Na obzoru nová migrační krize

Skupina čtrnácti českých chuligánů si mohla v sobotu večer jen těžko vybrat horší místo k loupeži než čerpací stanici u Wörglu na tyrolské dálnici A12. Jde o dálnici, která míří z Německa přes Tyrolsko k Brennerskému průsmyku, tedy o jednu z nejlépe střežených komunikací v Evropě. Však také podle televize ORF stačilo, že se obsluha benzinové pumpy zabarikádovala v kanceláři, zavolala o pomoc, během pár minut dorazily v hojném počtu policejní jednotky a Čechy zadržely. Zboží dostal nájemce čerpací stanice zpátky.

Strážci monarchie

Pokud se taková zpráva dostává na titulní strany, pak je vidět, že se letošní léto od těch minulých významně liší. Předloni se už ohlašovala migrační krize, která vyvrcholila koncem srpna, kdy maďarská vláda odvezla desetitisíce uprchlíků na rakouské pomezí. Poté Rakušané a Němci otevřeli hranice a do střední i západní Evropy pronikly bez kontroly celkem tři miliony lidí převážně ze Sýrie, Iráku, Afghánistánu a Balkánu. Loni v červenci se ubránil turecký prezident Recep Erdogan vojenskému puči, což o víkendu připomněl mohutnými oslavami a rozesláním SMS zpráv se zdravicemi všem občanům. V Evropě tehdy nezdařený převrat vyvolal obavy, že se uvolní další uprchlická vlna, tím spíše, že v té době proběhly první teroristické útoky na německém území. Letos jižní sousedé řeší kravál u benzinové pumpy.

Přesto právě incident na dálnici A12 připomněl, že se také letos může stát něco stejně významného jako v předchozích letech. Policisté nebyli v pohotovosti, protože se místní bojí zlodějíčků z východní Evropy. Právě Tyrolsko a Brennerský průsmyk směrem do Itálie mají být novým kritickým bodem, kterým migranti dosáhnou střední Evropy. Tentokrát se neblíží balkánskou cestou, kterou se rakouskému ministru zahraničí Sebastianu Kurzovi podařilo s pomocí dalších zemí zablokovat, ale přes Středozemní moře a Itálii. „Otevřeme přístavy a pošleme velkou část našich uprchlíků ve vlacích a autobusech na Brenner,“ vyhrožoval počátkem víkendu ředitel italské Rady pro uprchlíky Christopher Hein opakováním Orbánova postupu. „Pokud něco takového Rada pro uprchlíky podnikne, riskuje tím stejně dramatickou azylovou krizi jako v roce 2015,“ varoval v reakci nejčtenější rakouský internetový deník Krone.at. Heinovy výhrůžky mají ovšem pochopitelný důvod. V prvním pololetí Itálie přijala 89 tisíc migrantů převážně z Nigérie, Pobřeží slonoviny, Senegalu a Guineje, do přístavů se tlačí další. Ostatní země přitom nechtějí žádného převzít. Také rakouský ministr obrany Hans Peter Doskozil trvá na tom, že přijímat migranty z Afriky je kontraproduktivní a že by se měli rovnou vracet domů. „Jako ekonomičtí uprchlíci nemají právo na azyl a nespadají pod evropská pravidla o přerozdělování vrchlíků,“ sdělil oficiálně jeho úřad. Proto také Doskozil přichystal jednotku o 750 mužích na ochranu hranic. Jeho kolega, ministr vnitra Wolfgang Sobotka potvrdil, že dokáže hranice neprodyšně zablokovat za 12 až 24 hodin. O hrozící krizi bude Sobotka jednat s italským protějškem a téma má předem jasné. „Zavření středomořské cesty není jednou z možností, ale nutností,“ vysvětlil svůj postoj. Nemá smysl cokoli řešit, dokud se nezastaví nelegální transporty Afričanů přes moře.

A co Češi?

Z tuzemské veřejné debaty není obtížné dojít k závěru, že se nás žádná uprchlická krize netýká. Důsledky takového omylu už pocítili na vlastní kůži chuligáni z dálnice A12, vyvarovat by se jich ovšem měla celá Česká republika. Pokud se na Brenneru objeví desítky tisíc uprchlíků, budou viditelným předvojem většího migračního proudu, stejně jako desetitisíce migrantů na přechodech z Maďarska do Rakouska koncem srpna 2015. Nikdo nemůže mít jistotu, že České republice se proud tentokrát opět víceméně vyhne.

Zdejší úřady zatím vedou spor s Evropskou unií o to, jestli převzít dva tisíce migrantů z předchozích let, namístě však jsou důležitější kroky, v první řadě minimálně diplomatická podpora tvrdého, na druhé straně rozumného postoje Rakušanů, který se nicméně v liberálních kruzích Západu setkává s kritikou.

Opětovné selhání střední Evropy při migrační krizi může zdejší společnost změnit víc, než by dnes kdokoli čekal. Během čtyř týdnů v září a říjnu proběhnou volby v Německu, Rakousku i Česku. Pokud se stane migrace jejich hlavním tématem, nejde jejich výsledek ani v nejmenším předpovědět.