Hřebejkův nepovedený návrat ke komedii

Na letošním filmu Jana Hřebejka Zakázané uvolnění, který adaptuje stejnojmennou divadelní hru Petra Kolečka, je poutavé nikoli dění na plátně, nýbrž to doplňkové kolem. Propagační strategie snímku a následné první ambiciózní recenze se totiž navzájem vyvracejí, dohromady ale vytvářejí dojem promyšleného celku, jehož hlavním zájmem je udržet obecenstvo v přesvědčení, že Hřebejk je autor obtížně zpochybnitelných kvalit. Některé jistoty světu zřejmě zůstat musí.

Snaživí producenti lákají na Hřebejkův návrat ke komedii k popukání a divákům předem oznamují, čemu se mají smát. Příkladně fotografie z natáčení svatební hostiny, na níž se novomanžel a jeho přátelé dohadují, zda už je čas vyrazit hledat unesenou manželku (to je zápletka filmu) a jeden z nich se za doprovodu harfy pozvrací do dlaně, je doprovázena komentářem: „A tahle scéna vás bude bavit... :-)“ Tolik k představení požadavků těch, jimž Hřebejk slouží. Zatímní přesvědčování recenzentů se buď drží oné komediální proklamace (a vzpomíná mj. popsanou scénu), anebo tvrdí, že to není pravda a že výsledek „ve skutečnosti není žádná legrace“, naopak „je chytřejší, než se zdá“. Hlasy zdravého rozumu přibývají až po několika dnech a snímek označují za „přinejmenším sporný“ anebo dokládají, že z něj „čiší divadelnost“ a „ještě to není film“.

Se sekundanty poslední skupiny lze souhlasit. Krátký filmový příběh je prostý jako představa šovinisty o ženském světě: v zapadlém hokejovém baru u lesní silnice se setkávají tři mladé ženy – barmanka a zároveň majitelka „hospody na mýtince“ (Jana Stryková), unesená novomanželka (Zuzana Stavná) a svědkyně jejího manžela, která únos provedla (Hana Vagnerová). Za počasí kabonícího se podobně jako jejich vztahy se spolu opíjejí, vzájemně dojímají a rozčilují řečmi o vztazích, odhalují si (nepříjemná) tajemství a čekají, až pro unesenou dorazí její muž (Ondřej Sokol), jehož doprovází kamarád svatebčan (Igor Orozovič). To čekání se protáhne, neboť oba pánové cestou srazí jelena. Dámám to zavolají. Jelikož novomanžel se jmenuje Jelen a kvůli bouřce je po okolí mizerný signál, dojde k záměně mrtvol a o legraci je postaráno. V závěru se vše vyřeší a hrdinové opouštějí příběh o něco zraněnější, rezignovanější nebo aspoň pokrytečtější. Tolik k hloubce snímku, který nakonec vypadá jako slavný zvířecí závěr Televizních novin: produkovala ho Nova, jde v něm o Jelena, jemuž přezdívají Králíček a hraje ho Sokol.

Sex ve městě po našemu

Svatební a mužské scény jsou ovšem připsány pro film, jehož většinou je záznam Kolečkovy divadelní hry. Inscenační podobu jí dal v A studiu Rubín Daniel Špinar, a sice ve shodném obsazení, jako je to filmové (na divadle ještě Strykovou alternuje Tereza Hofová, která si ve filmu nezahrála). Z inscenace jsem viděl pouze její trailer na stránkách divadla, ale je z něj poznat základní rozpor obou forem: na divadle jsou diváci v úzkém sepětí s herečkami, což vytváří dojem živého naplněného baru, který spolu komunikuje a reaguje na sebe. Ve filmu je prázdno a postavy se obracejí monologicky do kamery, aby mohly pronášet vtipy typu: „Já nedávám, já se vdávám.“ Vůbec s humorem této komedie je kříž, i když je pečlivě plánovaný. Například spor mezi novomanželkou a únoskyní je mj. spor mezi Češkou (již hraje Slovenka s mírným přízvukem v češtině) a Slovenkou (již hraje Češka s obrovským přízvukem ve své slovenštině tří vět) a to na pozadí hokejového zápasu mezi Českem a Slovenskem. Dává to podobný smysl jako nedůstojné a zmatené chování hrdinek nebo jako situování děje na Bohumínsko, protože v českém filmu je severní Morava zrovna v módě.

Ve výčtu upachtěností by šlo pokračovat, ale bylo by to oddalování zjevného závěru: Hřebejkovi se film nepovedl (mj. proto, že si vybral mizernou předlohu). Vyjádřením respektu k jeho práci a nároku na omyl ovšem je říct to jednoznačně a jasně a nepokoušet se výsledek za každou cenu obhájit přidáváním nových významů. Budou-li totiž všechny kritické finesy znevěrohodněny obhajobou slabého díla, co zůstane kritice k dispozici, až autor natočí opravdu důležitý film?