Západní barikády proti Babišovi a Zemanovi

Zatímco veřejná podpora premiéra Andreje Babiše stoupá a prezidenta Miloše Zemana přinejmenším neklesá, veřejným prostorem se šíří poněkud nihilistické skuhrání o zlomu polistopadového vývoje směrem k autokratickému modelu východního typu. Není úplně neopodstatněné. Skoro v přímém přenosu sledujeme, jak se hodně lidí bez odporu podvoluje síle a moci, kterou oba dva výše zmínění pánové vyzařují. Sledujeme, jak se podvolují především na úřadech, kde je Babiš přímo může díky vládnímu angažmá bez důvěry připravit o pozice. Sledujeme obrovskou přizpůsobivost k novým poměrům. Ministerstvo financí a Finanční správa už vypadají jako filiálka Agrofertu.

V té směsi nihilismu a podvolení se zapadá, jak se tady proti degeneraci demokracie v autokracii dokázaly za těch devětadvacet let vybudovat pojistky v podobě silných a sebevědomých institucí. Právě ty bývají znakem silných demokracií západního střihu. Právě díky nim ty západní demokracie umí bez vážnějších šrámů nejen zvládnout, ale i pacifikovat a usměrnit i takové exoty, jako je americký prezident Donald Trump.

V posledních několika dnech na sebe upozornily hned tři takové pojistky.

Ve středu se dostala na veřejnost zpráva, že Česká národní banka odmítla kvůli pochybnému původu peněz dát v první instanci povolení k získání padesátiprocentního podílu v bankovním holdingu J&T Finance Group čínské skupině CEFC. Tu tady už přes tři roky propaguje prezident Miloš Zeman jako svůj hlavní úlovek čínských investic. Šéf CEFC je Zemanovým speciálním poradcem pro „ekonomické záležitosti a záležitosti Čínské lidové republiky“. S výjimkou dvou viceguvernérů přitom jmenoval všechny členy Bankovní rady centrální banky právě prezident Miloš Zeman.

Ve stejný den rozhodl Ústavní soud, že do prezidentského klání může všech devět kandidátů. Reagoval tak na stížnost Terezie Holovské, která žádala vyřazení čtyř z nich, kteří měli na svých kandidátních listinách zdvojené podpisy senátorů nebo poslanců. Detailní verdikt zatím není k dispozici. Z toho, co soudci zveřejnili, je ale zřejmé, že samotné opakující se podpisy považují za problém. Snahu nezpochybnit prezidentskou volbu v jejím finiši ale označili za vyšší princip. Je to velmi pokorná vůle nezasáhnout soudním verdiktem do politiky. Už předtím soudci rozhodli, že v elektronické evidenci tržeb se musí Andrej Babiš hodně krotit. V zásadě mu ji ze značné části rozbořili, přestože on a jeho lidé to vydávají za kosmetický zásah. Tady jsou možná soudci až příliš daleko v politice. Rozhodně se jim ale nedá vyčíst, že by se podvolovali zájmům mocných. Většinu současných ústavních soudců vybral a ke schválení do Senátu poslal opět současný prezident Miloš Zeman. Lépe řečeno, delegoval jejich výběr na předsedu soudu Pavla Rychetského. Stejně jako to přesunul v případě bankéřů na guvernéra Jiřího Rusnoka.

Centrální bankéři a soudci jsou v zásadě nedotknutelní a neodvolatelní. Výkonná moc na ně nemůže. To už neplatí pro policii. O to cennější je prohlášení ředitele pražské policie Miloše Trojánka ze stejného dne, který se nekompromisně postavil za vyšetřovatele případu Čapí hnízdo Pavla Nevtípila. Toho premiér Andrej Babiš soustavně a urážlivě obviňuje z politizace svého případu a napojení na kmotry. Trojánek Babišovi vzkázal, ať už toho kouká nechat.

Britský historik Niall Ferguson v knize Civilizace popisuje šest základních zbraní, které udělaly ze Západu nejvyspělejší civilizaci, která válcovala ostatní. Jednou z těch zbraní jsou pevné instituce. Ty umí zastavit Babiše i Zemany. Zatím je máme. Dokázali jsme je postavit. Zle bude, až se i ony začnou podvolovat.