Putin nás může okupovat za pár dní, obává se běloruský disident

Pokud se ruský prezident Vladimir Putin rozhodne, může během několika dní okupovat Bělorusko. Je o tom přesvědčený běloruský disident Pavel Sieviaryniec, který v rozhovoru pro deník ECHO24.cz popisuje detaily represí autoritářského režimu Alexandra Lukašenka. Kvůli svému politickému působení byl opakovaně ve vězení, na nucených pracích a ve vyhnanství. V českém překladu nyní vydal knihu Miluji Bělorusko.

Většině Čechů se v souvislosti s Běloruskem vybaví jediné jméno: Alexandr Lukašenko. Jak na vašeho prezidenta nahlížíte?

Pro nás je to především diktátor. A také předseda olympijského výboru, který hraje hokej. Pro něho je hokej důležitější než lidská práva. Ale vážně: Lukašenko je posledních 20 let Běloruska. V celém postkomunistickém období země je člověkem, který zachovává komunistického ducha a přivádí rusifikaci do Běloruska.

Šance pro vítězství demokracie v Bělorusku jsou svázané jedině se změnami, které se stanou v Rusku, uvnitř samotného režimu nebo jako následek událostí, které se teď odehrávají na Ukrajině.

V příštím roce budou další prezidentské volby. Dá se čekat, že by někdo mohl jeho pozici ohrozit?

Volbami se to u nás nazývá, ale ve skutečnosti to žádné volby nejsou. I když se papíry hází do uren, výsledky jsou předem napsané. Ani jeden člověk z opozice není v parlamentu nebo v městských samosprávách. V komisích, které sčítají hlasy, je méně než jedno procento představitelů opozice. Z toho vyplývá, že zvítězit ve volbách, které jsou Lukašenkem organizované, je pro jiného nemožné. Šance pro vítězství demokracie v Bělorusku jsou svázané jedině se změnami, které se stanou v Rusku, uvnitř samotného režimu nebo jako následek událostí, které se teď odehrávají na Ukrajině.

Napadá vás něco z ukrajinských událostí, co by mohlo být „rozbuškou“, která by změnila nebo upravila režim v Bělorusku?

Vliv události na Ukrajině na Bělorusko už je, a velmi vážný. Před třemi lety vystupovalo za změny v zemi 50 až 60 procent Bělorusů, ale teď je to jenom jedna třetina obyvatel. Jsou pod vlivem ruské propagandy a vidí Majdan, válku, revoluci. To jsou změny, které nechtějí. Samotný Lukašenko se polekal toho, co se na Ukrajině děje. A bojí se, že by mohl skončit jako Janukovyč. Bojí se Putina. Hledá cesty pro spojení na Západ, ale zároveň si chce uchovat svoji pozici a nechce žádné změny.

Pokud se Putin rozhodne zemi okupovat, bude z toho partyzánská válka.

Jako roli v Bělorusku teď Putin hraje? Přimkly ukrajinské události Alexandra Lukašenka blíž k ruskému prezidentovi?

V průběhu předchozích 20 let Lukašenko připoutal běloruskou ekonomiku k Rusku. Ropa, plyn a tržní hospodářství jsou spojené s Ruskem a odtud jdou i půjčky. Jako odměnu za to staví Putin v Bělorusku stále nové a další vojenské základny. Putin za pomoci svých sdělovacích prostředků a Lukašenka provádí rusifikaci. Vliv Kremlu je v Bělorusku katastrofální. Pokud se Putin rozhodne, může v průběhu několika dní provést okupaci Běloruska.

Cítíte, že pokud by se k okupaci rozhodl, zvedl by se proti ní velký odpor? S „bratrskou“ ruskou pomocí má Československo zkušenosti z roku 1968.

Bělorusové by asi nebyli schopni udělat válečnou linii jako na Donbasu. Bělorusové jsou ale partyzánský národ a pokud se Putin rozhodne zemi okupovat, bude z toho partyzánská válka. Společnost je teď v podpoře nebo nedpodpoře Putina rozdělená. Linii rozdělení ukázala Ukrajina. Pokud by nastala taková situace jako na Ukrajině, přibližně polovina Bělorusů by se postavilo na stranu Ruska a polovina by byla proti.

Po volbách jsem byl pět měsíců ve vazební věznici KGB a potom více než dva roky v pracovním táboře.

Jak v Bělorusku vnímáte Evropskou unii a možnosti jejího dalšího rozšiřování? Chce se část Bělorusů stát součástí EU?

Podle sociologických průzkumů jde o zajímavý fenomén. 60 procent Bělorusů by se chtělo připojit k Evropské unii, ale přibližně stejný počet by jich chtělo svazek s Ruskem. Někteří to hrají na obě strany.

Přejděme k vám. Jste člověkem, který se výrazně veřejně angažuje. S čím jste se měl jako opoziční politik možnost setkat? Sám jste se zapojil do velkých protestů, které proběhly po prezidentských volbách v roce 2010. Co se tehdy dělo?

Demokratické síly organizovaly v roce 2010 protestní akce proti falšování voleb. Většina vedoucích volebních štábů jednotlivých prezidentských kandidátů skončila ve vězení. Byl jsem jedním z nich. Po volbách jsem byl pět měsíců ve vazební věznici KGB a potom více než dva roky v pracovním táboře. O tom, že se v Bělorusku někdo věnuje politice, je možné mluvit v uvozovkách. Jako nemáme volby, nemáme oficiálně ani politiku. Jako křesťanští demokraté vidíme spolu s dalšími demokratickými silami za svoji povinnost připravit řadu zákonů, které budou hotové pro případ nějakých změn v zemi. Nejdůležitější je připravit podklady pro změny při obraně nezávislosti země. Situace na Ukrajině a sankce proti Rusku způsobují, že ruská ekonomika velice prudce padá.

