Republikány vedený podvýbor v americké Sněmovně reprezentantů, který se zabýval dopady pandemie covidu-19, v pondělí zveřejnil svou závěrečnou zprávu shrnující ...
O víkendu americká Sněmovna reprezentantů po mnoha měsících dohadování a zdržování konečně schválila tři balíčky vojenské pomoci pro Ukrajinu, pro Izrael a pro Tchaj-wan. V noci z úterka na středu balíčky prošly i Senátem. A pak je podepsal Joe Biden. Největší a pro náš region nejdůležitější je ten pro Ukrajinu. Přes 60 miliard dolarů pomoci nyní půjde na vyztužení ukrajinské obrany. Američané potvrdili, že první dodávky dorazily. Celá sága vyjevila hlavně dvě věci. Donald Trump není takový izolacionista, jak se o něm často soudí. A zadruhé, zastavení pomoci Ukrajině povede nanejvýš k jejímu podrobení se Rusku, ne k opravdovému míru.
Bývalý a možná budoucí prezident USA Trump je považován za izolacionistu, člověka, který chce stáhnout Spojené státy ze světa. Pravda je složitější. Jeho skepse vůči NATO a přání tuto alianci opustit je dobře zdokumentována. Stejně tak jeho vyjádření, že by mír na Ukrajině zařídil během 24 hodin, je vykládáno jako plán nechat Kyjev napospas Putinovi.
Jenže Trump intuitivně chápe, že v mezinárodní politice platí hlavně síla. V reálných krocích jeho administrativa byla více konfrontační vůči Rusku než Obamova i než ta Bidenova do února 2022. Trumpovu tvrzení, že za něj by si Putin na Ukrajinu nedovolil zaútočit, se všichni vysmáli, ale částečně může být pravdivé. Byl to Trump, kdo schválil první dodávky zbraní na Ukrajinu, kdo vyhostil 60 ruských diplomatů a kdo odstoupil od smlouvy o raketách středního doletu. Trump také tvrdil, že Putinovi hrozil, že pokud zaútočí na Ukrajinu, shodí na Moskvu atomovku. Naprostá nepředvídatelnost Trumpa je součástí jeho politiky. Nikdo si nemůže být jistý, zda své hrozby nesplní. Podobně se choval Richard Nixon, tehdy se pro to vžilo označení „mad man theory“, teorie šíleného muže, což nutilo jeho zahraniční protivníky k obzvláštnímu respektu. Tyto faktory mohly vést Putina k větší zdrženlivosti při zahajování vojenských dobrodružství během Trumpova vládnutí.
Biden se snažil Putina uchlácholit tradiční diplomacií – summit v Ženevě a zrušení sankcí na Nord Stream. Docílil jen signalizování, že Putin se může od Bidena obávat leda tak nepřátelské rezoluce v OSN. Stažení z Afghánistánu zase bylo důkazem, že Biden nemá na nějakou konfrontaci žaludek. Putin si to vyložil tak, že se nemá čeho obávat, pokud zaútočí na Ukrajinu
To Trump stále občas projeví pochopení, že s Putinem je třeba jednat silou. V červenci minulého roku byl tázán, jak donutí znepřátelené strany jednat. „Zelenského znám velmi dobře a Putina znám velmi dobře, dokonce ještě lépe. A s oběma jsem měl dobré vztahy, velmi dobré. Zelenskému bych řekl: Už ne. Musíš se dohodnout. Putinovi bych řekl: Jestli se nedohodnete, dáme hodně. Dáme [Ukrajině] víc, než kdy dostala, pokud budeme muset. Já tu dohodu uzavřu během jednoho dne. Jednoho dne,“ prohlásil. Trump tak naznačil, že pokud Putin nebude spolupracovat, on pošle Ukrajině zbraně v nevídané míře. V táboře Trumpových podporovatelů, kteří jsou skeptičtí ohledně pomoci Ukrajině, jeho odpověď vyvolala zděšení. Intelektuál a komentátor Rod Dreher tweetoval: „Všichni konzervativci skeptičtí ohledně války byli uvedeni do pohotovosti. V případě znovuzvolení bude Trump konvenčním neokonem.“ Ve slovníku trumpovců je neokon v podstatě synonymem válečného štváče.
A nyní byl Trump klíčový v protlačení balíčku pomoci Kongresem. „Jak se všichni shodují, přežití a síla Ukrajiny by měly být pro Evropu mnohem důležitější než pro nás, ale jsou důležité i pro nás!” nepřímo Trump podpořil pomoc Ukrajině. Předseda sněmovny Mike Johnson také před hlasováním zaletěl za Trumpem na Floridu. Toto setkání nejspíše bylo klíčové v utišení republikánských rebelů.
Trumpova nevypočitatelnost znamená, že si nemůžeme být jisti, jak by se zachoval v případě druhého prezidentského mandátu. Jsou tu ale náznaky, že by nemusel být takovou katastrofou, jak se obecně soudí. Ale samozřejmě může být i tisíckrát horší.
Nějakých šest měsíců bez pomoci také ukázalo, že nemají pravdu odpůrci této iniciativy, když tvrdí, že hlavní překážkou míru je neoblomnost Ukrajiny. Podle této teorie je Putin v podstatě rozumný muž vedoucí válku proti svému zájmu. Byl do ní vtažen podlým Západem a je v ní udržován zlou ukrajinskou obranou. Když Kyjevu sebereme zbraně, bude muset začít jednat a Putin se spokojí jen s malými územními zisky.
Nyní se Ukrajinci ocitli na lopatkách, Rusové je dokážou přestřílet deset ku jedné a ruská armáda beztrestně bombarduje ukrajinská města. Moskva ale zjevně nemá zájem na žádných negociacích. Proč by také měla vyjednávat, když vítězí?
Ukrajina potřebuje vítězství, jelikož to je jediný způsob, jak donutit Putina zasednou k vyjednávacímu stolu. A aby tohoto vítězství dosáhla, potřebuje zbraně. Jinak se Putin ve svém pochodu na západ nezastaví.
00:09
