1

Generační střet o Španělsko. Mladí se bouří proti starým

Témata: , ,

Každé další volby potvrzují, že Evropa prochází po krizi eura a migrační krizi zlomovým obdobím. Ve Španělsku v neděli podle prvních odhadů zvítězili vládnoucí lidovci premiéra Mariana Rajoye. Jenže to vítězství je tak slabé, že poprvé v historii demokratického Španělska, kdy se u vlády střídali v jednobarevných kabinetech levicoví socialisté a pravicoví lidovci, bude muset mít země nějaký koaliční kabinet. A ten se bude sestavovat dost těžko.

Lidovci získali podle prvních odhadů mezi 114 a 124 mandáty. Za většinou v parlamentu s 350 členy tedy zaostávají přinejmenším o více než padesát křesel. Druzí opoziční socialisté obsadí mezi 79 a 85 mandáty. Tradiční strany, které dosud zemi řídily, tak mají dohromady v nejlepším případě 209 mandátů, tedy necelých šedesát procent míst v parlamentu.

Těch dalších bezmála čtyřicet si mezi sebe rozdělí nové, protestní strany. Krajně levicový Podemos, inspirovaný řeckými marxisty z v Aténách vládnoucí Syrizy, získal mezi 70 a 80 mandáty. Strana Ciudadanos (Občané), představující středopravou alternativu k lidovcům se silně antikorupční rétorikou, dostala mezi 46 a 50 křesly.

Podemos a Ciudadanos jsou alternativami současného establishmentu zleva i zprava. První brali hlasy socialistů. Druzí, více do středu mířící, přebírali klasické levici i pravici. Čistě početně je teď zřejmé, že není možné sestavit ani pravou ani levou vládní koalici. Když vyloučíme možnost, že by lidovci šli dohromady s radikály z Podemosu, zbývá velká koalice lidovců a socialistů nebo nějaká forma menšinového kabinetu.

Podemos vznikl začátkem roku 2014 a o čtyři měsíce na to už získal ve volbách do Evropského parlamentu pět křesel. Letos v lednu byl dokonce v průzkumech krátce nejsilnější stranou v zemi. Pak jeho novost zastínili jednak vlastní problémy s financováním a také nástup konkurenčních Ciudadanos. Ti jsou na politické scéně noví jen zdánlivě, v Katalánsku působí už deset let. Obě strany spojuje protest proti establishmentu, hodnotově jsou ale konzervativní Ciudadanos a progresivisticko radikální Podemos protiklady.

O výsledku rozhodoval finiš posledního týdne, ještě na jeho začátku nebylo 41 procent Španělů rozhodnuto, komu dá hlas.

Ve Španělsku, které stojí stranou současné migrační laviny valící se do Evropy, a své potíže v enklávách a na Kanárských ostrovech si vyřešilo před lety, nerozhodovalo narozdíl třeba od Francie nebo Polska současné nejožehavější evropské téma.

Volby více než přistěhovalecká krize ovlivnila krize eura, nebo přesněji řečeno frustrace z jejich následků. Přestože se právě Madrid vydával za příklad, jak se dá z potíží společné měny zotavit, ukazuje se, že to zdaleka tak snadné není. Za posledních pět let, tedy od začátku akutních potíží, španělská ekonomiky nikdy nerostla o více než 1,6 procenta. Momentálně stoupá, ve srovnání třeba s námi nebo Německem, o ubohých 0,8 procenta. Tvrdé reformy, nad nimiž zastánci eura jásali, a celkem důsledná vnitřní devalvace, tedy škrtání platů, stáhly zemi do deflace 0,3 procenta. To nevěští nic moc dobrého. Nezaměstnanost klesla, na velmi vysokých 21,8 procenta. Snížila se i patologická nezaměstnanost mladých. Z lednových 52 na současných 47,7 procenta. Pro srovnání: v Německu je bez práce 7,4 procenta mladých, kteří dosud nikdy nepracovali.

A čísla zůstávají tak vysoká, přestože se tisíce Španělů vystěhovaly za prací právě do Německa nebo Británie. Vysokoškoláci tam ochotně pracují v barech, protože doma nevidí žádnou perspektivu. Kdo by ji také při padesátiprocentní šanci, že po škole skončím bez práce, viděl?

Právě tahle frustrace se projevila ve volebním generačním střetu. Většina mladé a střední generace dala hlas novým, protestním stranám. Podemos zvítězil mezi lidmi do pětatřiceti let. Ciudadanos v generaci mezi 35 a 45 lety. Vítězní konzervativci i socialisti zůstali stranami pro staré. Mnoho z nich má totiž z dob jejich vlád i přes všechny reformy garantované jistoty typu chráněných pracovních míst. Na úkor mladých. Konzervativci měli podle průzkumů skončit až čtvrtí mezi generací pod pětačtyřicet. Naopak zvítězili v generaci 65 plus. Podporuje je více než polovina z nich.

Pro obě nové strany hlasovala většina prvovoličů, což je dost výrazný signál. Španělé totiž mají ve zvyku zůstávat u strany, které si vybrali při své první volbě v životě. Takhle výrazný střet generací zatím volby v žádné jiné evropské zemi neukázaly. Dělící linie jsou jiné u nás, v Německu, Francii, Polsku i třeba Británii. Se stárnoucí společností a zhoršujícími se demografickými vyhlídkami se ale generační střet může opakovat stále častěji.

/
analytička

Zabývá se politikou a ekonomikou. Těmto tématům se věnovala ve všech hlavních denících. Pracovala jako redaktorka a vedoucí ekonomické rubriky MF Dnes. Poté vedla ekonomickou rubriku týdeníku Respekt. Od roku 2003 do roku 2009 byla hlavní analytičkou Hospodářských novin. Stejnou pozici zastávala od roku 2009 do října 2013 v Lidových novinách. Pravidelně komentuje ekonomiku pro Český rozhlas a Českou televizi.

Názory Více

Online zprávy Více

Vážení diskutující,
Echo24.cz chce umožnit svobodnou diskuzi, ale vyhrazuje si právo neukládat či mazat příspěvky urážlivé, vulgární, xenofobní, odkazy na jiné internetové stránky či takové příspěvky, které odporují obecné lidské slušnosti. Před vložením vašeho příspěvku prosím zkontrolujte, zda jste opravdu přihlášeni. V opačném případě se váš příspěvek ukáže jen na vašem monitoru, ale do diskuze se nezanese.