Směr Východ? Nový osud Česka určují rodáci z Bratislavy a Tokia
Vzkříšení národa
Týdeník Echo
1
Hlasovací stroj Babiše, Okamury a Filipa rozdal karty při sestavování sněmovny a otevřel cestu k menšinové vládě hnutí ANO. Tím se Česko vydává cestou národního státu, který je v opozici vůči Evropské unii. Když se za obranu českého národa berou rodáci z Bratislavy a Tokia, pak vyhlídky pro národní věc nejsou nejlepší.
Alternativa Západu
Renesance národních států, již před dvěma lety podpořilo selhání Evropské unie při uprchlické krizi, se neomezila jenom na Maďarsko a Polsko, kde drží většinu v parlamentu národně konzervativní strany. Požadavky na ochranu národa před globalizací, do níž se vedle zastavení proudu migrantů počítají i opatření proti dovozu laciné pracovní síly z Východu nebo nekontrolovanému pohybu kapitálu, vyhlásila v západoevropských zemích řada populistických stran a hnutí, které ve volbách uplynulých dvou let zaznamenaly zřetelný vzestup. Druhou nejsilnější stranou ve Francii je Národní fronta, v Nizozemsku pak Strana pro svobodu, na třetí pozici se dostaly Alternativa pro Německo a Svobodná strana Rakouska. Nejde o výkyv, v Rakousku Svobodní míří do vlády.
Ustavuje se tím opozice proti politickému proudu, který Evropu ovládl hned po druhé světové válce. Od začátku byl postaven jako snaha překonat model národních států a nacionalismus a vždycky šlo o to, podřídit postupnými kroky jednotlivé země a národy společným evropským institucím, které se stanou základem společné Evropské republiky. Jedině tak je prý možné zabránit ničivým válkám, v něž přerůstaly přirozené spory mezi národními státy. „Smyslem Evropské unie je zajištění udržitelného míru překonáním národů a vytvoření postnacionální Evropy,“ zdůrazňuje ještě dnes vídeňský filozof Robert Menasse.
Tím jen opakuje dávné výroky politiků. „Cílem je překonání národů,“ prohlásil v šedesátých letech první předseda Evropských společenství, německý křesťanský demokrat Walter Hallstein. Ještě o dvě desetiletí později varoval francouzský prezident, socialista François Mitterrand, že „nacionalismus je válka“. Plán, podle nějž se národní státy postupně vzdávají svých pravomocí, ovšem očividně nefunguje, když státníci starých i nových členských zemí Evropské unie stále častěji opakují, že ochrání své národy před diktátem z Bruselu.
Ideologii jednotné Evropy rezolutně odmítl i předseda tuzemské ODS Petr Fiala, který je naopak přesvědčen, že národní stát je třeba chránit před probruselskými fanatiky. „Národ a národní stát jsou pozitivní sociální útvary, jsou reálné, přirozené a jedině v nich známe demokracii a lidské svobody,“ napsal v předmluvě své knihy Rozum a odvaha, v níž zároveň polemizuje, že národní stát nemůže za války a hrůzy 20. století, protože „největší hrůzy způsobily děsivé totalitní ideologie“. Fiala nežádá likvidaci Evropské unie, odmítá však, aby se jí i nadále předávaly pravomoci národních států. Namísto toho ji navrhuje změnit na jakousi služebnou organizaci pro národní státy. „Unie musí posilovat státy a násobit jejich možnosti, ne je ubíjet,“ argumentuje Fiala.
