Pumpy vyschly, došel benzin. Ropná krize 70. let jako předobraz současnosti

V sobotu 6. října 1973 se početná egyptská a syrská vojska převalila přes izraelské hranice na Sinaji a v Golanech, čímž začala válka. Byl právě velký židovský svátek Jom kipur, Den smíření, podle kterého se tento konflikt dodnes jmenuje. Izrael nakonec katastrofu přežil a dokázal přejít i do protiútoku, ale k přežití mu výrazně pomohla vojenská pomoc od Spojených států amerických, které začaly leteckým mostem dodávat ohroženému státu stovky a tisíce tun materiálu a zbraní.

To pochopitelně vyvolalo hněv zbytku arabského světa, který byl tehdy daleko víc prostoupen myšlenkou solidarity s Palestinci než dnes a také daleko víc ochoten pro tuto věc podniknout konkrétní kroky. Odpovědí Arabů bylo ropné embargo vůči všem, kdo podporují Izrael, dále všeobecné zvýšení cen a snížení těžby ropy, odhlasované kartelem OPEC.

Měřeno dnešními standardy nebyl cenový skok příliš vysoký. Cena jednoho barelu ropy vzrostla během roku zhruba ze tří na dvanáct dolarů. Pro svět sedmdesátých let to ale představovalo šok.

Automobiloví konstruktéři té doby byli zvyklí na zcela jiné poměry. Zákazníci toužili hlavně po velkých a výkonných strojích, které podtrhnou jejich osobnost, a podle toho tehdejší modely aut vypadaly – zejména ty americké, kterým se říkalo „muscle cars“, svalnatá auta. Před ropným šokem řešil spotřebu paliva jen málokdo, takže dosahovala dnes těžko představitelných hodnot kolem 25–30 litrů na sto kilometrů. V době, kdy byl benzin jen o něco málo dražší než voda, nepředstavovala tato čísla žádný zásadní problém pro rodinné rozpočty. Nyní byla drtivá.

Situace v západních městech byla komplikována tím, že po celá desetiletí předtím demontovaly místní radnice starší systémy městské hromadné dopravy, hlavně tramvaje, které se v éře levného benzinu a auta v každé domácnosti jevily jako přežitek. I struktura samotného bydlení se změnila. Středostavovské rodiny opustily kompaktní zástavbu v centrech měst zamořených smogem a přestěhovaly se na předměstí, kde mohl každý mít svoji zahrádku s houpačkou a záhonem růží – ovšem za cenu každodenního dojíždění do práce, obvykle právě autem. Přesně to se ale najednou stalo luxusem, který si mnoho zaměstnanců nemohlo dovolit.

A vysoká cena nebyla jediným problémem. Na mnoha místech, zejména ve státech postižených ropným embargem, zavládl takový nedostatek, že pumpy „vyschly“ a benzin nebylo možné sehnat vůbec.

Otřes na světovém trhu s ropou byl natolik silný, že úplně změnil politické i ekonomické poměry v některých státech. Mimo jiné se některé strany a vlády na Západě rozhodly přiklonit v izraelsko-palestinském konfliktu spíš na palestinskou stranu.

Celý text Mariana Kechlibara si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo v tištěném vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.