Nobelista Stiglitz nevěří rekordním americkým akciím
Investiční bublina?
1
Joseph Stiglitz, laureát ekonomické Nobelovy ceny z roku 2001, je, jak říká, celý nesvůj z aktuálního boomu amerického akciového trhu. Klíčový ukazatel amerických burz, Dow Jonesův index, ve čtvrtek poprvé v historii překonal hranici 17 tisíc bodů. Podle Stiglitze však tento růst neodpovídá skutečné kondici nejsilnější ekonomiky světa. Ta prý sice oživuje, ale zatím jen příliš křehce na to, aby to opodstatnilo takovou akciovou konjunkturu.
Růst americké reálné ekonomiky je podle něj křehký, protože trh práce se stále nezotavil a vzestup reálných mezd nenaplňuje parametry typické pro opravdu robustní oživení. Jedním z důvodů slabého oživení je podle Stiglitze i rostoucí nerovnost v americké společnosti. „V letech 2009 až 2012 celkem 95 procent zisků v ekonomice směřovalo na účty jednoho procenta nejbohatších,“ upozorňuje. Dodává, že řadoví Američané nyní musí žít ze svých úspor.
Na kapitálovém trhu jsou aktivní majetní lidé
Jedním dechem ovšem neváhá vystřihnout pochvalu americké centrální bance. Za to, že drží úrokové sazby stále na de facto nulové úrovni. Jenže právě tato extrémně rozvolněná měnová politika, doprovázená ještě stále pokračujícími, byť utlumovanými odkupy vládních a hypotečních dluhopisů, je jedním ze zdrojů oné nerovnosti, kterou nobelista kritizuje.
Jak známo, na kapitálovém trhu jsou obecně „zainvestováni“ spíše lidé majetnější, zatímco chudší a střední třídy zhodnocují své finance spíše prostřednictvím bankovních vkladů, pokud vůbec.
Bývalý šéf americké centrální banky Ben Bernanke nepopírá, že majetní lidé, kteří jsou na kapitálovém trhu aktivní, si díky zásahům centrální banky polepšili. Uvádí, že banka tak činila zcela záměrně, přesvědčena, že lepší kondice kapitálového trhu bude vzpruhou celé ekonomice, tedy i střední třídě a chudým.
Bernankeho tvrzení se do značné míry překrývá s tím, co hlásá teorie, kterou mnozí její kritici, včetně Stiglitze, hanlivě označují jako trickle-down teorii. Má zkrátka za to, že když zbohatnou bohatí, budou více investovat, více zaměstnávat a více spotřebovávat, což nakonec pomůže i středním a chudým vrstvám, které budou moci – díky zbohatnutí bohatých – snáze získat práci či se dočkat růstu reálné mzdy.
Je tedy zvláštní, že Stiglitz na jednu stranu kritizuje růst nerovnosti, na druhou stranu ovšem mlčí k podílu centrální banky na tomto rozevírání nůžek.
Trh je třeba svazovat
V kontextu Stiglitzova světonázoru je to ovšem celé pochopitelnější. Finanční krizi podle něj způsobila osudová deregulace trhu, prolobbovaná v 90. letech Wall Streetem. Českou transformaci 90. let zase podle něj vystihuje příliš překotná deregulace trhu – nobelista toto období v ČR označuje za „kovbojský kapitalismus“. Jistě i za rozevírání nůžek v americké společnosti v současné době může deregulace. Nebo spíše nedostatečná regulace.
Stiglitz prostě věří, že státní aparát selhává mnohem méně než trh. Ten je třeba podle něj regulacemi svazovat. A když některé z těchto regulací vedou k nepříznivým důsledkům, jako třeba regulace centrální banky v podobě nastavení úrokových měr přispívajících k růstu nerovnosti, je nad tím zjevně třeba přivřít obě oči.
