Jak nám tu euroúředníci kazí ceny…
Po těch letech v Belgii už mi to ani tak nepřijde, ale co Čechy vždycky znovu překvapí, až šokuje je místní zdravotnický systém. Tři dny mě teď bolelo v krku, naprosto nic nepomáhalo, bylo to spíš horší a horší. Takže k doktorovi. Prohlídka trvala tak asi sedm minut. Angina. Na závěr doktorka řekla: bude to třicet euro, tady je doklad pro pojišťovnu. Ani v nejmenším ji nezajímá, jestli nějakou pojistku mám, chce hotovost (v nemocnicích se dá platit kartou, pochopitelně).
Ještě odbočka: odborní lékaři jsou pochopitelně dražší než ti všeobecní. Kupříkladu návštěva u pediatra stojí kolem pětačtyřicet euro.
Pojistku samozřejmě mám, místní belgickou, před pár měsíci jsme rodili a byl by to velký risk ji tu s dvěmi dětmi a manželkou nemít. Mám tu maximální, jaká může být, včetně pojištění nadstandardu v nemocnici, například. Přesto mi z pojišťovny nepřijde nikdy víc než osmdesát procent ze zaplacené částky. Tak to prostě je. Peníze ale pošlou do osmačtyřiceti hodin od odevzdání dokladu pojišťovně. Bez ptaní. Takže ano, je to drsný - i když ve světě normální - systém, na který my z Česka prostě nejsme zvyklí. Ale v zásadě je to systém „zdravější“, protože člověka nutí k tomu, aby na své zdraví myslel dřív, než je nemocný. Proto jsou bruselské parky každý víkend narvané k prasknutí a každý běhá nebo alespoň chodí…
Na druhou stranu: za antibiotika jsem v lékárně platil jenom tři eura, zbývajících šestnáct šlo přímo na pojišťovnu. Ještě si ale musím připravit dalších třicet euro na úterý, kdy jdu na kontrolu. Plus nějakých deset patnáct navíc, až přijde účet z laboratoře, za analýzu.
Jediní, kdo v některých případech dostanou stoprocentní „odškodnění, jsou – jak jinak – zaměstnanci evropských institucí. Poplatky v souvislosti s těhotenstvím a porodem mají hrazeny plně, nemusí se starat absolutně o nic. Běžný smrtelník bez pojistky by si musel připravit tak zhruba čtyři až šest tisíc euro… Příplatek za nadstandard (jednolůžkový pokoj místo dvoulůžkového a návštěvy „osobního“ porodníka místo toho, kdo má službu) přijde na 850 euro…
Ano, euroúředníci kazí ceny, tak jako v Bruselu ve všem (velký nákup v DM v Německu vyjde o polovinu levněji než v belgické drogerii, například). I doktoři účtují víc, protože počítají s tím, že zaměstnancům EU bude prakticky úplně jedno, kolik zaplatí. Stejně jim proplatí osmdesát až sto procent…
Ale i tak je ten systém spravedlivější. Alespoň ale každý ví, kolik a za co se platí. Ty peníze nemizí v nějakém neprůhledném zdravotnickém systému. Nebo to jsou jenom nějaké moje naivní iluze…?
Ovšem vždycky může být i hůř. Kamarád tady v Bruselu začal pracovat pro jednu nadnárodní finanční instituci se sídlem ve Spojených státech. I když je zaměstnán na „belgické půdě“, jeho kontrakt je americký. A o nemocenské si může nechat prakticky jenom zdát. Několikadenní dovolenou (dá-li se tomu tak říkat), kterou má k dispozici, si vybral už během prvních pár měsíců. Nebylo to na Mallorcu ani na Krétu, ale na zánět dutin.
