I američtí prezidenti mají svoje dny (měsíce a roky)

Možná to nejhorší, co na adresu amerického prezidenta v posledních dnech zaznělo, byla včera pronesená slova republikánského předsedy Sněmovny reprezentantů Paula Ryana. „He’s new to this.“ Je v tom nováček. Ryan se tak – značně chabě – snažil prezidenta hájit, korigovat trochu Trumpův obraz, jak vycházel z očekávaného svědectví bývalého ředitele FBI Jamese Comeyho před senátním výborem. Ono „to“, v čem má Donald Trump být nováčkem, jsou přitom elementární pravidla chování v úřadě, vědomí toho, co je přípustné a co už je za hranou, co působí dobře a co naopak strašně. Paul Ryan světu implicitně sdělil, že Donald Trump v době, kdy vedl svou velmi sebevědomou kampaň, neměl nejmenší tušení, do čeho to vůbec jde. Ne že by si svět za těch pár měsíců Trumpova působení už nestihl všimnout sám… 

James Comey ve svědectví v Senátu – nebo alespoň v jeho otevřené části – neřekl nic, co by pro Trumpa mělo mít nutně právní důsledky. Vystupoval přesvědčivě a působil dobře – jako seriózní a poctivý muž (jistě, kdo věří ve všemocnost politických marketérů, může věřit tomu, že byl prostě dobře natrénovaný). Uctivost senátorů mohla naproti tomu vyvolávat dojem strojenosti – není to tak dávno, co chtěli jeho hlavu: demokrati proto, že vyšetřováním e-mailů Hillary Clintonové a svými vyjádřeními k němu podle nich kandidátku potopil, republikáni proto, že její případ nepředal žalobci. Trumpovi Comey zasadil přinejmenším stejně silnou ránu. Na oficiální půdě potvrdil spekulace, které se porůznu objevovaly v médiích.

Mluvil o podivných setkáních mezi čtyřma očima, během nichž si mu prezident stěžoval, že vyšetřování ruské snahy ovlivnit americké volby vytváří nad jeho administrativou „mrak“. O tom, že Trump poslal nejvyššího státního zástupce Sessionse (svého člověka) ven z místnosti, aby si s šéfem FBI mohl promluvit o samotě. O tom, že si po schůzkách dělal záznamy v obavách, že by o jejich rozhovorech mohl Trump lhát. O tom, že ruská snaha americké volby ovlivnit byla rozsáhlá a usilovná a že zprávy o ní jsou tak „nefake“, jak jen to je možné. A o tom, že byl odvolán kvůli tomu, že jeho úřad vyšetřoval ruské konexe Trumpovy kampaně. Možná nejbizarnější moment výpovědi přišel, když se republikánský senátor Risch snažil vysvětlit, že Trumpova slova o tom, že prezident „doufá“, že vyšetřování Trumpova někdejšího poradce pro národní bezpečnost Michaela Flynna nějak vyšumí, nebyla formou nátlaku, nýbrž vyjádřením „abstraktní naděje“. Jistě, pokud si prezident pozve šéfa FBI ke schůzce mezi čtyřma očima, bezesporu se chce vybavovat o svých abstraktních nadějích. Na sociálních sítích se Trumpova sentence přirovnávala k oblíbené frázi filmových mafiánů „Máte pěkné uzenářství, doufejme, že neshoří“. 

Comeyho svědectví pro Trumpovu administrativu nepředstavuje nějaký zásadní zlom, velmi pravděpodobně ji nepotopí. Dodává ale další velice barvité detaily do obrazu jejího (ne)fungování – po analýzách, z nichž vyplývalo, jak si Trumpa během jeho návštěvy „namazali na chleba“ prezidentem dříve tak kritizovaní Saúdští Arabové. Jak šokoval svoje nejbližší spolupracovníky – ministra zahraničí, ministra obrany a poradce pro národní bezpečnost –, když na summitu NATO přečetl jiný projev, než znali. Není to obraz nějakého plánovitě prováděného zlého úmyslu, ale naprostého chaosu. Spojené státy i západní svět si ho přitom jen těžko mohou dovolit. Hodně velké břemeno teď leží na lidech, kteří v americké administrativě pracují a – eufemisticky řečeno – nejsou nováčci a jsou v pozici ovlivnit věci tak, aby systém trochu fungoval. „Kapitán chaos“ mezitím může zvesela tweetovat.