V Arménii se rozpadá vládní koalice. Stane se vůdce revoluce premiérem?
drama v Arménii
NOVÉ
Foto: Reuters
Dosavadní vládní koalice v Arménii se rozpadá – svůj odchod z ní ohlásil menší partner Republikánské strany, levicová nacionalistická strana Dašnakcuťun (Arménská revoluční federace). Stalo se tak během sporů ohledně nového premiéra, který by měl zemi dovést k předčasným volbám. Na funkci šéfa vlády vznášejí nárok jak vládnoucí Republikáni, kteří mají ve sněmovně většinu i bez koaličního spojence, tak vůdce protestů, které svrhly premiéra Serža Sargsjana, opoziční politik Nikol Pašinjan.
„Udělali jsme vše pro to, aby se konal dialog. Ale nelze takto věčně pokračovat. Vzhledem k tomu opouštíme vládnoucí stranu a prohlašujeme, že parlament musí vybrat premiérem toho, kdo má důvěru lidu. Nový premiér musí řešit vnitropolitickou krizi a v demokratických podmínkách zajistit parlamentní volby,“ uvedla strana Dašnakcuťun v prohlášení, z něhož citovala agentura TASS. Ta také připomněla, že dva ze sedmi poslanců tohoto uskupení již dříve oznámili svůj přechod k opozici.
Opoziční předák Pašinjan ke zvolení premiérem potřebuje hlasy nejméně 53 z celkem 105 poslanců jednokomorového arménského parlamentu. Zatím má podle agentury TASS zaručenu podporu 40 zákonodárců. Přejdou-li k němu i všichni poslanci Dašnakcuťun, bude mu ještě šest hlasů scházet.
Vládnoucí Republikánská strana disponuje v parlamentu 58 ze 105 poslaneckých mandátů. „Máme většinu v parlamentu. Naše frakce je jednotná, budeme mít vlastního kandidáta (na premiéra),“ řekl novinářům šéf poslaneckého klubu Vagram Bagdasarjan.
Opoziční prozápadně orientovaná liberální aliance Cesta ven (Jelk), kterou reprezentuje vůdce protestů Pašinjan, má v parlamentu devět poslanců. Jednatřicet mandátů má blok Carukjan, sdružený kolem mocného arménského oligarchy Gagika Carukjana.
Strana Dašnakcuťun dostala podle koaliční dohody ve vládě tři křesla, a to ochrany životního prostředí, územního rozvoje a školství a vědy.
V Jerevanu se dnes koná mítink tisíců přívrženců Pašinjana, který podle tiskových agentur požaduje vládu bez členů Republikánské strany. „Nedovolíme úřadům ukrást naše vítězství,“ řekl Pašinjan. „Bude nás tu každý den víc a víc, dokud nepřebereme moc,“ dodal.
Kdo je vůdce „sametové revoluce“ Nikol Pašinjan?
Ještě před dvěma týdny byl Nikol Pašinjan pouze hlučným představitelem nepočetné opozice, odsunuté na okraj arménské reality. Teď je tváří „sametové revoluce“, člověkem, který hodil rukavici nejvlivnějšímu politikovi země a během pár dnů jej přemohl. Píše o tom ruská redakce BBC. Pašinjan vedl protesty proti Seržovi Sargsjanovi poté, co Sargsjan po deseti letech prezidentování přesedl do premiérského křesla. Mnohatisícové pokojné protesty šéfa kabinetu nakonec přiměly k odstoupení.
Pašinjan k tomu kráčel 12 let, ale i teď je vzdálen cíle. Přiznává, že opravdová revoluce teprve začala: zmobilizovat nespokojené proti Sargsjanovi nebylo složité, těžší bude přeměnit protestní hnutí v politické a rozbít politický a hospodářský systém, budovaný po desetiletí.
Pašinjan je zkušený rebel. Dvaačtyřicetiletý opozičník strávil polovinu života na barikádách, v ilegalitě či v mučírnách. Přitom vždy nabádal k nenásilným protestům. Po parlamentních volbách 2007 uspořádal stávku vsedě. Po dvou letech se sám vzdal úřadům a skoro dva roky strávil za mřížemi, ale celou dobu odmítal obvinění z rozpoutání masových nepokojů po prezidentských volbách 2008. Ty – s minimální převahou 52,8 procenta – vyhrál Serž Sargsjan.
