Strašlivá politická zbraň: zesměšnění se. Ani Chládek neunikl

Ministr Chládek byl pro české poměry až příliš dobrý, byla ho pro nás škoda, a proto musí odejít. Asi tak by se dalo shrnout prohlášení premiéra Sobotky, jímž oznámil Chládkovo odvolání. Většina komentářů konstatuje, že za vskutku velmi rychlou reakcí na obvinění ze šikany podřízených (především žen), jež v končícím týdnu přinesla Mladá fronta Dnes, pravděpodobně jsou i jiné důvody. Zjevně související se způsobem, jímž nejlepší ministr dekády svou funkci vykonával – mimo jiné jeho schopností chrlit špatné nápady s docela vysokou kadencí, prosazováním konceptů, které jsou současné evropské levici ideově dost vzdálené.

Ta odhalení mohla být skutečně smrtící, pokud by vycházely najevo další a další detaily. Vzhledem ke způsobu vystupování ministra Chládka a povaze již zveřejněného by se dalo předpokládat, že by mohlo jít o věci trapné, třeba i směšné. Šikanující nebo ještě spíš obtěžující šéf-nadsamec svým obětem jistě legrační nepřipadá. Na nezainteresované publikum ale může působit právě tak, jeho chování většinou dokládá, že se tu někdo groteskním způsobem přeceňuje.

A není moc spolehlivějších zabijáků kariér než právě zesměšnění se. Václava Klause žádný z jeho sporných kroků (snad s výjimkou amnestie) nepoškodil víc než pověstný komický výstup s perem v Chile. Miloše Zemana připravilo jeho vrávorání u korunovačních klenotů o víc příznivců než jeho destruktivní politika. Stanislava Grosse jako politika zničily spíš jeho groteskní a popletené výmluvy než prostá skutečnost, že podivně financoval koupi bytu. Kdo se fatálním způsobem zesměšní, vyhrává už těžko. 

Varovně by tohle konstatování mohlo znít i Andrejovi Babišovi. Ještě pár podobně vydařených vystoupení, jako byl projev před zástupci Svazu měst a obcí, a dominance ANO v průzkumech by mohla být třeba ohrožena. Pro voliče je snazší sešikovat se za leaderem, jehož druhá strana nenávidí, třeba i zuřivě. Když se mu ale začnou všichni smát, to pak najednou prapory visí trochu zplihle.

Být zdrojem obecného veselí není zrovna lehká situace a Andrej Babiš nepůsobí zrovna dojmem, že by byl disponovaný ji ustát. Jeho všeznalí mediální poradci by mu snad mohli naznačit, aby si řeči o Aristotelovi napříště nechal pro sebe. 

A ještě bleskově k otázkám dne. V situaci s Chládkem (po vzoru „Bonnie situation“ z filmu Pulp Fiction) mnozí komentátoři vidí příležitost pro prezidenta Zemana, jenž v ní může trochu podusit premiéra. Což hlava státu, řekněme, nedělá nerada. Navíc některé koncepty skončivšího ministra mohly být prezidentovi docela blízké (větší uzpůsobení školského systému potřebám zaměstnavatelů například).

Zároveň ale – Marcel Chládek se prezentuje jako oběť útoku ze strany Andreje Babiše a toho Miloš Zeman okatě šetří. Zase ta dilemata. A tak je to pořád.