Než jsme byli Charlie, byli jsme také Majid

Studentští vůdci Majid Tavakoli a Abdollah Momeni strávili roky ve vězení, odtrženi od svých rodin a vystaveni mučení. Provinili se tím, že veřejně kritizovali porušování lidských a občanských práv v Íránu a zapojili se do boje opozice proti režimu. Tavakoli a Moneni představují dvě generace studentského hnutí, které je v Íránu po desetiletí nositelem proreformních myšlenek.

Abdollah Momeni paří ke starší generaci generaci studentských vůdců. Do opozičního hnutí se zapojil v roce 1999, kdy v Íránu vypukly protesty po zavření protirežimní redakce deníku Salam. Po ukončení studia sociologie v roce 2005 se Momeni stal členem a mluvčím Centrální rady organizace absolventů univerzit v Islámské republice, která prosazuje demokratickou vládu a dodržování lidských práv.

V roce 2009 se Momeni zapojil do prezidentské kampaně opozičního kandidáta Mahdí Karrúbího. Za účast na protestech proti zmanipulovaným výsledkům voleb ho zatkli a odsoudili k osmi rokům vězení. Jako řada dalších politických vězňů si Momeni odpykával trest ve vězení Evin. Jako řada dalších tam prožil roky mučení, odloučení od rodiny a psychického teroru.

Výslech s hlavou v záchodě

Po roce ve vězení popsal tamní standardy v dopise, který adresoval přímo nejvyššími duchovnímu vůdci ajatolláhu Chamenímu. V dopise líčí, jak ho už při zatčení bili, kopali a uráželi. Opakovaně si vyslechl, že ho čeká poprava.

„Dovolte mi popsat mé první dny ve vězení. Po zatčení, které proběhlo tak, jak jsem výše popsal, mne převezli do samostatné cely 101 v sekci 209 Evinské věznice. Už při vstupu do cely jsem poznal, že pod kobercem místnosti jsou výkaly. Ohradil jsem se. Řekli mi: Nic lepšího si nezasloužíš.“

Mamoniho svědectví z vězení pokračuje popisem brutálních výslechů, při kterých úpěl bolestí a několikrát také omdlel. Nemohl spát, protože do cely 24 hodin denně svítil reflektor.

Při jednom z výslechů vyšetřovatelé během bití uráželi a proklínali Mamoniho rodinu. Vězeň se začal bránit a napadl je. „Strčili mi hlavu do záchoda. Ponořili ji tak hluboko, že jsem začal polykat fekálie a dávit se. Vytáhli mě a řekli, že odchází a vrátí se zpátky v noci,“ popsal v dopise.

Mamoni se dostal z vězení po pěti letech. Kvůli dopisu nesměl za celou dobu ani jednou vidět svou rodinu.

Za projev do vězení

Majid Tavakoli je o generaci mladší než Mamoni. Důvod perzekuce je ale stejný. Také Tavali se provinil voláním po dodržování lidských práv a demokracii.

„Dnešek je dnem, kdy se studenti postavili despotismu. Dnešek je dnem, kdy tento národ žádá svobodu a bojuje proti tyranii. Dnešek je dnem, kdy jste se přidali k davu stojícímu proti tyranii a váš hlas překřičí hlas despotismu!“ prohlašoval Majid Tavali 7. prosince 2009 na shromáždění k Národnímu dni studentů v kampusu univerzity Amir Kabir.

Třiadvacetiletý student kritizoval íránskou zahraniční politiku, hospodářská selhání, postoj k ženám a etnickým menšinám a potlačování občanské společnosti.

„Studentské hnutí v Íránu, stejně jako v roce 1953 a 1979 a stejně jako po celou dobu své existence, bojuje proti tyranii a despotismu a proti nespravedlnosti a útlaku. Útlak je útlak – je jedno, jestli od monarchie nebo z pověření Nejvyššího vůdce,“ pokračoval jeho projev.

Tavali veřejně kritizoval režim v době, kdy se hromadně zatýkali disidenti a protivládní aktivisté, kteří se zapojili do masových protirežimních demonstrací. Ty vypukly kvůli zfalšovaným prezidentským volbám a trvaly víc jak půl roku.

„Ve jménu všech lidí, kteří v posledním půl roce obsadili ulice – navzdory útlaku, mučení, znásilňování ve věznicích, navzdory tomu všemu… Věříme, že je naší povinností se společně postavit k bráně univerzity a znovu ukázat svou jednotu, své přátelství, svou solidaritu...“ řečnil Tavakoli.

Než jsme byli Charlie, byli jsme také Majid

Okamžitě po skončení demonstrace studentského lídra zatkla policie. Krátce po zadržení státní média zveřejnila fotografie Tavaliho v ženském oděvu – šátku a splývavém čádoru. Student se měl na záchodech holit a líčit, aby utekl v přestrojení za ženu. Cílem bylo ho zesměšnit.

Místo toho fotografie rozpoutaly kampaň “My všichni jsme Majid“. Íránští muži začali na internetu zveřejňovat svoje vlastní fotografie v ženském oblečení.

Tavakoli byl odsouzen na osm a půl roku vězení. Před rokem 2009 už byl ve vězení dvakrát. Necelý rok si odseděl za zesměšňující karikatury vládních úředníků a další čtyři měsíce za účast na protivládních protestech. Podle rodinných příslušníků dozorci Tavakoliho i další studentské lídry několikrát zbili do bezvědomí, vyhrožovali jim a psychicky je týrali, aby vymámili falešná přiznání.

Nekončící boj

Ačkoliv je Tavakoli od roku 2009 ve vězení, pokračuje ve svém boji a zůstává symbolem studentského hnutí. V září 2010 jeho příznivci zveřejnili vzkaz z vězení nazvaný “Pro změnu“. Tavakoli v něm píše, že „navzdory nahraným procesům, falešným výslechům, samotkám, násilí a popravám, pomluvám a cynismu stále existuje naděje“.

Díky tlaku mezinárodních neziskových organizací se v roce 2013 Tavakoli dostal na svobodu. Za kauci ve výši čtvrt milionu dolarů mohl po čtyřech letech odejít z vězení. Dostal propustku na čtyři dny.

Majid Tavakoli a Abdollah Momeni získali ocenění Homo Homini za rok 2009.

Čtěte další PŘÍBĚHY HRDINŮ, kteří bojuji za svobodu a důstojnost