Richard Sacher. Záhadný ministr, který rozpustil StB

Richard Sacher, který před čtvrtstoletím, k 15. únoru 1990, rozpustil StB, byl „největší záhadou“ či dokonce „největší prohrou Občanského fóra“. Tak na tehdejšího ministra vnitra vzpomínají někteří účastníci „sametové revoluce“. Jsou i takoví, kteří ho dokonce podezírají ze spolupráce s Moskvou. Historici rozhodující kroky lidovce, který zemřel před rokem, spíše hájí. Mnohdy emotivní výroky padly na diskusi pořádané nově založeným Centrem pro dokumentaci totalitních režimů a sdružením Libri prohibiti.

Když se v prosinci 1989 rozhodlo, že federálním ministrem vnitra bude Richard Sacher, nasedli bývalý šéf StB Alojz Lorenc a jeho zástupce Karel Vykypěl do auta a odjeli do Drážďan. Podle někdejšího disidenta Františka Stárka to nebylo náhodou. „Československo bylo už tehdy odpojeno od systému lustrací Varšavské smlouvy, ale lustrovat se ještě dalo v Drážďanech. A oni chtěli vědět, jaký to bude ministr. Patrně se tam dozvěděli, že Sacher byl agentem vojenské kontrarozvědky, takže byli spokojeni. Viděli, že je to jejich člověk,“ domnívá se František Stárek, který od roku 1990 působil v Bezpečnostní informační službě. Na Sachra skutečně vyšlo v roce 2007 najevo, že jako mladík spolupracoval s vojenskými „kontráši“.

Podle historika Pavla Žáčka ale není jisté, že v evidenci Varšavské smlouvy v Drážďanech Sachrovo vůbec bylo, protože v tamních svazcích se soustřeďovali především zahraniční spolupracovníci komunistických rozvědek. Zcela vyloučeno to ale není.

Sacher svým lednovým rozkazem, který nabyl platnost 15. února 1990, rozpustil Státní bezpečnost. Způsob, jakým to udělal, a některé jeho další kroky se ale staly terčem kritiky. Na ministerstvu vnitra Sacher například zaměstnal samotného Lorence. „Seděl v předpokoji jeho kanceláře a rozhodoval, co půjde dál k ministrovi, takže tam působil jako filtr, v podstatě ho řídil,“ je přesvědčen Stárek, který na rozpuštění StB vzpomínal během pondělní diskuse pořádané Centrem pro dokumentaci totalitních režimů a sdružením Libri prohibiti. Sacher angažování Lorence později vysvětloval tím, že ho chtěl mít pod dohledem.

Čtěte také: StB už 25 let neexistuje. 1500 estébáků stále ‚pomáhá a chrání‘

Navzdory deklarovanému rozpuštění StB zůstala podle specialisty na dějiny tajných služeb Radka Schovánka téměř polovina jejích příslušníků i po únoru 1990 v činné službě. Podepsali novou přísahu. V činnosti pokračovala v roce 1990 v nezměněné podobě rozvědka, vojenská kontrarozvědka a další útvary. Podle Schovánka ale Sachrovo rozhodnutí postavit dvě skupiny estébáků proti sobě bylo spíše rozumným krokem, protože nová moc tehdy neměla sílu zlikvidovat StB jako celek.

Rozsypaná dohoda s KGB

Řada estébáků, kteří byli vyhozeni, se brzy do služeb vnitra dostala zpět. „Sacher byl právník, ale napíše tak vadný text hromadné výpovědi, že museli být přijati zpátky,“ vzpomíná tehdejší čelný představitel Občanského fóra Jan Urban. Podle něj byl lidovecký ministr „největší prohrou OF“.  Sachrův tehdejší náměstek a pozdější ministr Jan Ruml zase prohlásil: „Sachr byl jednou z největších záhad mého života. Na stole měl knihu o svobodných zednářích a na poradách říkal: to jsou naši největší nepřátelé, proti nim musíme bojovat.“ 

Jan Urban byl členem delegace, která letěla s prezidentem Václavem Havlem v únoru 1990 na jednání do Moskvy. „Při letu zpátky se Sachrovi rozsypala taška a vypadla z ní dohoda, kterou podepsal s KGB. Nenechal jsem ho to vzít, přečetl jsem to a řval jsem na něj, jak si může dovolit bez vědomí vlády a prezidenta podepisovat takovéto dohody, o využití zpravodajské techniky a tak dále,“ tvrdí Urban. Havel, který k nim přišel, podle Urbana prohlásil, že zmíněnou dohodu nikdy neviděl.

„Sacher měl zcela určitě vazby do Ruska a to, že se z něj později udělala pomalu pozitivní postava, je prostě tragédie,“ dodal Urban.

Historik Žáček ale Urbanovi oponoval, že zmíněná dohoda s KGB se zásadně lišila například od té, kterou ještě komunistická vláda podepsala se sovětskou tajnou službou v létě 1989. „Před podepsáním ji viděl (Havlův poradce) Jan Křižan, (premiér) Čalfa i ministerstvo zahraničních věcí,“ upozornil Žáček.

Tajemný fond Z

Badatel Schovánek doplnil, že rozdílný výklad událostí je typickým střetem pamětníků a dokumentaristů či historiků, kteří se dění pokoušejí rekonstruovat hlavně podle dobových dokumentů, zachovaných například v archivu ministerstva vnitra.

Spory panují i kolem rozhodnutí Richarda Sachra ukládat spisy StB týkající se činných politiků do zvláštního fondu zvaného Z.

„Mně osobně se Sacher chlubil, že má několik pytlů svazků, o kterých nikdo neví. Byl jsem svědkem, jak Havlovi ukazoval svazky lidi z Fóra. Vytvářel si cílevědomě vlastní databázi, se kterou vydíral lidi a manipuloval Havla. Žádal jsem marně jeho odvolání,“ uvedl Urban.

Podle Radka Schovánka chtěl ale Sacher spíše zabránit tomu, aby ke svazkům demokratických politiků měli přístup příslušníci StB, kterých na ministerstvu vnitra v té době ještě spousta pracovala, a mohli tak spisy zneužít.

Čtěte také: ‚Nezlobte se, ale my jsme estébáci a zítra už nepřijdem‘