Dálnice D1 jako záložní letiště pro Gripeny

Nad hlavní českou dopravní tepnou by opět mohly dunět nadzvukové stíhačky. Alespoň tak to říká plán rekonstrukce dálnice D1, podle něhož se předpokládá, že úsek u Měřína bude nadále fungovat i jako záložní letiště pro vzdušné síly. Tento status má od roku 1977, stejně jako část silnice R46 u Vyškova. Zvláštní konstrukce těchto úseků dovoluje, aby na nich za mimořádné situace startovala a přistávala vojenská letadla.

Tyto plány se ovšem záhy staly i terčem ostré kritiky. Podle ní to znamená zbytečné náklady a komplikace, jen aby se zachovávalo něco, co je pozůstatkem minulého režimu, jenž zde skoro vše přizpůsoboval válečným potřebám bez ohledu na cokoliv jiného. Konflikt, v němž by bylo záložní letiště nutné, už nám přece dávno nehrozí. A každopádně – už údajně stejně není možné letové operace z „dé jedničky“ prakticky nacvičovat.

Proudová letadla z onoho úseku u Měřína doopravdy operovala jen dvakrát, a to v letech 1980 a 1985. Šlo o stíhačky MiG-21MF, stíhací bombardéry MiG-23BN a bitevníky Su-25K, tehdy nejvyspělejší leteckou techniku Československé lidové armády. Ale aby to bylo možné, musel se speciální, zhruba 3 km dlouhý úsek na tři týdny neprodyšně uzavřít, což se dotýkalo rovněž příjezdových cest k okolním obcím. Taková uzavírka by dnes znamenala pro dopravu v České republice nepochybně naprostou katastrofu.

Nyní je na místě uvést vyjmenované kritické argumenty na pravou míru. Tak zejména je zcela absurdní tvrdit, že záložní letiště na dálnici je jen nápad bezohledných soudruhů z „hlubokého minula“. Úplně stejně byly a jsou vyčleněné úseky i v řadě západních zemí včetně sousedního Německa (např. úsek na A29 u Ahlhornu). Mistry ve využívání dálnic coby letištních drah ale jsou neutrální země jako Švýcarsko, Finsko a Švédsko.

Zvláště ta poslední stojí za zdůraznění, neboť Švédové jsou snad jediný národ, který přisuzuje této praxi takový význam, že pro ni speciálně uzpůsobuje i letadla. Při vývoji stíhačky JAS-39 Gripen byly operace z dálnic obsaženy již v základních specifikacích a totéž výborně zvládal i předchůdce Gripenu, stíhač SAAB 37 Viggen. Nadzvukové letouny Armády ČR jsou tedy pro toto fungování nejen vhodné, ale dokonce optimalizované.

Velice opatrně je třeba zacházet i s tvrzením, že takový nebo onaký válečný konflikt v Evropě nehrozí. Při pohledu na dění nepříliš daleko na východ od našich hranic bychom zejména měli mít na paměti, že svět se stal nebezpečnějším a obtížněji předvídatelným a doba pro „včasnou výstrahu“ před konfliktem se výrazně zkrátila. Nehledě k tomu, že letiště může být vyřazeno i jinak než cíleným útokem protivníka. Stačí si vzpomenout na havárii ruského An-30 v Čáslavi v roce 2012, která fakticky „uzemnila“ naše Gripeny.

A konečně ona údajná „nemožnost“ nácviku startů a přistání letadel z dálnice se jeví jako dost pochybná. Ano, třítýdenní uzavírka D1 by zřejmě znamenala kolaps dopravy v Česku, ale kdo říká, že by se dálnice u Měřína musela i dnes zavřít hned na tři týdny? Jiné země, jež podobné operace cvičí, to zvládají za daleko kratší dobu. V září 2014 předvedl své působivé schopnosti Tchaj-wan. Letadla „sedla“ na vybraný upravený úsek dálnice, doplnila tam palivo i výzbroj a znovu se vznesla. Dálnice byla zavřená na pouhých 11 hodin.

Úplné uzavírky některých úseků D1 kvůli opravám trvaly a trvají i delší dobu. Samozřejmě by bylo nezbytné takové cvičení dlouhodobě plánovat (Tchaj-wanu to trvalo půl roku) a oznámit, aby se na to řidiči připravili. Musela by se pečlivě určit ideální doba (tedy s nejmenší hustotou dopravy), bylo by nutno připravit objížďky atd. Jisté ale je, že by se to dalo zvládnout, aniž by to způsobilo jakési horrory, před nimiž kritici varují.

Zřejmě platí, že kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody. Uchovávání dálnice jako záložního letiště není jakýsi relikt a zbytečnost, nýbrž vysoce prozíravé řešení. Cvičení s tímto námětem by samozřejmě přivodilo jisté komplikace, ale jestliže Gripeny tuto možnost mají, je škoda ji nevyužívat. Měli bychom si tím spíše uvědomit, že vzdušné síly nejsou jakási hračka, ale prostředek pro ochranu naší svobody a bezpečnosti.