Zemřel historik a disident Jan Křen. Měl koronavirus

Ve věku 89 let zemřel historik, disident a vysokoškolský pedagog prof. Jan Křen. Zemřel dnes kolem poledne v Nemocnici Na Bulovce na komplikace spojené s koronavirem. Informaci přinesl na Twitteru šéf zahraničního zpravodajství ČT Michal Kubal. Zprávu o historikově úmrtí potvrdil ČTK Jiří Pešek z Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy. Profesor Jan Křen se specializoval na česko-německé vztahy, byl mj. autorem knihy Konfliktní společenství o vztazích Čechů a Němců. 

Vystudoval historii na Fakultě společenských věd Vysoké školy politické ÚV KSČ (1953). V letech 1946–1969 byl členem KSČ. Do roku 1970 působil jako vedoucí katedry historie na VŠP a na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Věnoval se studiu dějin I. republiky, KSČ a československého odboje za 2. světové války. Z jeho rozsáhlého díla o čs. emigraci na Západě za II. světové války mohly ovšem vyjít jen první dva svazky. Pro nesouhlas s okupací byl vyloučen ze strany, v roce 1970 musel opustit své pracoviště a až do roku 1989 pracoval jako dělník-čerpač u podniku Vodní zdroje. Stal se jedním ze zakládajících signatářů Charty 77, publikoval v samizdatu a významně se podílel na přípravě bytových seminářů podzemní univerzity.

Po revoluci se stal jedním ze zakladatelů Institutu mezinárodních studií nově založené Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a jeho prvním ředitelem. Byl rovněž jedním z iniciátorů založení Česko-německé komise historiků, jejímž cílem je prostřednictvím zkoumání společných dějin Čechů a Němců přispět ke vzájemnému porozumění a pochopení minulosti a jejíž české sekci deset let předsedal. Angažoval se rovněž v Česko-německém fondu budoucnosti. Jeho kniha Konfliktní společenství o vztazích Čechů a Němců se dočkala několika vydání v obou zemích.

Jako hostující profesor působil na univerzitách v Brémách (1983–1984), Berlíně (1990–1991) a Marburgu (1998). Za svoji knihu Dvě století střední Evropy byl v roce 2006 oceněn cenou Magnesia Litera v kategorii naučné literatury a v roce 2007 polskou Cenou Wacława Felczaka a Henryka Wereszyckého, udělovanou za díla v oblasti historie. V roce 2000 obdržel Velký kříž za zásluhy od německého prezidenta a od roku 2002 je nositelem Medaile Za zásluhy.