Bratrství na ruský způsob, pojeďme všichni do ráje
Fáze přechodu od víkendu k takzvaným pracovním dnům se při pondělku zdá pozvolnější. V novinách mimo jiné houby (myšleno doslova). Taky možná bude válka. Anebo ne. V Praze byl průvod.
Prague Pride věnují sloupek Lidové noviny. Podle Zbyňka Petráčka se aktérům festivalu povedlo, „že se stali nezprávou. Je to plus ve srovnání s premiérou před třemi lety. Tedy ne že by se o nich nevědělo a nemluvilo. Ale nebyla to Zpráva okořeněná zájmem prezidenta a debatou o homosexualismu a deviantech. Nebyla to Zpráva, která prodává noviny, ale taková, která zajímá jen zasvěcené. V tom je ono plus. Ověřte si to v malém testu. Chtěli byste žít v zemi, která generuje Zprávy? V Iráku, na východní Ukrajině, v Gaze? Nebo raději v zemi, kterou zpravodajství vytěsňuje? V Dánsku, na Novém Zélandu, v Botswaně? Odpověď se nabízí sama.“ To ano, nabízí se. Příval vděku nad tím, že žiju v zemi z hlediska zpráv dost nezajímavé, tlumí jenom skutečnost, že zpracovávat v takovém šťastném koutě přehled novin je někdy práce pro vrahy.
Hospodářské noviny na druhé straně publikují tři odpovědi na otázku „Vtrhne ruská armáda na Ukrajinu?“. Michael Romacov: „Možnost, že Putin na Ukrajinu vtrhne, bohužel zůstává ve hře. Předpokládejme následující: do lůna matičky Rusi by ‚navrátil‘ jen část současného ukrajinského území, má výhodu prvního tahu i načasování a usiluje o pozitivní výsledek. Může si Moskva dovolit další zhoršení vztahů s demokratickým světem (sankce nevyhlásily jen Spojené státy a Evropská unie, ale například i Kanada a Austrálie)? Ano, a to tím dříve, čím silněji se z EU bude linout libě znějící kakofonie kňourání o kompenzacích a stesků, kdo Ukrajinu uživí...“ Natallia Sudlianková: „Pro každého Rusa je Ukrajinec jedním z předků, kamarádem ze školních lavic či z vojny, kolegou v práci. Není to cizí národ, jsou to jejich bratři, část jich samých. Je zřejmé, že v případě invaze ruských ozbrojených sil na území Ukrajiny by zcela nevyhnutelně došlo k válce mezi Ruskem a členskými zeměmi NATO. V této válce by nikdo nebyl vítězem. Chce snad Kreml vsadit samou existenci Ruska? Současní páni Kremlu jsou lidé pragmatičtí a racionální. Těžko si můžeme představit situaci, kdy budou chtít spáchat sebevraždu.“ Dušan Rovenský: „Pokud by došlo k přímé vojenské konfrontaci mezi Ukrajinou a jejím východním sousedem, bez zahraniční pomoci by pro Kyjev skončila katastrofální porážkou. Na druhou stranu je potřeba konstatovat, že Moskva má na střetnutí s ukrajinskou armádou pramalý zájem. Krym – svůj strategický cíl – již získala.“ Hlava mi tak úplně nebere, jak se ten idylický obraz nerozborného rusko-ukrajinského bratrství, než líčí paní Sudlianková, slučuje s obrazem Ukrajiny a Ukrajinců, jaký kreslí oficiální ruská média. Navíc – ruský koncept pojmu „bratrství“ může být poněkud specifický, projeví-li třeba některý z těch mladších sourozenců trochu toho, ach, tak bolestného, nevděku.
Ředitel redakce Mladé fronty Dnes Jiří Kubík komentuje úvahy prezidenta Zemana o vetu služebního zákona kvůli politickým náměstkům, kteří by podle něj mohli být „odborně neschopnými trafikanty“. Kubík připomíná: „Když kandidoval (Zeman – pozn. aut.) na hlavu státu, říkal lidmi oblíbené: ‚Na Hrad si vezmu jen sekretářku a řidiče.‘ A skutečnost? Jen těch funkcionářů z neúspěšné zemanovské SPOZ, co na Hradě zaměstnal – snad aby si tam mohli někde v závětří česat pěšinku.“ Ale to přece bylo někdy před rokem. Kdo by si to měl pamatovat?
K těm houbám. LN jim věnují stránku. Podle nich Češi loni nasbírali lesní plody za 7, 7 miliardy korun – vyzkoumali to vědci z české zemědělské univerzity. Deník promluvil i s houbařkou Janou D. z Náchodska. Trvat na neuvedení celého jména i v textu o sběru hub je pěkný příklad předběžné opatrnosti. Jeden (jedna) asi fakt nikdy neví. „Od roku 1994 si vede privátní statistiku, kdy, kde, kolik a jakých nasbírala. Fotí si je, navíc eviduje i související počasí. ‚Chodím na houby asi padesátkrát až sedmdesátkrát ročně. Snažila jsem se porovnávat nálezy hub s počasím, ale nenašla jsem možnou souvislost. Sledovala jsem i úplňky, srážky... ale nejde to zjistit,‘ řekla LN sběračka, která za dvě dekády nasbírala podle rodinných údajů 83 399 jedlých hub, z toho 6877 hříbků!“ Chápu její frustraci, zároveň je to ale pěkné dojít k tomu, že věc, které se člověk systematicky věnuje dvacet let, nadále zůstává neproniknutelná. Houby a jejich tajemství.
Přílohu Práva Koktejl otevírá rozhovor s Janou Štefánkovou, někdejší moderátorkou někdejší (alespoň se domnívám) „erotické“ show Peříčko na Nově. Mimo jiné teď prodává reality na Seychelách. „Na ostrově Eden Island je třiatřicet národností, je tam nádherná společnost úspěšných lidí, kteří tvoří vysoce zajímavé sousedství.“ Pochybuje tady ještě někdo o existenci nebe? Trávit svůj čas ve společnosti nádherných úspěšných lidí, být spolu s nimi vysoce zajímavý tak, aby to odpovídalo vysoce zajímavým a nádherným kritériím Jany Štefánkové... Vyrazil jsem dnes do světa s pocitem jisté bezcílnosti. Už je pryč.
