Týdeník Echo: Přichází pilulka na covid, lež ve veřejném prostoru a čerti mezi námi

Z obálky nového čísla Týdeníku Echo se na čtenáře dívá mírná a laskavá tvář Zdeňka Hostomského, ředitele Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd ČR. Klidný a věcný rozhovor o covidu, vakcinaci a pilulce, která už je na cestě, s ním pořídil Daniel Kaiser.

Kdo, jak a proč lže ve veřejném prostoru ve Spojených státech? Esej na toto téma předkládá Martin Weiss. A Ondřej Štindl po dalším prožitém svátku svatého Mikuláše uvažuje o čertech, kteří tady po 364 dní v roce nejsou, zato 5. prosince bývají na každém rohu. Vedle toho je v čísle hojnost dalšího čtení, a to nejen v pravidelných rubrikách jako Architektura, Auto, Galerie, Genius loci, V bublině či Zahrada.

Zdeněk Hostomský, ředitel Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd ČR říká: „Jde nám o snížení počtu lidí v nemocnicích a v těžkém stavu, proto apeluji na třetí dávku pro seniory. A pokud je moje hlavní teze: Očkujme se, zrušme veškerá opatření a vystavme se viru, teze číslo dva zní: Přijdou malé molekuly, pilulky, Pfizer bude mít pilulku snad v lednu, brzy bude i molnupiravir od Mercku, který teď, pravda, vypadá méně nadějně než ze začátku. Otvírá se vám možnost, že pokud jste očkovaný a potkáte se s virem, tak i pro případ nepříjemného průběhu nemoci během prvních tří až pěti dnů od příznaků si dáte preventivně tu pilulku, čímž virus zastavíte, ještě než se rozjede.“

„Před čtrnácti dny musela kanadská lékařská vědkyně Carrie Bourassaová opustit svou pozici, když vyšlo najevo, že předstírala, že je příslušnicí jednoho z tamních domorodých národů. Rozšířila tak řady osobností tohoto kontinentu, jako je demokratická senátorka a uchazečka o prezidentskou nominaci Elizabeth Warrenová (jež si taky vymyslela indiánský původ) anebo Rachel Doležalová. Podobně jako u této osoby, jež si mezitím změnila jméno na Nkechi Amare Diallo, totiž byli její předkové ve skutečnosti československého původu. Tyto zprávy na první pohled patří do rubriky zajímavostí. Jenže se vyskytují s pravidelností, jež prozrazuje, že jde o něco víc než vrtochy pár pošahaných jedinců. Že jde o jakýsi rituál nebo životní strategii nebo civilizační chorobu – ať už se na to díváte odkudkoli, něco příznačného pro dnešní americkou civilizaci,“ začíná Martin Weiss svůj esej Lžu si, ani nevím jak.

A Ondřej Štindl uvažuje o čertech těmito slovy: „Počátek prosince je pro mnohé české děti čas těžkých zkoušek. Čekají kontrolu, Mikuláše, anděla a čerta. Bývají dotazovány, jak byly hodné a poslušné, a žádá se po nich recitace. Těch pár mandarinek a sladkostí, jimiž jsou nakonec odměněny, bývá často vykoupeno tísní (v tom lepším případě) a také slzami, křikem, někdy i hrůzou, která vydrží déle, než trvá ta stresující chvíle podvečer pátého prosince. Může za to především čert, ta umouněná bytost s pytlem přes rameno. Ráda by se vymkla zpod Mikulášovy kontroly, odnesla děcko na místo, odkud není návratu, kde už nebudou tatínek a maminka, ani Mikuláš s andělem, jenom ty a čerti a další zlobivé děti, všechny osamocené ve svých mukách a marné pozdní lítosti.“

Nové číslo Týdeníku Echo můžete číst již nyní elektronicky. Od čtvrtka je pak k dostání i v prodejnách tisku. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.