O civění do zdi a bílém spodním prádle
Festivalové běsnění zkraje léta je v plném proudu: kolega Ondřej Štindl se odebral hýřit do filmových Karlových Varů a já, jenž ho na týden po čase opět zastupuji, už cítím opotřebování po týdenním organizačním dovádění na literární Šrámkově Sobotce. Dnešní mediální výlov tedy bude poučný i pro mě.
Léto a první horké dny ovšem doléhají na všechny, takže Právo dnes na titulní straně řeší hned v několika článcích napjatý vztah českých mužů k zaměstnání a volnému času. Třetině Čechů (nikoli Češek, které náročný zápřah prý odjakživa zvládají) dle odborných výzkumů práce ničí rodinný život, neboť nezvládají skloubit napětí z nárůstu pracovních nároků, herního zápalu potomků a manželčiných domácích nápadů. Aspoň k tomu „se Právu svěřil pětatřicetiletý informatik Petr.“ To třiapadesátiletý Mirek to vidí jinak a nutí poslance do mimořádné prázdninové schůze Poslanecké sněmovny s vysvětlením, že „důkladné projednání jednotlivých bodů není obstrukcí“. Jenže Mirek má děti odrostlé a je rozvedený. Jiný případ je dvaapadesátiletý Petr, řečený Pavel. Pracuje jako náčelník generálního štábu a musel přiznat, že spolu s kolegy vlastně nemůže pracovat, protože pět let mlčky nechávali škrtat rozpočet české armády, až nezbylo na přilby (což by snad nevadilo, protože ke všemu není ani na náboje, a tak se není předčím krýt). Informatik Petr ještě přiznal, že doma by nejraději koukal do zdi. To generál Petr nejspíš civěl do zdi v práci, o jeho rodinných vztazích není nic známo.
Mají to ti chlapi těžké, a tak se zdá, že jediným běžným vztahem k zaměstnání z celé titulky Práva trpí jen tenistky Lucie Šafářová a Petra Kvitová, které se po vzájemném utkání ve Wimbledonu objaly a na sebe usmívaly. Když je na druhé straně výhra, někdy ani ta prohra nevadí: třebaže střeliva chybí za třináct miliard a byť to ani nevypadá, že se podaří prodat karlínská kasárna, ale ministerstvo obrany aspoň do konce roku nakoupí za sto dvacet milionů auta. Není nač čekat, protože dle Hospodářských novin „se Češi vezou na vlně luxusu“. To se pozná právě podle aut: prodej Maserati, Ferrari, Mercedesů nebo Porsche se prodává zhruba o třetinu víc než vloni a vůbec prý Češi kopírují světové trendy. „Společnosti zaměřené na na luxusní zboží se celkově mnohem lépe vypořádaly s nepříznivým ekonomickým prostředím než společnosti, které se zaměřují na prodej spotřebního zboží obecně“, praví se v článku. Dalo by se namítnout, že pokud je pravda (a já to nevím), že se rozvírají nůžky mezi nejbohatšími a zbytkem, těžko se divit, že mezi zbohatlíky je víc těch, kteří si dovolí kabelku za cenu několika aut nebo auto za cenu několika bytů. Možná ale podstatnější ukazatel toku peněz je tenisový Wimbledon, kde po letech došlo k rozvolnění pravidel přípustného dress code v hledišti (už se smějí i džíny a tenisky) a zpřísnění dress code na hřiští (bílé musejí být i gaťky). Dál to vypointovat nesvedu.
Podle Práva ale český zážitek vypadá tradičně: nejraději řízek, koblihy a svíčkovou. Tu prý by šéfkuchař karlovarského Puppu Radek Kotlán rád nabídl také Melu Gibsonovi – ačkoli na fotografii je v novinách vyfocen s vyděšeným nebohým mečounem. Tak uvidíme, co na to Mel, jenž už by měl být v republice. Že totiž dnes začíná karlovarský festival, upozorňují všecky noviny. Zrovna tak na to, že přetáčení tachometrů bude nyní trestné (netušil jsem, že nebylo). Vzhledem k tomu, že jevíce se auta prodávají po letní sezoně, je asi fér na to řidiče upozornit před cestou na Jadran či do Bibione. Zato jiné informace člověka přece jen překvapí: Mladá fronta DNES přichází s příběhem o poslancích, kteří se rozhodli upravit systém hlasování tak, aby byl zřetelnější a přehlednější. Cílem by mělo být zabránit neprůhlednosti hlasování především při pozměňovacích návrzích. Z článku ovšem plyne pouze tolik, že oproti stávajícím třem dnům mezi druhým a třetím čtením návrhu zákona má dojít k prodloužení této lhůty. Na jak dlouhou dobu, to je zatím nejasné. To překvapení spočívá především v tom, že zatím zdá se nikoho nenapadlo, že hlavní úprava by mohla spočívat v tom sdělovat si při hlasování nikoli šňůru čísel paragrafů, odstavců atd., nýbrž hovořit spolu ve větách, v nichž v klasické struktuře podmětu, přísudku a dalších větných členů formulovaných pokud možno slovy a zakončených tečkou dojde na sdělení, co je předmětem sdělované věty a celého nadcházejícího hlasování. Od toho řeč máme.
Ve sportu rozčilení nad tím, že končí hokejový Lev Praha a klid před bouří zítřejších čtvrtfinále fotbalového mistrovství světa. V bulváru dneska bohužel nic. Jo a o víkendu nás čekají svátky, takže všechny přílohy – a každá s televizním programem – vyšly dnes. To jen aby na nebíčku bylo dál jasno.
