Takže, pane Kemr, dědo Komárku, už nechčije

Před lety ne tak dávnými snil člověk z věčně mokré střední Evropy o jihu. Vždy když se třeba vracel z krajů, kde téměř neprší a stále svítí slunce, do své deštivé země, říkal si, jaké to jsou šťastné národy, které nemusí myslet na to, že každou chvíli zmoknou! Nestálo to za nic, ty propršené životy, ta prochcaná léta... Vždyť všichni známe tu slavnou, zdánlivě vulgární, ve skutečnosti hluboce procítěnou scénu s Josefem Kemrem ze Samoty u lesa: Chčije a chčije... Takže, pane Kemr, dědo Komárku, už nechčije. Je sucho, to byste koukal.

Tehdy ještě člověk mohl snít o tom, jaké by to bylo, být jižanem. Naše bledé obličeje a těstu podobná těla by získaly konečně rysy. Suchý vzduch vanoucí z pouští za Prahou by nám obrušoval zuby a ostré slunce by zdrsnilo pokožku. Žár by změnil tempo, vkus a povahu. Vzdali bychom se nesmyslného a zdraví škodlivého návyku pracovat přes den. Siesta, to, co zná každý Orientálec, Středomořec a Balkánec, stala by se normou. Kolem desáté hodiny dopolední nastal by čas klidu, trvající až do podvečera. Čechojižané by se stáhli do svých příbytků, kde, ovíváni ventilátory, by podřimovali, rozjímali, usrkávali přeslazený čaj, který by nastolil v jejich tělech rovnováhu. Pochopili by, že je lepší nepít tolik piva, takže by se pak nepotili. Večer by vyšli do ulic, ve kterých by se rozproudil družný rej, vrcholící kolem třetí hodiny ranní kolovým tancem. Doceněni byli by konečně hudbymilovní Romové, kteří mají v teplomilnosti genetický náskok. Všude brzy by bylo plno dětí, neboť teplé klima a suché prospěje porodnosti. Televize a internet nebudou nikoho bavit. Češi pak nad ránem zalehnou do závěsných sítí, které je budou chránit před pavouky a štíry, a za zvuků cikád a zpěvu hráče na mandolínu usnou slastným snem. Po jejich tváři přeběhne jemnými tlapkami ještěrka.

Ženy budou cudnější, muži mužnější. Knír bude obvyklý u obou pohlaví. Zlaté řetízky budou na chlupatých hrudích nosit i intelektuálové. Zažijeme renesanci náboženského citu. Obnoví se mariánský a svatojánský kult. V některých zvláště vhodných oblastech (na Ústecku a Ostravsku) se začne sám od sebe šířit islám, náboženství suchých a teplých krajin. Na ulicích se objeví zapomenutá řemesla jako drátenictví, věštectví a vyřezávačství kuřích ok. Na Petříně, na Špilberku budou vysázeny olivy a pinie, které starým kopcům dodají novou svěžest. Národ tím suchým teplem celý okřeje. Není třeba se ničeho bát.

A teď je to tady. Takže, pane Kemr, nechčije. Možná budete muset vybít králíky. Co? Už jste to udělal? A pořád nechčije… Prý v sobotu na chvíli bude. Tak schválně.