Český stát se neumí ani omluvit

KOMENTÁŘ

Český stát se neumí ani omluvit
Že omluva možná je, předvedla nedávno Jana Černochová, když své předchůdkyni na ministerstvu obrany Vlastě Parkanové po táhlém, nesmyslném stíhání přinesla kytici s omluvou, píše Daniel Kaiser. Foto: printscreen ČT
1
Komentáře
Daniel Kaiser
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2024 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Soud, u něhož ve středu zdravotní sestra z Rumburka Věra Marešová vysoudila 2,27 milionu korun odškodného, se zapíše do historie jedním naprosto neslýchaným výrokem zástupce státu. Tedy zapsal by se, pokud by jednou někdo psal historii arogance českého státu vůči svým občanům. Marešová, která před osmi lety došla slávy, o jakou jistě nestála.

„Sestra Smrt“ (nově se jí dokonce inspiroval seriál Podezření na ČT) byla v podezření, že zabila několik pacientů draslíkovou injekcí. Ale už první znalecký posudek u soudu mírně řečeno neobstál. Marešová po více než 400 dnech ve vazbě, kdy žila s vidinou doživotního trestu, po hrubě nabouraném životě podávala žaloby – na stát a na média, ta, která se nezdržovala s presumpcí neviny. Na médiích už vysoudila dohromady několik milionů, za stát ji ministerstvo spravedlnosti „dobrovolně“ odškodnilo jedním milionem korun; soud jí původně od státu přiznal 2,5 milionu – a stát se odvolal.

 

Tady přichází na řadu avizovaný výrok z odvolacího řízení tento týden. Dopustila se ho právnička Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, když chtěla naznačit, že újma utrpěná Marešovou by se neměla zveličovat: „Kdyby chtěla být v Praze anonymní, nechodila by osobně ke všem soudním řízením, které vedla i proti sdělovacím prostředkům.“ Paní právnička slavila jistý úspěch. Soud pokutu pro stát snížil o 300 tisíc. Stojí to republice za to v časech, kdy vzduchem po koroně a  během nedaleké války létají desítky miliard? Asi stojí, na malé lidi musí být přísnost.

Není to ojedinělý případ. Před dvěma měsíci jsme v Echu informovali o zrušení trestního stíhání bývalého generála Vladimíra Halenky. Po sedmi letech martyria, které generála přivedlo mj. k psychiatrovi, ze strany státu nezaznělo nic, státní zástupce, který případ „dozoroval“, to jest protahoval, nevydržel v soudní síni na vynesení rozsudku a odešel za něčím naléhavějším.

Pak je tu veřejnosti prakticky neznámý případ Karla Daňhela. Bývalý vojenský pilot coby znalec generálního štábu nedoporučil před deseti lety ministerstvu obrany nákup letadel Casa. Následovalo vyšetřování Daňhela pro pohlavní zneužití patnáctileté dívky a v souběžně utajené vyšetřování z korupce. Obojí se vyšetřovatelům rozpadlo pod rukama.

Případ korupce ukončil sám státní zástupce se slovy, že trestný čin se nestal, obžaloba ze zneužití nezletilé dívky nevydržela první soudní přezkum. I Daňhel, který tehdy musel odejít z armády, si chování státu nenechal líbit. Už několik let se soudí s Národním bezpečnostním úřadem, který mu na začátku vyšetřování odebral bezpečnostní prověrku, letos 23. března při odvolání soud potvrdil Daňhelovi satisfakci patrně ve výši několika milionů korun. Avšak NBÚ se odvolává. Člověka napadá, jestli neexistuje nějaký metodický pokyn protahovat v podobných případech soudy tak dlouho, aby sumy přiřčené obětem státu co nejvíc znehodnotila inflace. Daňhela armáda okamžitě po očištění měla povinnost přijmout zpátky na stejné nebo vyšší místo, kdyby se ovšem řídila zákonem o vojácích z povolání. Stát se taky mohl omluvit.

Že omluva možná je, alespoň v mediálně propíranějších případech, předvedla nedávno Jana Černochová, když své předchůdkyni na ministerstvu obrany Vlastě Parkanové po táhlém, nesmyslném stíhání přinesla kytici s omluvou. Daňhel má v mobilu starou podpůrnou SMS zprávu od tehdejšího ministra obrany Saši Vondry. To je nejvíc, čeho se kdy od státu dočkal, a bylo to před jeho očištěním. Takhle to nemůže skončit. Stát se lidem, kterým zničil několik let života a možná celý jeho zbytek, musí naučit omlouvat. To by bylo minimum, rozpočtově vlastně neutrální, ale státu navracející nějakou eleganci.

 

×

Podobné články