Pašinjan ale pomstu nechystá. Po celou politickou dráhu bojoval se Sargsjanem. Ale vždy v koalici s dalšími opozičníky. „Sametová revoluce“ vedla k tomu, že v souboji s věčným protivníkem zůstal sám – a přemohl jej. „Protest byl personifikován jak z té, tak i z druhé strany: za opozici jej ztělesnil Pašinjan,“ uvedl ředitel Kavkazského institutu Aleksandr Iskandarjan.
V Týdeníku Echo a na EchoPrime se dozvíte více, získáte je zde.
Pašinjan býval poradcem prvního arménského prezidenta Levona Ter-Petrosjana a v parlamentních volbách 2007 podporoval uskupení Impeachment proti prezidentovi Robertu Kočarjanovi a premiérovi Sargsjanovi. O rok později, po prezidentských volbách, se Pašinjan zúčastnil protestů už proti prezidentovi Sargsjanovi.
Pašinjan je polní velitel revoluce, nikoliv kabinetní politik. Pomenší plešatící muž v kšiltovce a tričku s maskovacím potiskem přirozeněji vypadá na demonstraci než v parlamentu či pracovně. Nehlásá prezidentské či premiérské ambice. Pozorovatelé mu v porevoluční Arménii přisuzují možná i důležitou, ale sotva zásadní roli.
„Logika sametových revolucí spočívá v tom, že ten, kdo ji uskutečnil, musí vzít za sebe zodpovědnost za zemi. Logika vyžaduje, aby Pašinjan převzal moc a stanul v čele Arménie. Je možné, že bude chtít tuto logiku změnit,“ míní ředitel arménského rozhlasu Mark Grigorjan.
Sám Pašinjan tvrdí, že za příklad hodný následování považuje Nelsona Mandelu, který se po vítězství nad protivníkem věnoval myšlence sjednocení rozštěpeného národa.
Pašinjan neusiluje o dráhu věčného opozičníka. Nehledě na vytrvalost, s níž vede nespokojené, Pašinjan je důsledný ve snaze zajistit si mandát voličů. I když seděl ve vězení, kandidoval do parlamentu, ale prohrál. Po amnestii v roce 2012 se dokázal stát poslancem a o pět let později znovu. Poté kandidoval na starostu Jerevanu, ale prohrál duel se stávajícím starostou z vládní Republikánské strany. Iskandarjan předpokládá, že v porevoluční exekutivě Pašinjan získá „nějaké místo“.
Sám Pašinjan říkal, že Sargsjanova demise je jen první milník v dlouhém boji. Teď musí rozbít systém vybudovaný za Sargsjana a nepřipustit, aby si bývalý prezident zachoval faktickou moc, s čistě kosmetickými změnami. To vůbec nebude jednoduché.
Pašinjanova politická základna vůbec není populární. Uskupení, jehož součástí je Pašinjanova strana, v loňských parlamentních volbách nezískalo ani osm procent hlasů. Představuje liberální opozici, zasazující se za evropskou integraci Arménie.
„Sametovou revoluci“ (tato strana) neudělala, ta byla dílem davu jerevanské mládeže, bez stranické příslušnosti a fakticky nezastoupené v parlamentu, upozorňuje expert Thomas de Waal z Carnegie Endowment. „Proto země tolik potřebuje parlamentní volby, ale opozice nemá ani strukturu, ani strany, kolem kterých by bylo možné sjednotit stoupence,“ říká.
Protože Arménie po ústavní reformě přešla od prezidentské k parlamentní formě vládnutí, Pašinjan kvůli skutečné změně u moci bude muset sjednotit rozdrobenou opozici pod praporem dosud bezejmenného revolučního hnutí, existujícího jen pár dnů, a dohodnout koalici kvůli získání parlamentní většiny, domnívá se Laurence Broers z londýnského institutu Chatham House. „Pašinjan se pečlivě vyhýbal bojechtivé rétorice. To je dobrá tradice, která by se měla zachovat,“ poznamenal.
