Vybral stát díky EET opravdu vyšší daně?

Poslanec Pirátů Mikuláš Ferjenčík představil analýzu, která kriticky hodnotila vládní výpočet dopadů EET a kontrolního hlášení. Mnoho z jeho výtek lze vnímat jako oprávněné. Zároveň je nutno zdůraznit, že odhad dopadu EET je statisticky a ekonometricky velmi komplikovaný problém. Ke správnému vyhodnocení je potřeba zodpovědět otázku, o kolik se vybralo více (méně) na DPH a dani z příjmů oproti situaci, kdyby se EET nezavádělo. Tedy o kolik jednotlivé firmy zaplatily více, než kdyby na ně EET nedopadlo.

Bohužel, to, kolik by jednotlivé firmy zaplatily, kdyby na ně bývalo EET nedopadlo, nikdy vědět nebudeme. Tím začíná hra na „co je nejlepší přiblížení, jak by se byl býval výběr daní mohl vyvíjet“. Je vhodné k aproximaci použít stejný sektor, tedy daňové odvody stejných firem ale z minulého roku? Nebo je lepší použít jiný sektor, a tedy jiné firmy ale za stejný rok? Sektory se od sebe systematicky liší v mnoha ohledech. Například elasticitou poptávky v době ekonomického růstu nebo odhadnutým podílem v šedé ekonomice. Už z tohoto je patrné, že nejde o jednoduché cvičení.

Aby toho nebylo málo, první vlna EET, která dopadla na restaurace, je spojená se zákazem kouření v restauracích, se změnou DPH na některé služby a produkty prodávané v restauracích a s navýšením minimální mzdy. Tedy, i kdyby nám nějaký kouzelný trik ukázal, co je správná skupina firem k porovnání, nevíme, jak moc jsou daňové odvody ovlivněny každým jednotlivým zásahem (EET, zákaz kouření, snížení DPH či možný růst mzdových nákladů). Nutno podotknout, že všechny tři výše zmíněné souběžné faktory mají potenciál daňové odvody snižovat. To může vést spíše k nižšímu odhadu dopadu EET, než který skutečně nastal. První vlna EET je tak jen málo užitečná k odhadu dopadu.

Z druhé vlny EET je pravděpodobně možné odhadnout mnohem více než z té první. Nebezpečí však je, že dopad EET se velmi pravděpodobně liší mezi restauracemi a maloobchody. Jednoduché zobecnění dopadu odhadnutém pro maloobchody i na restaurace tak bude systematicky nepřesné. Přirozeně takový odhad není velmi informativní ani o dopadu dalších vln EET.

Již v březnu 2017 jsem psal o hrozbě, že se dopady EET nikdy nedozvíme. Jedním z teoreticky možných řešení bylo zavést EET jako přirozený experiment. Například v podobě, že EET první rok(y) dopadne jen na některé okresy. Ač politicky těžko průchodné, takový experiment by nám umožnil srovnat výběr daní (skoro stejných) firem v zasaženém okresu a v nezasaženém okresu. Následně by (skoro) stačilo srovnat dvě čísla a měli bychom velmi dobrou představu o dopadu EET.