Arogantní polovzdělanec Jean Monnet?

Na webu Echo24 publikoval Miloslav Bednář úvahu „Čelní náraz na EU se blíží“, podle něhož podstatou evropské integrace je „činorodá arogantní polovzdělanost“ a jejím vzorovým ztělesněním je „otec zakladatel tohoto integračního projektu…původně francouzský obchodník s koňakem, který za první světové války povýšil na úspěšného transatlantického obchodníka se zbraněmi, v meziválečném období na sekretáře Společnosti národů, po válce na předsedu francouzské vládní Plánovací komise, následně skutečného autora projektu Evropského společenství uhlí a oceli z r. 1950, a nakonec prvního předsedu jeho klíčového Vysokého úřadu, v r. 1957 … Jean Monnet.“

Miloslav Bednář se cítí povolán rozhodovat o tom, kdo je polovzdělanec a kdo ne. Z citovaného úvodu článku se tak nepřímo dozvídáme, že do rukou tohoto „činorodého arogantního polovzdělance‘“ Monneta svěřily Francie a Británie za II. světové války dovozy zbraní z USA. Francie mu svěřila poválečnou obnovu hospodářství, šest států mu svěřilo funkci šéfa Evropského společenství uhlí a oceli a následně Evropského hospodářského společenství. Témuž polovzdělanci udělila 1. dubna 1976 Evropská rada – šéfové devíti států EHS – titul Čestný občan Evropy. Dodnes jeho jméno nesou výzkumné programy na evropských univerzitách (Jean Monnet Chair). Logicky tedy z tohoto předpokladu pana Bednáře vyplývá, že všichni ti premiéři, ministři a univerzitní profesoři (např. Adenauer, Schuman, De Gasperi…), kteří si tak Monneta považují, jsou nutně také činorodí arogantní polovzdělanci.

Jen pro pořádek, Monnet nebyl žádný „úspěšný transatlantický obchodník se zbraněmi“, ale někdo, koho Francie a Británie pověřila, aby přesvědčil USA (stojící ještě mimo válku), aby přešly na vojenský průmysl, a ještě ty obrovské dodávky zbraní dodávaly na dluh. Francouz Monnet se dokonce stal oficiálním britským vyslancem pro tento úkol. O tom si může přečíst každý v Monnetových Pamětech (česky Aleš Čeněk s.r.o., Plzeň 2012). Dodnes se spekuluje, o kolik let tato úspěšná Monnetova mise zkrátila válku.

Shoduji se s Bednářem v tom, že problémem je „zásadní neinformovanost o podstatě způsobu evropské integrace, který Evropská unie ztělesňuje“, kteroužto neinformovanost ovšem Bednář jen prohlubuje. Dovolte mi to demonstrovat jen na pár aspektech onoho článku.

Podle Bednáře Monnetova „výchozí zakladatelská teze“ prý zní: „V Evropě vznikly světové války proto, že existuje mnoho evropských států. Pokud by se jejich množství nahradilo jediným, centralisticky řízeným útvarem byrokraticko-superstátního typu, v Evropě zavládne místo válečných katastrof trvalý mír.“

Nikoliv. Nejen z oněch Pamětí vyplývá, že Monnet pochopil, že když mír Evropě nezajistil ani volný obchod, ani multilateralismus postavený na právu veta každého státu (Společenství národů apod.), že je třeba najít skutečný zdroj konfliktu a ten podřídit společné nadnárodní (ne pouze mezistátní) a transparentní správě. Monnet objevil takový zdroj ve francouzsko-německých vztazích, konkrétně ve zdánlivé banalitě, že francouzské ocelářství závisí na německém koksu, což Německo opakovaně zneužívalo a sociální následky byly značné. Monnet dokázal přesvědčit státy i odbory, aby tuto banalitu podřídily společné nadnárodní správě – a hle, v Evropě máme jedinečných sedmdesát let míru. Proto také Evropská unie dostala v r. 2012 Nobelovu cenu míru. A teď si to ještě jednou srovnejte s tím, co tvrdí Bednář a co pro něho je „ukázkou polovzdělanecké stupidity“.

Jsem ovšem rád, že Miloslav Bednář uznává, že obecně příčinou válek jsou národní státy („Světové války se v Evropě pokaždé uskutečnily jako důsledek úsilí jednoho z nich podmanit si ty ostatní, a jejich státní svrchovanost nadobro odstranit.“). Ano, nebyly to zájmy lidí, ale představitelů národních států, kteří způsobili Evropě tolik utrpení. Proto je třeba tento ničitelský pud izolacionistů omezovat nadnárodní spoluprací. A proto je také jedním z hesel Monnetovy nadnárodní spolupráce: „Nesjednocujeme státy, sjednocujeme lidi.“ To je i klíč k pochopení slov zakládacích smluv EU o „stále užším svazku mezi národy Evropy“ – jde o lidi, ne o státy. 13.června 2017 se konal přátelský fotbalový zápas Francie – Anglie s výsledkem 3:2. Tento zápas nebyl obyčejný přátelák, ale výraz solidarity obětem teroristického útoku v Londýně, oplátka za podobné utkání, které zorganizovali Britové před rokem a půl po pařížských útocích, kdy celý londýnský stadion zpíval francouzskou hymnu. Tak vypadá „stále užší svazek mezi národy Evropy“.

A k otázce eura dlouhodobě tvrdím, že je ho zapotřebí přijmout především z důvodů politických, když už ne ekonomických. Zbytek Bednářova článku už ponechám na čtenářích, i já totiž zjevně patřím k těm „arogantním polovzdělancům“, a proto už nebudu laskavého čtenáře, který dočetl až sem, dál obtěžovat svými „stupiditami“. Nicméně pro mě je Monnet hvězda, která vynálezem a prosazením nadnárodní spolupráce udělala pro mír v Evropě to, co Alexander Fleming objevem penicilínu pro naše zdraví.