‚Merkelová dojatá uprchlíky? Omyl, je extrémně studená‘

Chování německé kancléřky Angely Merkelové v migrační krizi zmátlo většinu Evropy. Profesor ekonomie Markus Kerber, který střídavě žije v Berlíně a Paříži, první ženu Německa dobře zná. V rozhovoru pro Týdeník Echo vysvětluje její motivaci i to, jak její činy ovlivní vztahy v Evropě. Do Prahy přijel přednášet na pozvání České národní banky.

Co se děje s Němci? Proč se chovají pod tlakem migrační vlny úplně jinak než většina ostatních Evropanů?

Německá společnost se za posledních dvacet třicet let strašně proměnila. Jako sousedé Německa byste ve vlastním zájmu měli pochopit, jak moc. Nejen mladí lidé, ale většina německé společnosti se snaží být co nejotevřenější. Chtějí vypadat před ostatními jako vlídní a vstřícní. Jsem přesvědčen, že většina společnosti je připravena na to, že se Německo stane zemí přistěhovalců.

Co je k tomu vede?

Jsou tady samozřejmě značné rozdíly mezi východem a západem Německa. V Mnichově, Frankfurtu, Hamburku nebo Düsseldorfu, kde žije hodně vzdělaných lidí, je většina ochotna přijímat přistěhovalce. Považují za součást své identity, že jsou vstřícní a otevření. Nemají existenční problémy, žije se jim dobře. Berlín je samostatná kapitola. Jinde na východě Německa se lidem tak dobře nežije, a navíc nemají s přistěhovalci osobní zkušenost. Proto jsou podstatně méně otevření je přijímat. Demonstrace proti muslimské migraci se odehrávají v Drážďanech a dalších městech, kde téměř žádní muslimové nejsou. Za ochranu křesťanských hodnot demonstrují lidé v regionech, kde je nejméně věřících křesťanů. Pak je tady druhý podstatný důvod: Evropská komise nikdy nepromarní příležitost, aby si rozšířila kompetence. A Němci tak získali dojem, že prosadí svou otevřenost k přistěhovalcům přes Brusel. Jistě dojde brzy řeč na to, že potřebujeme evropského superkomisaře pro migraci, který připraví jednotná evropská pravidla. A bude říkat: čtyřicet tisíc přistěhovalců si vezme tato země, dvacet tisíc tato. To je těžký omyl. Každá země má právo chránit své hranice.

Jak velkou roli ve vstřícnosti k uprchlíkům hraje stárnutí německé společnosti a pesimistická demografie?

Není to hlavní motiv. Jistě, Německu řeší přistěhovalci problém s nedostatkem práceschopných lidí v produktivním věku. Což by mimochodem řešili i vám, protože také máte stárnoucí společnost a málo dětí. Každá země by měla mít právo si vybrat, jaké přistěhovalce přijme. Tak jako to dělají Spojené státy. Vybírají si ty, koho potřebují. Lidé, kteří migrují, jsou mladí, zdraví a chtějí něco tvořit. Země, která jim dá šanci, na tom vydělá. Staří a nemocní většinou emigrovat nemůžou, i když by byli doma perzekvovaní. Přistěhovalci jsou zajímaví lidé – když je umíte integrovat a dobře využít jejich schopnosti a potenciál.

Musíte po nich ale tvrdě vymáhat integraci.

No jistě. Podívejte se na Ameriku. Podmínky k integraci tam bývaly velmi tvrdé. Ve společnosti to výrazně zvyšovalo soutěživost, na níž Amerika vydělávala. Když jste tam zbankrotovali, byl to váš problém. Nebyl tam žádný sociální stát, jaký dnes máme v Evropě. Přistěhovalci se museli integrovat, jinak by tam nepřežili. Ten přirozený společenský tlak byl obrovský. Část Němců je přesvědčená, že kdyby se podařilo omezit využívání sociálního státu, může se takový úspěch podařit i u nás. Dalším motivem velké vstřícnosti je ale určitě snaha vylepšit si svůj špatný obraz z řecké krize.

U politické elity, nebo i u běžných Němců?

U politické elity určitě. Je to ale velmi cynický přístup. Snaha zamaskovat velmi neúspěšné pokusy o záchranu eurozóny. Určitě je to silná motivace u Angely Merkelové. Snaží se kamuflovat vlastní chyby. Ona byla pět let zodpovědná za všechny ty rádoby záchranné programy pro Řecko.

Byl to hlavní důvod její velké vstřícnosti k migrantům?

Jsem o tom přesvědčen. Ona je extrémně studená a kalkulující osobnost.

Znáte ji osobně?

Ano, velmi dobře. Když jí řeknete, že někde vybuchla atomová bomba, zůstane ledově klidná. Vůbec se jí to nedotkne. Představa, jak se dnes dojímá nad uprchlickými rodinami, je až kýčovitá. Vůbec nedává najevo emoce. Nikdy. Její projevy emocí jsou velmi povrchní. Do politiky je to výborná vlastnost. Proto tak často bez problémů obrací. 

Celý rozhovor čtěte v aktuálním vydání Týdeníku Echo.