Mach, Liška a Škrabánek. Trpaslíci toužící po Evropě

Pohybují se těsně pod pětiprocentní hranicí, ale přesto mají šanci získat svého europoslance. Doslova každý hlas bude o víkendu rozhodovat o úspěchu či neúspěchu malých stran. Největší naději dostat se do Bruselu mají Strana zelených, Svobodní a Úsvit. Přinášíme profily jejich eurolídrů.

Něco málo přes sto deset tisíc hlasů. Tolik stačilo před pěti lety k překonání pětiprocentní hranice nutné pro zisk mandátu v evropských volbách. Číslo, jehož pokoření je v silách Strany zelených, Strany svobodných občanů i hnutí Úsvit Tomia Okamury. První dvě jmenované partaje už se do Evropského parlamentu dostat pokoušely. A i když jejich snaha před pěti lety neskončila úspěchem, rozhodně nešlo o fiasko.

Tento týden vám postupně nabídneme profily lídrů stranických kandidátek do Evropského parlamentu, kteří mají podle průzkumů šanci dosáhnout na křesla europoslanců.

Mach: Česko by mělo z unie vystoupit

„Pro nás to byly první volby. Sice jsme v nich neuspěli, ale peníze získané za překročení jednoho procenta hlasů nám v začátcích samozřejmě pomohly,“ vzpomíná někdejší předseda Mladých konzervativců Petr Mach na začátky Svobodných v roce 2009. V té době už měl za sebou mladý český ekonom desetiletou epizodu v ODS i několik let v roli poradce prezidenta Václava Klause.

Od občanských demokratů odešel v roce 2007 a komentoval to tím, že strana přestává prosazovat myšlenky, na nich byla založena. O rok později už oznamoval plánovaný vznik nové liberální a euroskeptické politické strany, která záhy dostala i název – Strana svobodných občanů.

Svobodní, to je Petr Mach. Od vzniku partaje je jejím předsedou a letos se dokonce postavil do čela její evropské kandidátky. Straně vtisk i svůj kompletní světonázor. Stát by měl být štíhlý a neměl by obtěžovat své občany vysokými daněmi, zadlužováním a zbytečnými regulacemi všeho druhu. Skeptický postoj Svobodných k Evropské unii je jedním z pilířů jejich politiky a je jasně znát i z volebních hesel aktuální kampaně: „Bránit se byrokracii EU má smysl“ nebo „Posvítíme si na euronesmysly.“

Mach dlouhodobě usiluje o vystoupení Česka z EU. Unie lze podle něj jen velmi těžko reformovat, protože stojí na špatných základech. Idea evropské federace či dokonce společného evropského národa je něco, co je třeba odmítnout. Přesto chtějí Svobodní pod Machovým vedením zasednout v europarlamentu. Svou úlohu v něm vidí jasně. Kromě vyjednání výjimky z přijetí společné evropské měny nebo snížení odvodů do evropského rozpočtu chtějí bojovat proti unijní byrokracii a regulacím.

Je to právě prosazování malého státu a odpor k unii, proč straně dalo před sedmi měsíci svůj hlas na 120 tisíc voličů. A to i přes občasné excesy, které se Svobodným nevyhnuly. Třeba když vzal Mach do strany kontroverzního úředníka Ladislava Bátoru, který tři roky předtím kandidoval za nacionalistickou Národní stranu do sněmovny. Bátora se nakonec u Svobodných dlouho neohřál, odešel prý proto, že na něj byla strana moc liberální.

Podobný problém však Macha potkal znovu letos. Jak v březnu upozornil deník ECHO24.cz, na chvostu jeho eurokandidátky figuruje Miroslav Červenka, který byl v minulosti členem extremistického hnutí Národní sjednocení. Šéf Svobodných to ví, Červenka už se ale prý polepšil.

Svobodní jsou před letošní kampaní mimořádně aktivní. Jak přiznávají, hodně toho musí zařídit svépomocí. V mnoha tématech se navíc potkávají s ODS, obě strany v kampani třeba bojují proti euru. Přesto Mach věří: „Šance jsou vyšší než kdy jindy.“

Liška: Čím více EU, tím lépe

S opačnými prioritami než Mach jde do voleb Ondřej Liška. Také on z pozice jediné celospolečensky známé tváře strany, předsedy i volebního lídra.

