‚V Česku vám někdo jednu vrazí, v Rusku vás můžou zabít‘
Nezávislá media nedostávají reklamu
ROZHOVOR
O čem mají ruská média psát, určuje stát. Když novinář přijde s politickou zajímavostí, nikdo se o to nestará. Když přesto informaci zveřejní, jeho život nikdo neochrání. Řekl to v rozhovoru pro deník ECHO24.cz nezávislý novinář a komentátor Ivan Preobraženskij, který nedávno navštívil Prahu a vystoupil na konferenci Ruská mediální válka.
Médii nedávno otřásl případ třináctileté ruské školačky, kterou v Berlíně měli znásilnit migranti. Reportáž odvysílaly v této podobě ruské televize. Vyšetřování německých úřadů ale ukázalo, že dívce ve skutečnosti nikdo neublížil. Nezávislý server The Insider hovořil s novinářkou, která ruským televizím s touto reportáží a dalšími podobnými pomáhá. Viktoria Schmidtová popsala, jak podle zadání opatří svědky, kteří na kameru řeknou, co je potřeba. Je taková praxe v ruských médiích běžná?
Je to normální. Důvodem je i to, že se rozpočet médií zmenšuje. Spolupracují se stringery (novináři na volné noze, kteří dodávají zprávy médiím a agenturám – pozn. red.) a jejich informace často není možné ověřit. Problém je také deprofesionalizace médií.
Během konference zaznělo, že se zmenšuje počet ruských médií nezávislých na státu. Tím ubývá také nezávislých novinářů. Co je důvodem?
V Rusku je teď většina médií státních nebo kvazistátních. Majitelem je například Gazprom nebo nějaká jiná korporace. Když novinář najde nějakou politickou zajímavost, nikdo o to nemá zájem. Stát vládne médiím a zadává témata.
Co znamená být v Rusku nezávislým novinářem? S jakými problémy se potýkáte?
Nezávislý novinář má práce dost – s tím není problém. Problém je s placením, protože nezávislá média nemohou konkurovat těm státním. Nedostávají reklamu. Ekonomický problém je určitě ten nejvážnější. Novináři potřebují platit svůj život, takže má každý ještě jinou práci. Nebo najde ideologický kompromis a spolupracuje s nějakými státními médii. V politické redakci existuje cenzura nebo autocenzura a novinář může dělat sport nebo kulturu. I takovým způsobem je možné pracovat.
Měl jste někdy obavy kvůli své práci?
Když novinář napíše něco radikálního, tak určitě strach má. V České republice mu maximálně někdo – jak se říká – jednu vrazí. Ale v Rusku se za to může zabíjet. Existuje zákon o médiích, ale ve skutečnosti novináře nikdo neochrání. Navíc cena života v Rusku je mnohem nižší než ve střední nebo západní Evropě.
Přímo vám někdo vyhrožoval?
Několikrát. Ale nebylo to tak agresivní a nikdy z politických důvodů. V politice píšu o všem, co vím a co si o tom myslím. Někdy ale mají problémy média. Někdo zavolá a požádá, aby článek stáhli. Na internetu se však dá všechno vždycky najít.
Pracujete pro nestátní agenturu Rosbalt. Jací lidé se o takové zprávy zajímají?
Naše publikum většinou pochází z Petrohradu, protože agentura tady začala pracovat v roce 2001. Jsou to lidé mezi šestnácti a čtyřiceti lety. Pocházejí ze střední nebo trochu vyšší než střední třídy a netrpí nedostatkem. Ale nemají vysokoškolské vzdělání. Zajímá je většinou něco současného a aktuálního, ne radikálního. Chtějí analýzy, co se dnes děje. Teď pracujeme také přes sociální média a to je trochu jiné publikum. Nezávislých médií je navíc míň a míň, takže počet našich čtenářů roste.
