‚Pravda vítězí!‘ napsala Hitlerovi. Konce války se nedožila
Pocta národní hrdince
NOVÉ
2
Nacisti ji v době heydrichiády postavili na Kobyliské střelnici ke zdi. Důvodů k zastřelení mohli mít hned několik – kritika Adolfa Hitlera, spřízněnost s rodinou Masarykových i údajný „tichý odpor“ v čele Ženské národní rady za Protektorátu. Někdejší političku, bojovnici za rovnoprávnost žen a duchovní oporu i přítelkyni Milady Horákové přitom nikdo příliš nezná. Od narození Františky Plamínkové uplynulo 141 let. Její památku si připomíná i Google, který na její počest změnil své logo.
„Rovnost příležitostí je pro Google důležité téma. Na domovské stránce vyhledávače rádi připomínáme české ženy, které svou prací pozitivně ovlivňovaly vývoj svého oboru nebo celé společnosti. V případě Františky Plamínkové je zvláštní, že přes její významný společenský přínos je málokomu z nás její jméno alespoň povědomé,” uvedl marketingový manažer Michal Zachar z českého Googlu.
Františka Plamínková je po ilustrátorce Heleně Zmatlíkové a spisovatelce Boženě Němcové třetí významnou Češkou, kterou Google ve svém vyhledávači připomněl. V logu české verze amerického vyhledávače se objevil dříve také malíř Alfons Mucha, spisovatelé Jaroslav Seifert a Karel Čapek nebo architekt Jan Kaplický.
Plamínková umožnila učitelkám mít rodinu
Rodinná přítelkyně Masarykových Plamínková byla původní profesí učitelka. Aby mohla učit, musela se ale podle zákonů Rakouska-Uherska vzdát rodinného života a žít v celibátu. Sice ji to neodradilo, ale rozhodla se, že to změní. Začala se proto angažovat na veřejnosti za práva žen a dnes je považovaná za první českou feministku.
Jejím cílem bylo, aby stát ženám zaručil stejné podmínky jako mají muži – tedy možnost založit rodinu a současně pracovat. Zvládnout zároveň soukromou i profesní roli měla ženám pomoci podpora manžela, Plamínková počítala také se zřízením mateřských škol, pomocnic v domácnosti a technických pomůcek do kuchyně. První úspěch zaznamenala v roce 1912, kdy byla s její pomocí zvolena první česká poslankyně. O sedm let později následovalo také zrušení povinnosti držet celibát u učitelek.
Po více než dvaceti letech strávených ve školství Plamínková povolání učitelky opustila a začala se věnovat aktivismu a politice naplno. Vstoupila do České strany národně sociální, v roce 1923 založila Ženskou národní radu, která se stala poradním orgánem Národního shromáždění při tvorbě moderního rodinného práva nepoškozujícího ženy. V této době se také poprvé setkala s Miladou Horákovou, která se posléze stala její blízkou přítelkyní.
„Pravda vítězí!“ napsala Hitlerovi
V polovině dvacátých let se stala senátorkou Národního shromáždění. Zvolena byla opakovaně a ve funkci tak setrvala až do roku 1939, kdy úřad sama opustila. V polovině září 1938 adresovala otevřený dopis Adolfu Hitlerovi, ve kterém ho kritizovala za jeho falešná obvinění vůči tehdejšímu prezidentovi Edvardu Benešovi. Nacistický vůdce ho ve svém projevu na sjezdu v Norimberku obvinil ze zbrojení a ubližování Němcům. „Pravda vítězí!“ zakončila dopis Plamínková.
Na protest proti vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava se sice vzdala své funkce v Národním shromáždění, setrvala ale nadále v čele Ženské národní rady. Kolaborující novinář Karel Werner to označil za „pasivní rezistenci“, obul se do ní ještě v několika dalších textech a upozornil tak na ní gestapo. Dva týdny po atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha byla zatčena, deportována do Terezína a nakonec 30. června 1942 na Kobyliské střelnici popravena.