Liška je šéfem zelených od roku 2009. Ještě předtím, než po Martinu Bursíkovi přebral vedení strany, zvládl dva roky v křesle ministra školství Topolánkovy vlády. U zelených začínal v roce 2002 a jeho hvězda začala brzy strmě stoupat. O rok později už byl místopředsedou, v roce 2006 se dostal do sněmovny. Tam až do svého ministrování fungoval jako předseda výboru pro evropské záležitosti. Do čela zelených Lišku vynesly debakl strany v evropských volbách před pěti lety a následné odstoupení Bursíka. Od té doby se v čele strany drží, i když ji už znovu nedokázal dovést do Poslanecké sněmovny.

Liška má zřejmě všechny předpoklady stát se evropským politikem. Hovoří plynně anglicky a německy, domluví se ale i francouzsky či rusky. V minulosti už působil jako poradce skupiny Zelených v Evropském parlamentu. Strana si je zároveň vědomá jeho mediální síly, takže všechny kampaně strany stojí právě na Liškovi. V průzkumech se však zelení přesto – podobně jako Svobodní – drží těsně pod pětiprocentní hranicí.

„Na podzim nás volilo 160 tisíc lidí. Kdyby nás teď podpořili všichni tito voliči, znamenalo by to při nižší volební účasti nejen překročení pětiprocentní hranice, ale rovnou dva mandáty pro zelené. My proto musíme tyto své voliče přitáhnout do volebních místností i tentokrát,“ odhaduje Liška, že základ úspěchu leží v přilákaní takzvaného hard core, tedy tvrdého voličského jádra.

Liškova evropská vize je jasná: zapojit Českou republiku více do struktur EU a obecně posilovat spolupráci mezi členskými státy. Jen Evropa silnější a nezávislejší než ta dnešní může čelit současným nebezpečím. Strana vidí moderní unii jako uskupení s velkými pravomocemi. Ty by chtěla posílit právě u Evropského parlamentu, který by měl mít právo legislativní iniciativy a rovnocenné postavení s Radou EU.

Jenže i Liška bude muset bojovat o každý hlas. Jeho stranu, které v minulosti ublížily opakované vnitrostranické rozepře, postihlo poslední štěpení loni v létě. A nebylo jen tak ledajaké – po osmi letech partaj opustil Martin Bursík. A téměř okamžitě začal zelené kritizovat za to, jak moc se posunuli doleva. Pravdou je, že se Strana zelených zejména v posledních letech prezentuje jako strana sociálně citlivější a pod Liškovým vedením například opakovaně kritizovala reformy Nečasovy vlády.

Bursík si založil vlastní stranu LES a i když se proti zeleným vyhraňuje, voliči obou uskupení se ve velké míře překrývají. A tisíce hlasů odčerpané Bursíkem mohou o víkendu chybět. Další nebezpečí navíc přichází od Pirátů. Také oni Liškovi odčerpají část potenciálních voličů.

Škrabánek. Lídr z nouze zachraňuje stranu

Pár hodin před volbami se zdá, že nejmenší šance ze všech tří partají má hnutí Úsvit a jeho volební lídr Roman Škrabánek. Poté, co Tomio Okamura vyhodil z čela kandidátky advokátku Kláru Samkovou, připadl post jedničky právě na ekonoma a prezidenta Asociace českých cestovních kanceláří a agentur.

Více o změnách na kandidátce Úsvitu čtěte: Samková mizí z Úsvitu. Na volebních lístcích však zůstane

Ani u Škrabánka není nelogické, že se snaží o „eurouplatnění“.  Mluví francouzsky, anglicky a španělsky a dlouhodobě se zabývá otázkami evropské legislativy a speciálně jejím dopadem na vnitřní trh a cestovní ruch. Devět let je zástupcem České republiky v evropské asociaci ECTAA, která sdružuje národní asociace cestovního ruchu členských zemí unie.

Proti Machovi a Liškovi má ale jeden nepřekonatelný nedostatek: nikdo ho nezná.