Jak se budeme mít v roce 2022?

ÚHEL POHLEDU: Hodně na tomto místě mluvím o tom, jak se právě ekonomicky máme. Ještě důležitější ovšem ale je, co nás teprve čeká:

Dobrou zprávou je, že ekonomika stále ještě roste. Tou horší zprávou už je, meziroční růst HDP postupně zpomaluje. Stále trvají velké problémy (nejen) automobilek, které jsou ovšem pro vývoj HDP celé ekonomiky klíčové. Česká ekonomika měla v letošním roce štěstí, že jí k lepším výsledkům pomáhala nízká srovnávací základna loňského roku. Jenomže to v příštím roce už platit nebude. A navíc – všichni cítíme, že tohle jsou jen celkem zbytečné hrátky se statistikou. Asi nedává zrovna moc smysl radovat se z toho, že ekonomika v uvozovkách „roste“ jen proto, že loni byla paralyzována. Takže to vezměme jinak: Budeme rádi, když se nám v příštím roce podaří vrátit se s výstupem ekonomiky na úroveň roku 2019.

Bez ohledu na celkem ušmudlaný vývoj HDP míra nezaměstnanosti bude nejspíš dál klesat. V roce 2020 průměrná míra nezaměstnanosti činila 3,6 %, v letošním roce skončí u hladiny 3,8 % a v roce 2022 ji čekáme v průměru na 3,8 %. Dobrá zpráva? Jak se to vezme. Pro zaměstnance sice je dobrá zpráva, že se jim bude celkem snadno hledat práce. Ale současně vzhledem k vysoké inflaci na konci tohoto roku a na začátku příštího roku to většině zaměstnanců dokonce ani nepomůže k tomu, aby si víc vydělali, protože navzdory rostoucím výplatním páskám v některých měsících a v některých oborech nejspíš dokonce bude růst reálných mezd záporný.

A tohle by se v normální skutečně tržní ekonomice nikdy nemohlo stát v období, kdy je nezaměstnanost takto nízká. Navíc je to i limitující faktor pro zaměstnavatele. Ti nemohou najít nové zaměstnance a nemohou proto rozšiřovat výrobu tam, kde je poptávka – pracovní síla je totiž neproduktivně uvězněna v takzvaných zombie firmách nebo ve státním sektoru.

A pak tu je samozřejmě fenomén inflace. Ještě donedávna centrální banka připouštěla, že počátkem roku 2022 patrně vyleze na 7 procent. Nově však už mluví o tom, že její příští odhad, se kterým se vytasí v únoru, bude ještě agresívnější. V překladu: Inflace bude ještě vyšší. To je ovšem jen ona „oficiální“ část spotřebitelské inflace. Pak tu máme další ceny, které také doléhají na jednotlivce, jen nejsou vykazovány v takzvaném CPI indexu. Ceny stavebních prací, některých materiálů, nemovitostí, cenných papírů… To vše nafukuje ceny na dalších místech paralelně k takzvané spotřebitelské inflaci.

Subjektivně tak budeme mít pocit inflace ještě mnohem větší. Do nějakých dvou tří procent jedinec inflaci nevnímá, nedokáže ji postřehnout. Aktuální inflaci již ovšem vnímá prakticky každý, a to ještě není na vrcholu. A v příštím roce by se mohla přiblížit 10 procentům.

Hlavní doporučení pro příští rok tedy zní: Zaměřit se na reálná aktiva, která v tuto chvíli začínají držet hodnotu výrazně lépe než jakákoliv aktiva finanční. Nejhorší možný nápad je nechat peníze na běžném účtu. Respektive na jakémkoliv účtu. Hlavní novoroční předsevzetí by letos mělo znít: V lednu pořešit volné peníze na účtu a najít pro ně nějaké investiční využití. Třeba zlato, nebo nemovitost, nebo investice do vlastního podnikání, nebo do rekonstrukce bydlení… Ale nechť mají hodnoty jinou podobu než peněžní.

A ještě na jednu věc je potřeba se připravit. Často bývá neslaný nemastný současný hospodářský růst vnímán jako dočasný. Vzpomeňme ale, jak se i o inflaci před rokem mluvilo jako o dočasné. Na moc velkou dočasnost to aktuálně s nedostatkovostí zboží nevypadá. Negativní efekty státní intervence do ekonomik se budou rozlévat ještě řadu měsíců. Tato „dočasnost“ rostoucích cen i nedostatečné produkce bude delší.