KOMENTÁŘ
1
ESEJ BIANKY BELLOVÉ
Jonathan Haidt je americký sociální psycholog a vysokoškolský profesor, jehož jméno často slýcháme v souvislosti s duševním zdravím mladé generace – narůstající ...
06:46
00:01
00:01
00:01
23. 11.
23. 11.
23. 11.
23. 11.
23. 11.
23. 11.
Francouzi za rekordně nízkého zájmu vybírali v prvním kole parlamentních voleb nového premiéra a vládu. Finální hlasy rozhodnou o složení Národního shromáždění příští týden. Z průzkumů se tady mnoho vyčíst nedá. Ve Francii se vláda volí v 577 okrscích většinovým systémem. Přičemž ve chvíli, kdy nikdo nezíská v prvním kole více než polovinu hlasů, postupují do druhého kola všichni, kdo získali alespoň 12,5 procenta.
Podle výsledků prvního kola vede koalice prezidenta Emmanuela Macrona Ensemble! (Spolu!, jmenuje se přesně jako ta Fialova). V těsném závěsu radikálně levicové koalice NUPES Jeana-Luca Mélenchona. Ten skončil v prezidentských volbách v prvním kole těsně na třetím místě za Marine Le Penovou. Teď ale její Národní shromáždění válcuje. V odhadech některých agentur, jako například Ifop, mají dokonce Macronova a Mélenchova koalice stejně.
Odhady pro druhé kolo ale jasně favorizují Macrona, kterému předpovídají zisk 275 až 310 křesel. To je výrazně slabší výsledek než před pěti lety, kdy tehdy čerstvě zvolený prezident Macron sebral se svými stoupenci pod jménem Republika vpřed! 345 křesel. Mélenchonovi naopak odhady přisuzují zisk 180 až 210 křesel. Klíčové bude, zda Macron získá většinu 289 křesel. Pokud by zvítězil, ale majoritu neměl, musel by si hledat koaličního partnera. Tím by se nejspíš stali konzervativní republikáni, kteří podle odhadů získají nejvíce 60 křesel.
Francie už podruhé po květnových prezidentských volbách funguje jako jakási laboratoř společenské nálady v těžké době energetické krize a rekordní inflace. Životní úroveň a kupní síla jsou také jak v prezidentské volbě, tak nyní v parlamentní klíčovým tématem. Jak národní socialistka Le Penová, tak lídr radikální levice Mélenchon právě tato témata proti Macronovi hrají.
A přestože nepříliš oblíbený Macron provádí Francouze skutečně těžkou dobou, stále věří více Francouzů jemu než radikálům z obou stran. Macronovi je třeba přiznat, že se se složitou dobou vyrovnává lépe než jiné vlády v Evropě. Inflace je ve Francii s 5,2 procenty nejnižší v celé Evropě. Téměř třikrát nižší než našich aktuálních 16 procent. Macron si i s vědomím voleb za dveřmi už v lednu uvědomil, jak je růst cen elektřiny potenciálně nebezpečný, a zafixoval ji na 46 eurech za megawatthodinu. Na trhu se v současné době v některých dnech prodává víc než pětkrát dráž. Žádné francouzské rodině nesmí meziročně růst účet za energie o více než čtyři procenta. To pro nás ve chvíli, kdy lidem chodí zálohy vyšší o desítky nebo stovky procent, zní jako sci-fi. Stejně jako fakt, že ve Francii potraviny zdražují oproti předchozímu roku o 2,9 procenta. U nás o 15,1 procenta.
To, že má Francie nižší inflaci než Německo, kde dosahuje 7,9 procenta, je unikát. Který musí na inflaci tak citlivé Němce šokovat.
Právě v relativní stabilitě uprostřed evropského inflačního rozvratu je odpověď, proč nakonec neoblíbený Macron letos na jaře znovu vyhrál prezidentské volby a nejspíš příští týden vyhraje i ty parlamentní. Nic moc, ale nic lepšího nemáme. Říká si většina Francouzů. A pohled na politický terén ukazuje, že prezident skutečně nemá vážnější konkurenci.
Prudký vzestup radikálů z obou stran ale ukazuje, že i ve Francii je společenská atmosféra hodně vypjatá a Macron bude muset velmi opatrně kormidlovat, aby poměrně horkokrevná společnost pod vlivem pádu životní úrovně nevybuchla tak jako při demonstracích žlutých vest v roce 2018. Tehdy se Macron hodně poučil a jeho současná ostražitost vůči pádům kupní síly má kořeny právě v této době.
A jen na okraj poznámka k francouzskému volebnímu systému. Jeho půvabem je právě to, že eliminuje extrémy. Je to čistý většinový systém. Jako u nás do Senátu. Jeden okrsek, jeden poslanec. Andrej Babiš kdysi právě po takovém systému toužil. Právě on by v něm ale neuspěl. Stejně jako se mu to nedaří do Senátu. Má svých zhruba 30 procent příznivců, ale nadpoloviční většině vadí a budou proti němu volit v zásadě kohokoliv. Na stejném principu funguje u nás i prezidentská volba. Takže to, že má dnes Andrej Babiš v prezidentských průzkumech pro první kolo 26 procent, je mu zhruba asi stejně platné, jako že je má po prvním kole francouzský levicový radikál Jean-Luc Mélenchon.
