1

Policejní mluvčí Hulan je žákem Jaroslava Haška

Policie České republiky se nově zabývá vydáváním haškovských povídek. Včera mluvčí poručík Tomáš Hulan vydal tiskovou zprávu o vyšetřování několika rasistických nápisů a nacistických šifer, které se v noci ze soboty na neděli objevily na několika pražských kavárnách nebo ve vestibulu metra.

Haškovské kvality je dosaženo nejprve v nadpisu: „Ze sprejerství zločin proti lidskosti“, ale ústředním výkonem je následující pasáž: „Neznámý pachatel, či pachatelé na fasády různých podniků nastříkali černou barvou nápisy a symboly. Proto jsme všechny tyto události v prvopočátku prošetřovali pro podezření z trestného činu sprejerství. Avšak text zmiňovaných nápisů následně vyhodnotili kriminalisté krajského ředitelství, zabývající se problematikou extremismu. Ti došli k závěru, že obsah textu zavdává podezření z trestných činů Podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod a Projev sympatií k hnutí směřujícímu k potlačování práv a svobod člověka, tedy zločinů proti lidskosti.“

Operovat s nacistickými symboly a někomu vyhrožovat smrtí je ubohé a je to také trestný čin, takže až policie najde pachatele, zaslouží si ocenění. Ale ona tuší, že pravděpodobnější je, že nikoho nechytí, tak radši v předtuše neúspěchu vydala včera správný signál. Jen hluchý a slepý by si nevšiml, jaký v médiích i v politice stačila od víkendu vytvořit maelstrom rozhořčení. Už ten slovník v žánru, jemuž se ještě nedávno říkalo zpravodajství: prý „útoky“. Pod útoky si člověk představí rozbitou věc nebo dokonce nedej bože něčí rozbitou hlavu, něco, co zahrnuje fyzické násilí. Sprejerství donedávna bylo s výjimkou majitelů domů bráno za klukovinu.

Ale to už mocně melodramatizoval ministr bez portfeje Jiří Dienstbier. V pondělí vydal prohlášení, v němž odsoudil „veškeré útoky na místa a lidi, kteří nesdílejí národoveckou a neonacistickou rétoriku útočníků“ a oznámil, že na jednání vlády bude „žádat informaci, jak ministerstvo vnitra hodlá předcházet útokům“, jako byly ty ze soboty. Prý by vzniklou„situaci“ měla řešit vláda. Taky pozoruhodný dokument doby, jednak tím, jak Dienstbier implicitně s údivem, že takové útoky byly vůbec možné, spojuje na levici ČSSD nemilovaného ministra vnitra Milana Chovance, a jednak v úkolování policie. O takovém jednání jsme si mysleli, že si ho exekutiva nesmí vůči policii dovolovat, ale to vlastně bylo ještě za předchozích pravicových vlád, které politizovaly státní správu, zneužívaly policii a bránily přijetí služebního zákona, který poroučení ministrů nepolitické části státní správy zakáže.

Druhý moment hodný pozornosti je způsob, jak nám, co nesdílíme tzv. vítačské názory (u nás, pravda, pejorativum, v Německu naopak pozitivně zabarvené slovo), ministr podsouvá, že pokud nám ještě neposprejovali domy, pardon nezaútočili na nás, asi s útočníky sdílíme jejich národoveckou a neonacistickou rétoriku. A v tom je, myslím, podstata celého toho naprosto nepřiměřenoho rozruchu. Obyčejná nechuť podívat se do očí skutečnosti, že progresivní názory, jichž je například ministr Dienstbier reprezentantem na vládní úrovni, nemají podporu mezi voliči, dokonce ani v domovské straně, možná i potřeba nějak zamaskovat skutečnost, že pod sympaticky znějícími názvy, jako je Hate Free Culture, tu vláda, evropské a především norské fondy masivně nalévají peníze do kampaní na převýchovu veřejnosti. (Norské fondy na HateFree.cz, projekt Úřadu vlády ČR, věnovaly 32 milionů korun.) Podstatou kolem HateFree Culture není několik posprejovaných výloh, ale elementární neslušnost, kdy si v debatě jedna strana, ta co má právě přístup k vládě, zajišťuje mediální výhodu, navíc z peněz lidí, kteří mají z 80 procent opačné názory.

Na Západě za studené války se takovému způsobu vedení debaty říkalo „Lež antifašismu“. Ty, kdo ten obrat používali, by většinou ani nenapadlo zpochybňovat zločiny států Osy, mysleli sklon soudobé levice zveličením projevů soudobého, tedy poválečného fašismu neustále ve veřejné diskusi nastolovat jakýsi výjimečný stav, po dobu jehož trvání budou mít názory progresivní levice automaticky převahu.

Kam tato otřesná debatní kultura vede, můžeme dnes vidět v sousedním Německu, kde se pod dojmem neustálého mobilizování proti „pravici“ dějí tak komické věci, na které by fantazie Jaroslava Haška byla slabá. Například v městečku Barsinghausen poblíž Hannoveru stavební dělníci na okně od uprchlické ubytovny minulý týden našli (a pro podezření z islamofobie posléze udali na policii) čtyři čerstvé vepřové kotlety. Policie maso vzala do vazby, zapojila státní zastupitelství – a pak pro nemožnost prokázat úmysl odložila kotlety do rubriky „Další události“. Česká vláda a česká policie se ještě mají co učit.  


/
komentátor

Vystudoval Pedagogickou fakultu UJEP v Ústí nad Labem a posléze německá a rakouská studia na Fakultě sociálních věd UK. Ještě během studií pracoval v zahraničněpolitickém odboru prezidentské kanceláře. Od roku 1998 působil v Lidových novinách, v české redakci BBC a opět v LN. Několik let prožil v Německu a Británii. Je autorem politického životopisu Václava Havla do roku 1989 „Disident“ (Paseka). Druhý díl, který obsáhl Havlovo prezidentství, vyšel v roce 2014.

Názory Více

Online zprávy Více

Vážení diskutující,
Echo24.cz chce umožnit svobodnou diskuzi, ale vyhrazuje si právo neukládat či mazat příspěvky urážlivé, vulgární, xenofobní, odkazy na jiné internetové stránky či takové příspěvky, které odporují obecné lidské slušnosti. Před vložením vašeho příspěvku prosím zkontrolujte, zda jste opravdu přihlášeni. V opačném případě se váš příspěvek ukáže jen na vašem monitoru, ale do diskuze se nezanese.