True Detective: Svět, ve kterém se nic nevyřeší

Zdánlivě vyřešené případy v prostředí poněkud vyprahlé Louisiany. Detektivové, kteří se snaží přijít na to, co se doopravdy stalo, ale nohy jim podkopává svět, ve kterém jasný kauzální řetězec neexistuje. „Ať uděláme cokoliv, je vždy příliš pozdě.“ Kniha Martina Charváta True Detective: Svět, ve kterém se nic nevyřeší přináší čtenářům analýzu narativního fungování seriálové antalogie True Detective, která sama o sobě diváka zanechává s větším množstvím nezodpovězených otázek, než těch zodpovězených.

Nejpodrobněji je v knize analyzováno fungování světa první série, které je výrazně ovlivněno životní filosofií protagonisty, detektiva Rusta.

Rust samotný se označuje za realistu, přestože připouští, že by ve striktnějším filosofickém pojetí byl pesimistou. Pro Rusta je typická víra, že „nikdo není nikým“, autor knihy dále analyzuje tento a další Rustovy výroky jako dekonstrukci mýtu jedinečnosti. Ve větách pronesených protagonistou série nachází Nietzscheho, jehož dílo dle něj Rustova postava zná, či ozvěny Schopenhauerovy filosofie. Právě zasazení několika krátkých výroků o lidech zoufale hledajících smysl své existence a věřících ve vlastní jedinečnost do kontextu filosofických tezí napomáhá divákovi a čtenáři pochopit fungování světa. A nejen toho fiktivního seriálového.

Nefaktičnost detektivní práce

Rust a Marty jsou však stále hlavně detektivy, nikoliv filosofy, a základní premisou detektivního žánru bývá vyřešení případu, záhady, kterou lze zpětně přesně a kauzálně zrekonstruovat. Tak tomu však dle knihy i seriálu samotného není.

Hned v první epizodě vidíme Rusta s velkým notesem, do kterého si zapisuje vše, co vidí. Sám říká, že „nikdy totiž nevíte, jaká informace se ukáže být důležitou“. Ono hledání souvislostí, kauzalit, pídění se po příběhu je však ošemetné.

Dle Charváta se narativ nedá konstruovat in media res, ale pouze zpětně. Toto zpětné konstruování je však výrazně ovlivněno tím, jaké narativní schéma následujete. V knize je přesně popsáno, jak ono naplňování schématu ovlivňuje, co v rámci detektivní práce považujeme za „fakt“. Přitom se nejedná o fakt, ale o rozpoznání určitého aspektu jako „stopy“. V samotném rozpoznání, jak autor výstižně poznamenává, je bias, určitá tendenčnost. Za „stopu“ detektiv označí to, co odpovídá jím zvolenému schématu. Detektivní práce tak není hledáním faktického kauzálního řetězce, ale konstruování onoho řetězce dle schématu, kterému detektiv věří.

Svět True Detectiva je svět mužský

V knize je dále podrobně popisováno prostředí, ve kterém se seriál odehrává. Charakteristickým rysem tohoto prostředí, světa, je, že se dle Charváta jedná o svět ryze mužský. Ženské postavy jsou tu pouze instrumenty s omezenými možnostmi ovlivnění nejen děje, ale také vlastního života. Smysl ženských figur se nachází v těle vydanému napospas mužskému pohledu. Charvát shrnuje roli ženských postav následovně: „Ženy jsou viditelné jako prostitutky, jako oběti kultických rituálů, jako objekty slasti a touhy, jako předměty bez života.“

Kniha True Detective: Svět, ve kterém se nic nevyřeší nabízí sofistikovaný vhled do fungování světa True Detectiva, které může být až kousavě blízké fungování reálného světa. Nic není takové, jakým se zdá být, kauzální řetězce nejsou až tak kauzální a zůstáváme s pocitem nedovršenosti, kdy pouze zpětně z nedokonalé paměti rekonstruuje vlastní příběh, či chcete-li případ, přičemž spojujeme indicie takový způsobem, aby perfektní kauzální řetězec připomínaly.

Martin Charvát: True Detective: Svět, ve kterém se nic nevyřeší, Metropolitní univerzita Praha, Togga 2020, 164 str.