Proč má Klinika zůstat

Ve čtvrtek 10. ledna má do Autonomního sociálního centra Klinika přijít exekutor a vykonat rozhodnutí vlastníka budovy SŽDC, tedy centrum vyklidit. Na první pohled se zdá vše jasné, vlastník jej tam nechce, má na papíře od Ústavního soudu potvrzené, že si s budovou může jakožto vlastník dělat v podstatě co chce.

Vlastnictví především! Narativ, že squatteři z Kliniky jsou cosi jako komunisté, kteří chtějí znárodňovat jako v padesátých letech a nerespektují zákony, opakovaně razí v Babišových Lidových novinách Pavel Matocha. Prý představte si, že na chvíli odejdete z domu a oni vám obsadí obývák. Nabídnul bych jinou interpretaci, která tento černobílý svět, v němž lidé nechávají chátrat své prázdné obývací pokoje, a pak přijdou domu, který mají plný squatterů, zkomplikuje. Nabídnul bych spíše představu světa, kde lidé nemají své obývací pokoje, případně jim vlastníci, zvyšují nájmy nebo je vyhazují z obýváku, protože si přece jako vlastníci mohou svévolně dělat, co chtějí. Zatímco Matocha nabízí perspektivu těch co vlastní, já bych nabídnul perspektivu těch, co nevlastní a nemají.

Představte si, že máte smlouvu na užívání obývacího pokoje, s vlastníkem, který vás osobně nemá vůbec rád, a který ten pokoj nechal pět let prázdný a nestaral se o něj, takže do něj zatékalo a byl plný odpadků. Vy uklidíte, vymalujete, zavedete vodu, rozvedete elektřinu, a protože tam děláte i celou řadu zajímavých aktivit, tak vás řada lidí ve městě podporuje. Vlastník vám tak veřejně slíbí, že smlouvu těsně před jejím skončením, prodlouží. Ten vlastník není jen tak někdo, je to ministr financí a slib udělá do celostátních tištěných médií. Nicméně jeden soused vás pomluví, napíše, že obývací pokoj užíváte bez kolaudace a že jste bezpečnostní riziko pro své okolí. Takže vlastník vás ze dne na den vykopne a zavolá na vás policisty.

Co budete dělat? Můžete svěsit ocas a pokorně v tichosti odejít anebo se můžete bránit, protože máte pocit, že to je nespravedlivé. A přesně to udělala Klinika. Odmítla odejít, takže na ní vlastník podal žalobu. V rámci občansko-právního sporu se Klinika bránila. Vyvrátila námitku kolaudace, protož se ukázalo, že žádná kolaudace neexistuje, takže předpisy nebrání prodloužení smlouvy, ale od policie (!) dostala opakovaně potvrzení, že nepředstavuje žádné bezpečnostní riziko ohledně zvýšené kriminality. Navíc uváděla dva argumenty, proč měla být smlouva prodloužena. Tím prvním je veřejný příslib vlastníka (tedy státu zastoupeného tehdejším minstrem financí A. Babišem), že smlouvu prodlouží jen pár dní před jejím vypršením. Klinika se odvolávala na to, že jednání státu, ukončení smlouvy, bylo v rozporu s dobrými mravy. Navíc občanský zákoník zakazuje jednání „na oko“ a upravuje důsledky bezdůvodného ukončení jednání o uzavření smlouvy. Smlouva může být navíc uzavřena způsobem a v situacích, které předchozí zákon neumožňoval. Kolektiv Kliniky tak argumentoval tím, že podle stávajícího občanského zákoníku a podle toho, jak probíhalo jednání o prodloužení smlouvy, smlouva měla být uzavřená. Navíc stát neměl pro budovu žádné využití a zůstala by tak prázdná.

