„Když církev začínala, bylo jich taky jen pár.“ Co se děje u katolíků

SALON O ČESKÉ KATOLICKÉ CÍRKVI

„Když církev začínala, bylo jich taky jen pár.“ Co se děje u katolíků
Katolická církev to nikdy neměla v této zemi snadné, ale dalo by se říct, že to snadné s katolickou církví neměli ani její obyvatelé. Přesto patří do dějin, bez ní by byly nemyslitelné, stejně tak zdejší kultura, architektura, krajina, asi i mentalita. Foto: Petr Podaný
2
Týdeník

Jiří Peňás

Katolická církev to nikdy neměla v této zemi snadné, ale dalo by se říct, že to snadné s katolickou církví neměli ani její obyvatelé. Přesto patří do dějin, bez ní by byly nemyslitelné, stejně tak zdejší kultura, architektura, krajina, asi i mentalita. V dobrém i horším. Tuto debatu proto věnujeme jí… Sešly se (on-line) antropoložka zabývající se církvemi a náboženstvím Barbora Spalová a publicistka Hana Svanovská, prezenčně pak sázavský farář Radim Cigánek, politolog Roman Joch a právník a novinář Tomáš Němeček.

Máme nového arcibiskupa, ale kdo my? Ke katolické církvi se v této zemi při sčítání v roce 2001 hlásilo 2 740 780 občanů, o deset let později jich bylo 1 083 899 a při posledním loni 741 tisíc…

Němeček: Pozor, to je nedorozumění. Lidé měli ve sčítacích dotaznících sami vyplnit církev nebo víru, 741 tisíc uvedlo „církev římskokatolická“ a dalších 235 tisíc napsalo „katolická víra“ nebo „katolík“. Ve skutečnosti tedy katolíci zůstali zhruba na svém, dohromady je to stále zhruba milion.

Aha, děkuji za opravu: je to zajímavé a něco to myslím vypovídá o kompetenci zadavatelů takového sčítání… Nicméně řekl bych, že jmenování nového pražského arcibiskupa, Jana Graubnera vyvolalo značný počet komentářů i u autorů, kteří se právě nehlásí k aktivní účasti v katolické církvi. Vůbec se jeví, že čím se katolická církev početně zmenšuje, tím větší vyvolává pozornost. Mám k tomu soukromou hypotézu, že je to proto, že je to poslední nika ve společnosti, která není ztotožněna s hlavním proudem (post)moderní liberální společnosti. To vyvolává zájem a údiv: jak to, že tam stále ještě rozhodují staří muži se staromódními názory, klade si otázku člověk s moderními názory.

Spalová: Takže jestli tomu dobře rozumím, vy se domníváte, že společnost chápe katolickou církev jako poslední ostrov, který vzdoruje nebo se vymyká postmoderní společnosti, a ta je podle vás liberální, což je tedy samo o sobě zajímavé. A ptáte se, v jakém stavu je katolická církev ve vztahu k této hypotéze… Začnu u té společnosti: Jako sociální antropoložka vycházím z dat, která mám, takže ani nemohu mluvit o té části společnosti, která vůbec žádný kontakt s církví nemá a je to pro ni španělská vesnice. Ta část společnosti, která kontakt s církví má, na různých úrovních, nevnímá církev na rozhraní konzervativní/liberální, ale vnímá ji jako organizaci, která je docela složitá a není s ní právě jednoduchá komunikace. Ať už je to z důvodů historických, nebo organizačních, není jednoduché nalézt jazyk, kterým by církev s tou částí společnosti, jež o to vůbec stojí, ale neovládá tzv. „církevničtinu“, mohla komunikovat. To je jedna věc. Pak bych mohla zopakovat známé výsledky výzkumů, které dělá oddělení analýzy dat na České biskupské konferenci. Česká společnost je podle nich spíš nábožensky indiferentní nebo analfabetická než ateistická. A jestliže se zhruba deset procent populace aktivně hlásí k nějakému náboženství, tak deset procent ho vehementně odmítá, přičemž těch osmdesát procent se pohybuje na škále sympatií a antipatií. Přičemž víc těch antipatií patří církvi samé, zatímco ty sympatie jsou věnovány třeba uznání role církve jako strážce nějaké duchovní tradice, která by mohla být zajímavá a užitečná.

Svanovská: Vrátím se k té otázce, proč mají potřebu komentovat zvolení pana Graubnera novým arcibiskupem i ti, kteří s katolickou církve nemají formálně a mnohdy ani vnitřně moc společného. Když se podíváme na působení pana Dominika Duky od roku 2010, a já ho teď nebudu hodnotit, tak pan Duka byl nesmírně výrazným arcibiskupem, už svou politickou angažovaností, svým sepětím s hradní politikou, svou potřebou vyjadřovat se k různým otázkám, které přitom se životem církve ani nemusely souviset, přičemž to dělal někdy velmi radikálně. To znamená, že kardinála Duku zaznamenali i lidé, které předtím katolická církev ani moc nezajímala. To se projevilo tedy i tím, že nyní, když kardinál Duka končí a je tu nový arcibiskup, věnovala tomu i ta část mimo církev takový prostor.

Cigánek: Do jisté míry ano, ale nezapomínejme, že my, kteří sledujeme média a veřejný prostor, jsme často obětí zkreslení, že to, co zajímá nás, zajímá celou společnost nebo její většinu. I z těch osmdesáti procent indiferentních jich věc jako jmenování arcibiskupa registruje jen menšina. Pak je tu určitě část těch, kteří se názorově pohybují blízko ideovému založení mainstreamových médií, které je liberální, a ti mohli být opravdu konsternováni některými tezemi kardinála Duky, případně tím, že komunikoval s prezidentem Zemanem či hradním personálem, ať už to dělal z jakýchkoli důvodů, někdy lepších, někdy horších. A tahle část právě prožívala tu nedávnou změnu právě s nějakým očekáváním, které se asi úplně nenaplnilo.

Celý text Salonu si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo v tištěném vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.