Týdeník Echo: Helikoptérová výchova, Milion chvilek a Václav Cílek

Z bohaté nabídky nového čísla Týdeníku Echo upozorňujeme na analýzu výsledků eurovoleb v ČR od Petra Holuba, na rozhovor Jiřího Peňáse s kunsthistorikem Ottou M. Urbanem nejen o špatné kulturní politice a Národní galerii a také na článek Ondřeje Šmigola o tom, „co o Evropě prozrazuje Eurovize“: Gott, transvestité a zpívající krocan.

Co je to helikoptérová výchova? Úkaz bohužel už dost častý i u nás: přehnaná péče úzkostlivých rodičů o děti, které jsou místo k samostatnosti vedeny až k chorobné závislosti na matce a otci do věku málem dospělého. Lenka Zlámalová v článku Nesnesitelně dlouhé dětství úzkosti a strachu říká: „Zatímco ještě před dvaceti lety se ve Spojených státech a v Evropě věk, kdy děti byly schopny chodit a dopravovat se po městě, chodit do školy, na trénink, do obchodu, pohyboval mezi 5 a 8 lety, dnes se posouvá na 12 až 16 let. Nenechali je udělat chyby, naučit se zodpovědnosti a nenechali jim ani volný neorganizovaný čas pro sebe samé, kdy by se mohly hledat a testovat své hranice. Chtěli jim umést cestu ke štěstí. V dobré víře jim ale umetli cestu k mentální slabosti, strachu, úzkosti a duševním problémům.“

Kde se vzala skupina původně pražských vysokoškoláků zvaná Milion chvilek, jíž se opakovaně daří zaplnit demonstrujícími davy Staroměstské, respektive Václavské náměstí? Odpovídá Daniel Kaiser: „Cesta začíná na konci října 2017, několik dní po volbách, které vynesly do čela republiky Andreje Babiše. Dálkový student teologie na Evangelické teologické fakultě UK Mikuláš Minář (ročník 1993) se obrací na Benjamina Rolla (1995), řádného studenta tamtéž. Znají se v tu dobu jen letmo. Ale oba podobně čtou situaci, zneklidňuje je hladký nástup hospodářského a mediálního magnáta k moci. Tvoří se kolem nich skupinka, která se časem obměňuje, ale od počátku dodneška jde vždycky plus minus o deset lidí. Třetí, kdo s nimi tvoří pomyslné tvrdé jádro, Jiří-Jakub Zévl, studuje sociální geografii také na Univerzitě Karlově.“

Václav Cílek, jehož eseje čtenáři Týdeníku Echo dobře znají, přispěl do čísla 22 úvahou odpovídající na otázky, které si snad všichni klademe. „Posledních zhruba deset let míváme pocit, že se něco děje s ročními obdobími. Pěkné teplé počasí trvá někdy až do listopadu. Počátek jara je častěji studenější a konec teplejší a do toho přicházejí nečekané výkyvy, kdy jako letos v půlce května napadne sníh v Pošumaví, zatímco na hlubokém severu ve stejný den naměřili skoro 30 °C. Doopravdy se něco děje, anebo si jenom špatně pamatujeme minulost?“ ptá se geolog a odpovídá v úvaze nazvané Co se stalo s ročními obdobími? / Za co může Theia a proč jsou jara popletená.