Týdeník Echo: Wikipedie a pravda, liduprázdná olympiáda i o tom, jak trefit podobu maxipsa Fíka

Nové číslo Týdeníku Echo svou obálkou odkazuje k článku Ondřeje Šmigola o zákulisí Wikipedie, největšího světového naučného slovníku, jehož česká mutace se stala už jaksi samozřejmou součástí našeho života. Za Jiřím Šalamounem, výtvarníkem známým snad všem generacím díky podobě večerníčkového Maxipsa Fíka, která je jeho dílem, se vypravil Jiří Peňás a zeptal se ho na dětství, mládí i rivalitu s Adolfem Bornem.

Do Salonu Týdeníku Echo pozval Daniel Kaiser tři hosty, mezi nimi bývalé sportovní hvězdy Helenu Fibingerovou a Lukáše Pollerta, aby se společně zamysleli nad skončenou olympiádou v Tokiu. Byly to zvláštní hry, o rok odložené, poznamenané pandemií čínského koronaviru, navíc bez publika, tradiční kulisy při měření sil těch nejlepších sportovců planety. Ondřej Šmigol si našel čas k návštěvě Náprstkova muzea, kde se koná výstava Tváře války, a napsal o tom, jaký dojem na něj udělala. Ondřej Štindl si zase poseděl v kině, kde se promítal film Jana Prušinovského Chyby. Jiří Peňás, věčně na cestách, navštívil v okurkové sezoně Znojmo. A to zdaleka není všechno, co nové číslo přináší.

„To, že v pozadí Wikipedie zuří ostré boje ohledně vyznění článků, je všeobecně známo,“ píše Ondřej Šmigol, „dokonce je to terčem řady internetových vtipů. Existuje i stránka dokumentující „nejtrapnější editační války na Wikipedii“. Wikipedisté, jak si říkají dobrovolní přispěvatelé a editoři, se dokázali pohádat o tak důležitých tématech, jako jestli slovo Into v názvu filmu Star Trek Into Darkness (Star Trek: Do temnoty) má být psáno s velkým, nebo malým písmenem, jestli článek o arachnofobii má obsahovat obrázek pavouka, či zda U2 má být popsána jako irská kapela, nebo kapela z Irska. Jedna z těchto editačních válek se týkala i Sangera. V roce 2005 vyšlo najevo, že Jimmy Wales, druhý ze spoluzakladatelů, soustavně odstraňuje ze svého hesla na Wikipedii jakékoli zmínky o Sangerovi jako o jednom ze zakladatelů.“

„A ten Maxipes Fík: hledal jste dlouho, než jste ho trefil?“ ptá se Jiří Peňás Jiřího Šalamouna. A ten říká: „Ne, pár nějakých návrhů bylo, ale dlouho jsem ho nehledal. Já ho měl před sebou.“ „Neštvala vás někdy jeho popularita?“ „Ne, já byl rád, že je populární. A že se líbí.“ „Nepovažoval jste někdy za konkurenci Macha a Šebestovou?“ „Ne, já jsem s Ádou Bornem vycházel dobře, my jsme se znali od mládí, byl o tři roky starší. To se nedá brát jako konkurence.“ „Nepletli si vás někdy?“ „Ani ne. Nebo možná. Ale já to tak nebral, a Áda, pokud vím, taky ne.“ „Vy jste ve své době byli takoví dva princové knižní ilustrace: on Mach a Šebestová, vy Fík, on Robinson Crusoe, vy Poslední Mohykán… Taky to mohlo být obráceně.“ „Mohlo. Ale nebylo,“ odpovídá pobaveně Jiří Šalamoun.

Na své atletické mládí vzpomíná v debatě vedené Danielem Kaiserem bývalá koulařka Helena Fibingerová mimo jiné těmito slovy: „V mé éře probíhaly celosvětově sex testy. Setřeli nám ze sliznice vzorek a vystavili průkaz o úspěšném sex testu. Pak, už po konci mojí kariéry, průkaz z nějakých důvodů zrušili. Já jsem byla osmnáct let kapitánkou národního týmu, obešla jsem vždycky tým, vybrala karty a předala je činovníkovi. Pamatuji se, že jedna sprinterka, nebudu jmenovat, najednou nemohla odjet na Evropský pohár. Já jsem svobodomyslná, celkem mi je lhostejné, kdo je LGBT. Ale pokud má někdo problém se svým pohlavím, tak ať si tito jedinci udělají vlastní šampionát. Paní, kterou zmínil Lukáš (Pollert), by neměla soutěžit se ženami, které jsou způsobilé projít sex testem, které se pořád cítí tak, jak se narodily.“

Nové číslo Týdeníku Echo můžete číst již nyní elektronicky. Od čtvrtka je pak k dostání i v prodejnách tisku. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 199 korun za měsíc zde.