1 Výhody evropské integrace

'Získali jsme biliony.' Sobotkův muž pro Evropu manipuluje daty

ANALÝZA

Nový státní tajemník pro Evropskou unii Tomáš Prouza se rozhodl, že racionalizuje velmi dojmologickou a klišovitou debatu o Evropské unii. To je samo o sobě záslužné. Velmi povrchní, argumenty nepodložené tlachání o potřebě „být u stolu“, „zůstat v hlavním proudu“, o „nesplněných domácích úkolech z Bruselu“ a „izolaci“ je únavné. Podstatně přínosnější je pragmatické sebevědomé vážení plusů a minusů evropské integrace, o něž se snaží třeba Britové.

Racionalizaci debaty odstartoval Tomáš Prouza studií o přínosech deseti let členství v Evropské unii. Poprvé z ní citoval na výroční konferenci, kde seděl vedle předsedy Evropské rady Hermanna van Rompuye. Zatím představil jen deset stran nástřelu. Detaily včetně obsáhlého semináře avizuje na květen. A protože Tomáš Prouza slibuje pokračování na tak zásadní témata, jako je bankovní unie, klimatický balíček a vstup do eurozóny, stojí za pozornost, jak kreativně, za hranou manipulace se čtenářem s čísly pracuje. Vybíráme největší manipulace a zkreslení z nástřelu studie a rozhovoru Tomáše Prouzy pro Echo24.

Studie jako švédský stůl

Prvním vážným faux pas už je samotný předpoklad růstu ekonomiky, na němž autoři studii staví. Tvrdí, že díky vstupu země do Evropské unie rostlo hospodářství o 1,1 procenta rychleji. Potíž je, že počítají jen plusy: větší atraktivitu pro zahraniční investory, pád obchodních bariér na jednotném trhu, příliv evropských fondů. Započteny nejsou zcela jasné a prokazatelné minusy. Kolik nás stojí evropská regulace a direktivy? O kolik nás připravila krize eurozóny?

Tady je přehled hlavních manipulací.

Prouza: Díky členství v EU jsme si přišli na 3,1 bilionu korun.

Když ekonomika roste díky členství v EU ročně o 1,1 procenta rychleji, skutečně si kumulovaně připíše tato čísla. Jsou ale úplně vytržená z kontextu běžné ekonomické debaty a vytváří dojem ohromného množství peněz.

Potíž je, že HDP není nashromážděné bohatství, ale průtokový údaj o tom, co se v zemi vytvoří. A proto, aby byla už tak složitá ekonomická debata srozumitelná, se zpravidla používá HDP za rok. Tak se udává i ve všech mezinárodních statistikách a srovnáních. Z něho se dělají i přepočty o HDP na hlavu. Naše roční HDP je 3,8 bilionu korun. Z něho kolem 400 miliard máme (když vezmeme v úvahu Prouzův předpoklad o zrychlení růstu o 1,1 procenta) díky členství v EU. To je srovnání srovnatelného.

Kdyby byl Tomáš Prouze korektní, musí oněch 3,1 bilionu korun, jež přineslo členství v EU, srovnat s HDP za deset let. To bylo zhruba 36 bilionů korun. Deset let členství nám přineslo něco kolem deseti procent našeho HDP.

Všimli jste si snad někdy, že by se mluvilo o tom, kolik se vybralo daní za deset let? Kolik se vyplatilo na důchodech za deset let? Kolik proteklo státním rozpočtem?

Prouza: kdybychom hned v roce 2004 přijali i euro, je na tom dnes česká ekonomika líp o 6,8 až 14,4 procent HDP (přínos až 540 miliard korun). Pro řadu firem by přijetí eura znamenalo nižší náklady, zároveň by členství v eurozóně znamenalo vyšší atraktivitu ČR pro investory. Dneska je zkrátka dobrý příběh ucházet se o investici jako členská země eurozóny.

Tento předpoklad neplatí. V řadě zemí eurozóny rostly zahraniční investice podstatně pomaleji než v České republice. U nás dosáhly v roce 2012 (poslední srovnání Eurostatu za celý rok) 5,4 procent HDP. Na Slovensku to bylo bylo 3,1 procenta. V Maďarsku, které euro nemá, 11,1 procenta.

Prouza: dalším příznivým důsledkem přijetí eura v roce 2004 by byla nižší reálná cena kapitálových produktů.

Máme jedny z nejnižších úrokových sazeb z vyspělých zemí. Už je není kam snižovat. Ze státních dluhopisů na 10 let platíme úrok 2,2 procenta. Slovensko jako člen eurozóny si půjčuje za 2,47 procenta. Slovinsko za 3,85. Litva za 3,80 procenta. Itálie za 3,90 procenta. Naše úroky jsou velmi blízké Francouzům s 2,15 procenty. Jsou nižší než u Britů a Američanů. Všechny tři zmíněné země přitom mají alespoň od některé z ratingových agentur nejvyšší známku AAA. Celá krize eurozóny je velkým příběhem o tom, jak obrovské rozdíly v úrocích mezi jednotlivými zeměmi měnové unie jsou.

Prouza: U firem je složitější dostat větší korporátní úvěr v řádu miliard v korunách než v eurech. Když bude chtít úvěr Škoda Auto, tak ho dostane jednoduše, nebo taky může využít interní zdroje koncernu. Když budete chtít půjčit tři miliardy korun a nebudete patřit mezi prvních deset firem v zemi, tak už máte s cenou úvěru problém. U složitějšího instrumentu typu korporátních bondů je kupců logicky méně, pokud je v korunách. V eurozóně máte větší šanci, že si vaše korporátní bondy koupí víc investorů, proto budou levnější.

Každá firma už si dnes může vzít úvěr v eurech nebo v nich vydat dluhopisy. Zvlášť když obchoduje se zeměmi Evropské unie, to jistě stojí za úvahu. I velcí exportéři si ale berou úvěry v korunách navzdory kursovým rizikům, protože jsou pro ně výhodnější. Tak to také dělají nejen firmy ale i lidé v zemích, kde nevěří svým měnám. Mnoho Poláků, Maďarů, Estonců a Lotyšů mělo hypotéky v eurech. U nás se v krizi 2009, kdy je právě tyto úvěry dostávaly do problémů, ukázalo, že si v euru nikdo nepůjčuje.

To je jen výtah nejkřiklavějších případů manipulace s fakty a čísly. Tomáš Prouza ze sebe rád dělá pop ekonoma. Dobře ví, jak věrohodně a profesionálně na laiky působí šermování čísly. Manipulace přes rádoby tvrdá data je nejúčinnější.

Vážení diskutující,
Echo24.cz chce umožnit svobodnou diskuzi, ale vyhrazuje si právo neukládat či mazat příspěvky urážlivé, vulgární, xenofobní, odkazy na jiné internetové stránky či takové příspěvky, které odporují obecné lidské slušnosti. Před vložením vašeho příspěvku prosím zkontrolujte, zda jste opravdu přihlášeni. V opačném případě se váš příspěvek ukáže jen na vašem monitoru, ale do diskuze se nezanese.