Velký bílý žralok útočí na lidi omylem, ukázala studie

Velcí bílí žraloci (Carcharodon carcharias) na lidi pravděpodobně útočí omylem, protože si je kvůli horšímu zraku pletou s tuleni a další obvyklou kořistí, která se pohybuje na hladině. Vyplývá to z nové studie publikované v odborném časopise Journal of the Royal Society Interface. Lepší pochopení těchto vrcholových predátorů může podle vědců přispět k menšímu počtu jejich smrtelných setkání s lidmi.

Případy, kdy žralok napadne člověka, jsou sice vzácné, ale téměř vždy přitáhnou pozornost veřejnosti a nezřídka vedou k opatřením, která mají podobným incidentům zabránit. Podle autorů studie jsou útoky nejspíš způsobené tím, že žraloci bílí nedokáží rozlišit siluetu plavce nebo pádlujícího surfaře od tuleně.

„Nejsou to bezmyšlenkovití zabijáci, my jen vypadáme jako jejich potrava,“ řekla listu The Guardian hlavní autorka výzkumu Laura Ryanová z univerzity Macquarie v australském nejlidnatějším městě Sydney.

Její tým porovnal záběry plavců, surfařů a tuleňů natočené zespoda, tedy tak, aby respektovaly perspektivu žraloka bílého, který je vidí na hladině. Ostrost zraku tohoto predátora odhadli na základě struktury jeho sítnice a záběry následně rozostřili, aby je viděli stejným způsobem jako žralok.

Vědci dospěli k závěru, že rozdílná silueta plavců a tuleňů nebo jiný způsob plavání nejsou pro žraloky dost viditelné, aby jednotlivé objekty od sebe rozeznali. Výzkum tak podporuje teorii, podle které žraloci bílí nevyhledávají lidi, ale útočí na ně omylem.

„Ostrost jejich vidění nebo schopnost vidět detaily je mnohem nižší než naše,“ řekla o žralocích bílých Ryanová. Podle ní je možné, že mladí jedinci mají ještě horší zrak než dospělí a častěji se pohybují v prostředích, kde se koupají lidé a proto jsou jejich útoky častější než útoky dospělých predátorů. „Když dosáhnou délky 2,5 až 3,5 metrů, začnou lovit i tuleně a z hlediska smyslového vnímání samozřejmě nerozlišují tak jemně jako dospělí jedinci, kteří jsou zkušenější,“ uvedla Ryanová.

Autory studie nicméně překvapilo, že žraloci nejspíš nevidí žádný rozdíl mezi plavci a pádlující surfaři. Dřívější studie totiž ukázaly, že největší riziko žraločího kousnutí hrozí právě surfařům. Momentálně se snaží vyvinout strategie, které by pomohly omezit počet napadení. Zkoumají například, jak se změní silueta lidí, pokud je speciálně nasvícená.

Podle Ryanové je ale třeba, aby se teorie jejího týmu otestovala i u dalších druhů jako jsou žraloci tygří nebo bělaví, kteří často útočí na lidi. „Nejsme si jistí, zda se tato teorie vztahuje i na ně. Tuleni nepatří mezi jejich častou kořist, ale konzumují například želvy a další druhy, které plavou na hladině,“ uvedla bioložka.