Věk nerovnováhy

Všude panovalo vzrušení, protože docházelo k událostem, které nikdo neočekával, a všichni žili v napětí z budoucího vývoje….Jelikož ve všech zemích nastala změna, bylo nutno očekávat počátek nových událostí. To je totiž zcela přirozené, k tomu zpravidla dochází a to se tehdy také stalo. Polybios, Dějiny III.

V minulých měsících jste sledovali cyklus o českých zahrádkách a o vodě, který je doplněn o další materiály a vychází na podzim v nakladatelství Dokořán jako kniha Co se děje se světem. Následující projekt se snad rovněž stane knihou. Vychází ze semináře v Poslanecké knihovně o dopadech klimatické změny. Protože na tyto semináře poslanci stejně nechodí a je škoda, aby práce vyšla nazmar, chystám společně s Alexandrem Ačem z této akce knihu s příspěvky R. Hutha o klimatické změně, V. Wagnera o nízkoemisní energetice, M. Trnky o suchu v České republice. Kniha nejspíš bude uzavřena širší kolektivní kapitolou o cestě k národní resilienci, neboli odolnosti. V tomto seriálu se objeví jenom mé texty, které se týkají trochu technického, ale nutného popisu, co je klimatická změna a koncepce národní resilience. Některé důležité termíny či názvy knih jsou ponechány v angličtině, aby je čtenář mohl snadno vyhledat na internetových prohlížečích, protože v češtině podobné odkazy často neexistují, nebo jsou neúplné.

Klima

Dřív jsme jej definovali jako „průměrné počasí“ za hodně dlouhou dobu (obvykle 10-30 let). Dnes pod pojmem klima spíš rozumíme veškerou zkušenost, jakou na daném území s počasím máme – například příchod jarních mrazíků, bouřkové pasti v horských údolích, mlhy, první květy vybraných rostlin, povodně a další extrémy. Při takto chápaném klimatu je nutné začít od místní krajiny a nezůstat jenom u průměrných ročních srážek a teplot. Jakákoliv analýza místního klimatu by měla být prováděná po ročních obdobích a se zřetelem k méně častým, ale intenzivním epizodám.

Klimatická citlivost

Každá krajina je jinak citlivá ke klimatické změně nebo její složce. Klimatickou citlivost obvykle definujeme jako celkový klimatický dopad, který nastane při zdvojnásobení koncentrace oxidu uhličitého. Ten se projeví víc v Arktidě než na rovníku, víc v Řecku než v Čechách a jinak ve východním a západním Středomoří. Zdvojnásobení koncentrace skleníkových plynů znamená, že každý čtvereční metr zemského povrchu dopadne ročně oproti dnešku, který je o asi 1,2 °C teplejší o 4 watty navíc a každý watt odpovídá zvýšení teploty zhruba 0,25 °C.

Na neštěstí každé zvýšení teploty sebou přináší další zpětné vazby a většina těchto vazeb oteplení zesiluje. Pojďme si to ukázat na příkladech:

1 – vodní pára je nejmocnější skleníkový plyn. Její množství ve vzduchu závisí na přenosu větrem od moře, kde je vlhkost skoro 100% a hlavně na teplotě atmosféry. Oteplení způsobené oxidem uhličitým je dále zesíleno vodní parou (water vapour feedback).

2 – mraky představují nejhůře spočitatelnou část klimatické změny. Za teplého počasí se však častěji tvoří vysoká oblaka, jejichž celkový účinek je spíš oteplující.

3 – uhlíkový cyklus. Za teplejšího počasí rostou lépe stromy, ale hlavní propad uhlíku – mořský plankton snižuje svoji účinnost.

4 – led roztaje lépe za teplého počasí a proto klesne odraznost světlých ploch a zvýší se kumulace tepla tmavšími povrchy. Tání sibiřského permafrostu uvolní metan.

Znamená to, že díky druhotným výše popsaným účinkům, může být oteplení větší, než by odpovídalo nárůstu oxidu uhličitého v atmosféře. Největší obavy vzbuzují snadno uvolnitelný metan a organická hmota vázaná na věčně zmrzlé půdy a mořské šelfy Arktidy.

Pro potřeby České republiky můžeme klimatickou citlivost definovat šířeji – pomocí přírodních parametrů. Vojen Ložek uvádí příklad Ostravska, kde se při snížení srážek o 150 mm nestane skoro nic, jen vznikne trochu sušší Ostravsko. Naproti tomu když se sníží o 150 mm srážky na Jižní Moravě, posouvá se od zóny smíšeného lesa až ke kavylové stepi.

V letech 2014-16 se ukazuje další významný druh klimatické citlivosti. Oblasti budované krystalickými horninami, kde je většina pramenů vázaných na málo vydatné puklinové prameny, je mnohem zranitelnější než oblasti s podzemními zásobníky budovanými např. vrstvami pískovce. A pochopitelně je zde role půd, na jejichž retenční (to znamená zadržující vodu) schopnosti závisí i výška vody v místních studních. V každém případě je území ČR budováno několika celky s různou klimatickou citlivostí. Ta je při zvyšující se teplotě největší v místech, kde již v minulosti bylo sušší počasí – tedy na jižní Moravě a ve srážkovém stínu Krušných hor.

Jiným druhem citlivosti je zranitelnost přívalovými srážkami, která hrozí v Západních Karpatech, tedy pod Beskydy, Javorníkem a Bílými Karpaty. V těchto oblastech nejenom voda lépe stéká po flyšovém podloží, ale uplatňují se zde bouřky přicházející zejména s prouděním od Egejského moře. Jiným druhem citlivosti je zimní citlivost Ostravska na průniky chladného vzduchu směrem z polských a německých nížin. Pokud tedy hovoříme o citlivosti, jedná se většinou o dva různé aspekty téže změny – globální signál a jeho místní odezvu.

Například u kyselých dešťů zejména na chudých podhorských půdách je velký rozdíl v tom, zda stanoviště leží v rovině, kde se srážky spíš vsakují, anebo ve spodní třetině svahu, kde je intenzivní tok podzemní vody a dochází k mnohem většímu loužení.