1 EDITORIAL

Nepřátelé Izraele

Minimálně v jednom ohledu zahraniční politiky se Česká republika chová posledních dvacet osm let konzistentně a zásadově, a to ve vztahu k Izraeli. Samozřejmě i česká krajní levice, reprezentována různými anarchistickými bojůvkami, ale hlavně komunisty, plane láskou k Palestině a jejím teroristickým organizacím, ale jde o marginální politický proud. Protiizraelské naladění domácí levici nespojuje stejně, jako je v tomto ohledu jednotná levice ve většině zemí Evropské unie, kde například šéf britské Labour Party Jeremy Corbyn vystupoval dokonce s antisemitskou rétorikou, známá je silná podpora Palestiny ve skandinávských zemích, velmi opatrné jsou země se silnou arabskou a muslimskou komunitou.

Sama Evropská unie ze svých fondů posílá ročně několik stovek milionů eur různým palestinským organizacím, z nichž část končí u teroristických organizací. Evropská unie, která vidí jako jediné řešení napjatých vztahů reálnou existenci Palestiny vedle Izraele, chtěla společným prohlášením všech 28 členských zemí odsoudit rozhodnutí Donalda Trumpa přestěhovat americkou ambasádu z Tel Avivu do Jeruzaléma. Proti tomu se ale spolu s Maďarskem a Rumunskem postavila právě politická reprezentace České republiky. Činí tak i přesto, že v Bruselu ztrácí další politické body a ohrožuje tím své ambice v orgánech OSN.

O Izraeli se teď bude mluvit ještě více než dosud a nebude to v souvislosti s oslavami 70 let od vzniku samostatného státu, které jsme připomněli výkladovým textem Mariana Kechlibara v předminulém vydání, nebo se stěhováním dalších ambasád do Jeruzaléma. Bude to v souvislosti s Íránem, který se silně angažuje v Sýrii a jehož hlavním zahraničněpolitickým cílem je vymazání Izraele z mapy světa. Tyto vztahy akceleruje vypovězení mezinárodní smlouvy o zastavení íránského jaderného programu ze strany Spojených států amerických, které k tomuto kroku přistoupily opět proti vůli většiny zemí Evropské unie. Kde se v Íránu, zemi Peršanů, vzala nenávist k Izraeli, vysvětluje Marian Kechlibar, dopady vypovězení smlouvy s Teheránem popisuje Alexandr Vondra.

K malé domácí české pohromě – řepkové kalamitě – se ještě vrací Petr Holub. Odpovídá na otázku, kdo za to může.


/
vydavatel a šéfredaktor

Vystudoval literární vědu na FPF Slezské univerzity v Opavě a masovou komunikaci na FSV UK v Praze. Začínal v regionálním tisku jako kulturní redaktor, od začátku studií v Praze (1994) pracoval jako redaktor Lidových novin. Na jaře roku 1996 nastoupil jako politický reportér do televize Nova. Po dvou letech z televize odchází do vydavatelství Stratosféra, aby založil a vedl svůj první časopisecký projekt, titul Spy. Časopis, který byl koncipován jako politický tabloid, opouští po necelém roce. Pracuje opět pro televizi Nova a v polovině roku 1999 je jmenován ředitelem tisku a PR TV Nova. V červnu 2000 se stává šéfredaktorem časopisu Týden. Za jeho působení se zvedl prodaný náklad časopisu Týden trojnásobně (z 16 200 v roce 2000 na 57 800 v roce 2003), Týden získává ocenění Časopis roku. V roce 2002 zakládá časopis Instinkt a stává se mediálním ředitelem vydavatelství Mediacop. Časopis Instinkt po roce úspěšného vydávání získává ocenění Hvězda roku. Z vydavatelství Mediacop odchází v lednu 2009 do představenstva mediální skupiny MAFRA, kde byl tři roky zodpovědný internetové aktivity skupiny a deník Lidové noviny, jehož byl zároveň šéfredaktorem. V polovině listopadu 2013 z Mafry odchází. Počátkem roku 2014 zakládá vydavatelství Echo Media a.s., která vydává internetový deník Echo24.cz.

Názory Více

Online zprávy Více

Vážení diskutující,
Echo24.cz chce umožnit svobodnou diskuzi, ale vyhrazuje si právo neukládat či mazat příspěvky urážlivé, vulgární, xenofobní, odkazy na jiné internetové stránky či takové příspěvky, které odporují obecné lidské slušnosti. Před vložením vašeho příspěvku prosím zkontrolujte, zda jste opravdu přihlášeni. V opačném případě se váš příspěvek ukáže jen na vašem monitoru, ale do diskuze se nezanese.