Pyrrhovo vítězství u Černého moře

Měsíce trvající vlny občanských protestů nedokázaly bulharského premiéra Borisova smést. Vítězství, které nyní utrpěl v parlamentních volbách, však nemá daleko k porážce.

Mohutný medvěd Bojko Borisov se může pochlubit originální kariérou. Po svržení posledního bulharského komunistického diktátora Todora Živkova se stal velitelem jeho ochranky, která měla bývalému rudému autokratovi zajistit bezpečí před různými mstiteli. O pár let později vykonával tutéž službu pro navrátivšího se cara Simeona II., kterého si Bulhaři v roce 2001 zvolili za premiéra. (Země ale zůstala republikou a restaurace monarchie byla vždy jen intelektuální hříčkou.) V roce 2009 se Borisov stal premiérem sám a od té chvíle jej z nejvyšší pozice bulharské politiky natrvalo nikdo neodstavil. Dvě krátké pauzy, kdy místo něho vykonával funkci předsedy vlády někdo jiný, pokaždé skončily vítězstvím Borisovovy strany GERB ve volbách a návratem jejího šéfa k moci.

Srovnatelnou vytrvalost na evropské politické scéně vykazuje německá kancléřka Angela Merkelová; Borisov patří v Bruselu mezi její spolehlivé spojence. Snad i proto je v německých novinách propírán podstatně méně než vzpurný maďarský lídr Viktor Orbán. Ani byste se z nich pořádně nedozvěděli, že už od loňského července probíhá na sofijských ulicích demonstrační kampaň za jeho sesazení, která byla v létě velice intenzivní a zasáhla i jiná bulharská města. Jen občas proskočí nějaká ta zprávička.

Ale bodrý Bojko, muž z lidu a opakovaný vítěz voleb, je stejně ponořen v korupčním a mafiánském prostředí až po uši, ačkoli dřív si budoval image nesmiřitelného protikorupčního bojovníka. Jenže v Evropské unii to nikoho příliš nevzrušuje. Umění hrát na všechny strany totiž premiér Borisov ovládá dokonale. Dohodne se s Putinem, s Erdoğanem i s bruselskou elitou… a vždycky na tom něco vydělá. A – což je důležité – patří také k těm spolehlivějším strážcům vnější hranice EU, dokázal migranty odradit od zdánlivě jednodušší pozemní cesty přes turecko-bulharské pomezí..

Celý text si můžete přečíst na EchoPrime. Nebo v tištěném vydání Týdeníku Echo. Předplatit si jej můžete zde.