Soud spor mezi státem a Klinikou opakovaně (ne)rozsoudil. Vždy rozhodl ve prospěch státu, ale ani jedna z instancí soudu se nijak nevypořádala s prvním argumentem, který se opíral o stávající občanský zákoník. Ani jeden soud se k tomu nevyjádřil. Jedno velké ticho, zato opakované posvěcení, že vlastník si může s budovou dělat, co chce. Jenže problém je, že přece i ve stávající legislativě je celá řada regulací vlastnictví, obzvláště toho státního, která mu určují, co a jak má jako dobrý hospodář dělat. A dobrý hospodář nenechává obývací pokoje dlouhodobě prázdné a chátrající. Navíc pokud bychom opravdu neproblematicky přistoupili na argument, že vlastník si v podstatě může dělat, co chce, pak jsou současné debaty o regulaci Airbnb zcela nesmyslné a z pohledu pana Matochy v LN nejspíš dalším dokladem návratu komunistických padesátých let. Vtírá se tak pocit, že rozhodnutí soudu nebylo zdaleka „věcné“, jako spíš politické rozhodnutí proti „komunistickým“ squatterům z Kliniky.

Co je však podstatné na soudním rozhodnutí, které lidé z Kliniky považují za nespravedlivé především proto, že se vůbec nevypořádalo s jejich hlavním argumentem, který se opíral o občanský zákoník, a tím byl veřejný příslib prodloužení smlouvy, je to, že rozhodnutí soudu sice dává SŽDC možnost Kliniku vyklidit, nikoli však povinnost. Je velký rozdíl mezi: MŮŽE a MUSÍ. Jak se to má tedy se SŽDC a budovou Kliniky?

Návrat v čase

Na podzim 2018 byl z vedení SŽDC kvůli machinacím s pozemky odejit náměstek Drmola, který byl hlavní hnací silou zájmu SŽDC o objekt Kliniky a její rekonstrukci na … . Na co vlastně? To nebylo jasné a v průběhu času měnilo. Počínaje zdravotnickým zařízením, přes kanceláře pro geodety a konče jakýmsi hybridem kanceláří a veřejné vybavenosti (sic). Odchod náměstka Drmoly a obměna vedení náhle otevřela prostor k jednání mezi Klinikou a SŽDC. Ta také v říjnu proběhlo, a překvapivě. Nové vedení uznalo, že rekonstrukce Kliniky a stěhování geodetů nedává ekonomický smysl, a přiznalo, že o budovu nemá zájem, a že by ji případně převedlo třeba na Magistrát hlavního města Prahy. Vzhledem k jednáním se pozastavila exekuce a vyklizení Kliniky a otevřel se prostor pro jednání. Klinika překvapivě získala určitou podporu na Magistrátě i na Praze 3 a Magistrát projevil zájem o převedení budovy pod svoji správu. Klinika od začátku tvrdila, že převod na SŽDC byl účelový a podzim minulého roku ji dal za pravdu. Po měsíci nastal však obrat. Vedení SŽDC při dalším jednání prohlásilo, že je pod politickým tlakem, a že se na něj obrátila i policie, proč nejednalo a Kliniku nevyklidilo. Ukončila jednání a dalo pokyn exekutorovi k vyklizení Kliniky. Přestože jej primátor vyzval, ať Kliniku nevyklízí, přestože magistrát oficiálně projevil zájem o budovu.

Po třech letech, tak nastává déjá vu. Stát má budovu, nepotřebuje ji, neví co s ní. Ví však, že tam nechce Autonomní sociální Kliniku, projekt, který funguje zdola, bez grantů a státních dotací. Proto je potřeba vymýšlet různé finty, jak zabránit smysluplnému řešení. Převodu budovy, kterou stát nepotřebuje na Magistrát. Kdyby si politici jako bývalý starostové Prahy 3 Bellu a Hujová a státní úředníci Drmola a Arajmu z ÚZSVM již tři roky podobné finty nevymýšleli, mohla se Klinika tři roky rekonstruovat a opravovat, podobně jako to lidé z Kliniky dělali, když měli roční smlouvu.

Po vyklizení Kliniky tak budova bude opět prázdná. Přesně tak jako byla od roku 2009, kdy ji stát nechal ladem ležet do roku 2014, kdy ji Klinika začala využívat. Nebo jak by byla od března 2016, kdyby ji po ukončení smlouvy lidé z Kliniky opustili. Opět bude triumfovat slepá legalita, nad smysluplnou legitimitou. Pokud má být ale Praha barevným, rozmanitým městem, v němž se dobře žije různým lidem, městem, které nedusí logika zisku a tupost byrokratů, pak je potřeba, aby místa jako Klinika zůstala.    

Autor je členem kolektivu autonomního centra Klinika