Být finančně gramotnější, volby vypadají jinak

ÚHEL POHLEDU

Být finančně gramotnější, volby vypadají jinak
"Finanční gramotnost má přímou souvislost s výsledkem voleb. Čím víc finančně gramotný člověk, tím víc inklinuje k jiným než populistickým řešením. Naopak finančně negramotný člověk má sklon uvěřit levicovým povídačkám, protože si neumí spočítat, že z pohledu finanční logiky nedávají smysl." Poslanecká sněmovna na archivním snímku. Foto: Jan Zatorsky
3
Úhel pohledu

Markéta Šichtařová

ÚHEL POHLEDU: Průzkumy ukazují, že ohromné množství lidí nemyslí dopředu. Nemají rezervy, nemají plán, žijí přítomností. Záložní plán nemá 44 procent otců, z toho desetina o něm ani nepřemýšlí, což je ještě horší.

Někteří to řeší alespoň životní pojistkou. I když v mnoha případech to zdaleka není optimální řešení, protože tuto pojistku často z neznalosti uzavírají lidé, kteří by potřebovali jiný produkt. Mylně považují životní pojistku za formu spoření. Nikoliv; životní pojistka má skutečně složit především jako pojistka, i když může mít v názvu další slova jako „kapitálová“ a podobně. Pokud nám jde primárně o naspoření větší částky a nikoliv o pojištění se třeba před velkým úrazem a ztrátou schopnosti pracovat, pak u životní pojistky jsme na špatné adrese.

Jestli by si ovšem někdo myslel, že takové nepřemýšlení o budoucnosti je výsadou České republiky, mýlil by se. Takový přístup je ve světě běžný. Jen relativně málo lidí myslí na budoucnost. Přemýšlení o budoucnosti je namáhavé. A ještě by leckdo mohl dohlédnout až do doby, kdy bude v důchodu, bez velkých příjmů a dost možná odkázán na cizí pomoc. To by tak hrálo si tím kazit náladu!

Argument, že výhled na delší vzdálenost je moc nejistý, je jen příjemnou berličkou, jak stočit myšlení k přítomnosti a od nepříjemných úspor k příjemné současné spotřebě.

Často slyším, že takové myšlenkové vyhýbání se budoucnosti je jen důsledek 40 let komunistů u nás. Není to ale pravda. Ve skutečnosti jsme na tom – pro mnohé lidi překvapivě - nadprůměrně dobře!

OECD dělala průzkum mezi 26 zeměmi ohledně finanční gramotnosti dospělých lidí. Ukázalo se, že výsledky jsou ve většině zemí tristní. Nejvyšší skóre ze všech sledovaných zemí měli lidé v Hongkongu, kde v průměru získali 71 % maximálního počtu bodů. Nejméně měli naopak Italové, kteří měli jen 53 % maximálního počtu bodů. To je velký rozdíl znalostí a schopností.

Určitě Vás zajímá, jak dopadli Češi. Podle dat jsme lehce nadprůměrní. Jak jsme už řekli, první je Hongkong, druzí jsou Slovinci, třetí Rakušané, čtvrtí Němci, pátí Estonci a Češi jsou desátí. Je tedy hloupost tvrdit, že lidé z bývalého východního bloku nejsou dost finančně gramotní ve srovnání se Západem, když dokonce Slovinci z bývalého Východního bloku jsou druzí a Estonci pátí.

Zajímavé je podívat se, kde dělali Češi v testech gramotnosti nejvíc chyb. Ukázalo, že složené úročení chápe jen 21 % Čechů, zatímco v Hongkongu ho chápe 71 % lidí. Nejspíš to jen odráží výuku matematiky, a tu mají v jihovýchodní Asii hodně dobrou. Složené úročení není nic složitého. Ostatně kdo má maturitu z matematiky, musel takovým učivem projít. A tady je kámen úrazu. Z matematiky nikdo nechce maturovat. Neustále vymýšlíme, jak život studentům usnadnit, aby místo přírodních věd mohli studovat jen sladké měkké řečičky.

Pak se divíme, že ve společnosti se rozmáhá rozplizlé, beztvaré myšlení neschopné uchopit zákonitosti logiky. S beztvarým rozbředlým myšlením ovšem nelze diskutovat podle zákonů logiky, protože logiku nezná a neuznává.

Nicméně i přes všechny tyhle mouchy jsme stále ještě v matematice a úročení dobří. Stejné složené úročení třeba chápe jen 1,8 % respondentů z Kolumbie! Ale abychom si moc nevyskakovali - ti jsou lepší zase jinde. Tak třeba 87 % Kolumbijců správně chápe inflaci, zatímco u Čechů to lze říct jen v 80 % případech. Myslím, že kdyby byla v průzkumu zahrnuta i Venezuela a Zimbabwe, místní lidé by v této otázce vzhledem ke svým vládám a životní zkušenosti excelovali.

A taky předpokládám, že kdyby byla v otázkách zahrnuta i otázka na to, co vše mohou levicoví politici ukrást lidem v rámci znárodnění, či jak mohou lhát o měnových reformách, tady by zase vzhledem ke své zkušenosti z padesátých let vynikali Češi, protože tak rozsáhlou kolektivizaci a zničení živností nezažili lidé s výjimkou Sovětského svazu nikde jinde ve východním bloku.

Sociodemografický rozbor dat dál ukázal, že vyšší finanční gramotnost mají v průměru muži než ženy. (Smí se to ještě říkat?)
Zároveň se ukázalo, že nejhorší výsledky mají mladí lidé v rozmezí 18 až 29 let. Ti v průměru umí s penězi hospodařit nejmizerněji. Čím to je? Je snad horší školství než dřív? Mají slabší základ znalostí z rodiny? Jsou lehkovážnější? Nejspíš všechno dohromady.
Průzkum OECD se ale vyhnul jedné mimořádně zajímavé zemi: USA. Zato ratingová agentura Standard & Poor’s se takového průzkumu mezi Američany dopustila. (Ta ovšem zase nemá tak rozsáhlé mezinárodní srovnání.) Průzkum ukázal, že finančně gramotných je jen 57 % občanů USA. Takže ani tady to není žádný zázrak. Je to docela překvapivé, že i kolébce moderního kapitalismu neumí lidé s penězi příliš dobře hospodařit.

Foto: Týdeník Echo

Ovšem dodejme ještě, že co průzkum, to jiný výsledek. Z předešlého textu se zdá, že jsme na tom v Česku s matematikou bůhvíjak dobře. Ale když se podíváte na stránky ministerstva financí ČR, kde se dají najít výsledku testů, jak lidí rozumí úročení, je výsledek ještě horší, než tvrdí data OECD.

No a teď se možná ptáte, proč by vás mělo trápit, jestli třeba váš soused rozumí financím. Odpověď je snadná. Finanční gramotnost má přímou souvislost s výsledkem voleb. Čím víc finančně gramotný člověk, tím víc inklinuje k jiným než populistickým řešením. Naopak finančně negramotný člověk má sklon uvěřit levicovým povídačkám, protože si neumí spočítat, že z pohledu finanční logiky nedávají smysl. Čím dál častěji se v představách některých politických stran objevuje koncept, že z ničeho lze vyprodukovat něco – koncept popírající zákon zachování energie.

Až nebudete spokojeni s výsledkem nadcházejících voleb, nehledejte chybného viníka: jedním z největších viníků toho, že se očekávání vkládaná do politických stran rozcházejí s realitou, je pouhá finanční negramotnost.