Vedení věznic organizuje systém vzájemného donášení vězňů jeden na druhého. Především pak na politické vězně a na ty, které chtějí zlomit.

Inspirujete se činností disidentských hnutí jinde v Evropě. Studovali jste, co musela udělat, aby přišla nějaká změna?

Sledovali jsme zkušenosti Gruzie, Ukrajiny, baltských zemí a Polska. Myslíme si, že situace u nás bude přibližně podobná a chceme na ni být připraveni. Hlavní otázka nebude ani tolik o demokracii jako o nezávislosti.

Setkal jste se s řadou represí režimu. Byl jste ve vazbě, na nucených pracích, ve vyhnanství. Přibližte to.

V Bělorusku se zachoval sovětský způsob vězeňství. Většina lidí, kteří tu dnes sedí ve vězení, nejsou kriminálními živly, ale jsou to podnikatelé a ředitelé firem za různé ekonomické prohřešky. Vedení věznic organizuje systém vzájemného donášení vězňů jeden na druhého. Především pak na politické vězně a na ty, které chtějí zlomit. Ale člověk, který se tam neocitne poprvé, to vnímá už jako normální zkoušku. Člověk tam ztratí hodně času a je to i omezení prostoru. Ve vězení jste si blíž sami sobě a jste i blíže Bohu.

Jak zkoušeli zlomit vás?

Možností je spousta. Zpochybňují vás samotného, znevažují vás. Další možností je mučení. Nutí vás podepsat žádost o milost, a když ji podepíšete, můžou vás pustit. Často k vám do cely posadí někoho, kdo na vás donáší. Dělali i to, že vám jako spoluvězně přidělili člověka nemocného AIDS nebo tuberkulózou. Snaží se vás rozhodit tím, že s vámi na cele je psychicky narušený jedinec. Útočí na vás, že jste špion, opozičník a zrádce. Jste neustále pod tlakem. Ale političtí vězni, to je takové zvláštní zboží, které se Lukašenko snaží prodat Západu. Tlak na ně je sice velký, zároveň je ale nezlikvidují.

Měsíc před mistrovstvím světa zavřel do vězení několik desítek mladých lidí. Preventivně, aby nemohli demonstrovat.

Byl jste někdy tak daleko, že jste si sám říkal: „Dost, stačilo, končím“?

Takové myšlenky jsem měl, když jsem byl ve vězení a ještě nebyl věřící. Když jsem byl zavřený poprvé. Když jsem ale uvěřil v Boha, už je nemám.

Velkou zahraniční pozornost si Bělorusko vysloužilo letos v průběhu hokejového šampionátu. Jak se tam podařilo potlačit disidenty?

Měsíc před mistrovstvím světa zavřel do vězení několik desítek mladých lidí. Preventivně, aby nemohli demonstrovat. Ti, kdo přicházeli na hokejové zápasy s portréty politických vězňů nebo se zakázanými červenobílými vlajkami, byli okamžitě zavíráni. Oficiálně se v té době mohlo do Běloruska přijíždět bez víza. Když ale někdo přijížděl z Evropy a bylo jasné, že tam jede podpořit běloruskou opozici, nebyl vpuštěn do země.

Křesťanství je rozdíl mezi Běloruskem a Ruskem. Pomáhá Bělorusům, aby se vnímali sami sebe jako Bělorusy.

Běloruský disident a bývalý prezidentský kandidát Ales Michalevič tvrdí, že si Lukašenko díky šampionátu upevnil svoji pozici. Vnímáte to stejně?

V určitém smyslu ano. Kdyby byl aspoň částečný bojkot mistrovství, jeho pozici by to rozkývalo. To se nestalo. Část Bělorusů vnímala ale pozitivně, že se šampionát odehrával nezávisle na Rusku, podpořilo to v nich národní svébytnost. Po událostech na Ukrajině se Lukašenko snaží tyto nálady trochu podporovat. Po 20 letech rusifikace přidává do škol hodinu běloruštiny týdně, začal organizovat běloruská sportovní setkání.

Ve vaší knize Miluji Běloruska představujete 200 fenoménů země. Jakou základní myšlenku byste ve své knize podtrhl?

Pokusil jsem se shromáždit 200 nejvýznačnějších fenoménů běloruskosti. Udělat z nich Rubikovu kostku, která by vytvořila celkový pohled na Bělorusko. Ve výsledku z toho vzniklo srdce (do tvaru srdce jsou uspořádané fotografie na titulní straně knihy, pozn. red.), protože většina fenoménů má hluboce křesťanský charakter. Budoucnost Běloruska je v návratu ke křesťanským evropským kořenům. Křesťanství je rozdíl mezi Běloruskem a Ruskem. Pomáhá Bělorusům, aby se vnímali sami sebe jako Bělorusy. Iniciátorem českého překladu byla Světlana Vránová, sama křesťanka.

Kdybyste měl pozvat Čechy do Běloruska, na co by to bylo? Na přírodu, historii, velké postavy dějin?

V česko-běloruské historii máme mnoho společných kořenů. Už od dob husitských válek, které podporovala naše velkoknížata. Kníže Vitold dovolil Jeronýmu Pražskému, aby kázal evangelium v Bělorusku. Měli jsme společné problémy s Východem a společné zájmy na Západě. Překlad Bible do běloruštiny byl vydaný v Praze. Vnímáme Bělorusko jako srdce Evropy, protože ta končí až na Urale. Moje výzva Čechům by proto zněla: „Pojďte poznat opravdové srdce Evropy, které je v Bělorusku“.