Proč ztroskotá hnutí ANO

Neklesající popularita hnutí, které založil miliardář Andrej Babiš, prohlubuje vrásky jeho konkurentům a také řadě expertů. Jen velice těžko se hledá odpověď na otázku, proč získalo tak velkou oblibu a přitahuje stále nové příznivce, když už někteří odpadnou. Nabízí se obecný výklad, který popisuje řadu soudobých politických stran, hnutí a projektů, které vznikly na protest proti soudobým poměrům. Babiš, německá strana AfD, Donald Trump, hnutí brexitu i mnozí další přitahují voliče, protože porušují tabu a pravidla liberální demokracie nebo globální společnosti, která jsou pro značnou část obyvatel nesnesitelná. Principem, že není třeba dodržovat žádné hranice, si ovšem samy připravují vlastní zánik.

Ministr spravedlnosti Robert Pelikán v rozhovoru pro Právo prohlásil, že bude za ANO kandidovat na druhém místě pražské kandidátky. To mu má umožnit, aby se po vyhraných sněmovních volbách stal znovu ministrem spravedlnosti. Na dotaz novinářů, jestli svůj nápad konzultoval se suverénem hnutí ANO Andrejem Babišem, odpověděl překvapivým způsobem. „Nejednal jsem s ním o tom a myslím si, že to ani není třeba. Myslím si, že ví, že tento záměr mám, a že to není téma, o kterém bychom v této situaci a v této fázi měli hovořit,“ prohlásil Pelikán. Významný člen hnutí ANO chce dosáhnout významného politického postu, se šéfem však není třeba nic konzultovat. Legitimita záměru vychází z toho, že člověk chce něčeho užitečného dosáhnout.

Pelikánův přístup připomíná řadu zkušeností, které mělo hnutí ANO se svými regionálními reprezentacemi. Lidé z Ústí nad Labem nebo Liberce získali kontrolu nad magistrátem, a když jim špičky ANO chtěly něco přikazovat, pak se zabarikádovali na radnicích a kontakt s hnutím přinejmenším dočasně přerušili. Podobnému vývoji v Praze zabránil jen „věrný Jaroslav“ Faltýnek, naopak republikové vedení toleruje svým jihočeským členům spolupráci s ODS, které po krajských volbách přijel učinit přítrž sám předseda.

Nemohlo tomu být jinak. Kouzlo a přitažlivost hnutí nezajistil skvělý program a charizmatičtí vůdci, ale jasný vzkaz veřejnosti, že ANO nebude dodržovat žádná dosavadní pravidla – od pravidel zastupitelské demokracie po běžné společenské konvence, a když bude třeba, obejít se může jakýkoli zákon. Součástí tohoto programového principu jsou stejně Babišovy útoky na „parlamentní žvanírnu“ jako slavná fotka u pisoáru. V rozporu není ani zneužití korunových dluhopisů pro obcházení daní v řádu stovek milionů. Blízkost StB a získání miliardových majetků v neprůhledné privatizaci by stály každého jiného politika kariéru, v případě Babiše mohou být chápány jako nezpochybnitelný důkaz, že se pravidla opravdu nemusí dodržovat. A pokud tento princip vyznává šéf hnutí, pak se nelze divit, že podle něj postupují řadoví členové.

Cesta do chaosu

Značná část Čechů poznala to, s čím se zlobí Američané, Němci, Britové, Francouzi nebo třeba Španělé. V dobách globalizace se utvořila strnulá společenská struktura, kde je třeba akceptovat jakékoli rozhodnutí mezinárodních politických elit, podřizovat se rozhodnutí každého, kdo má i tu nejmenší funkci v investorské společnosti, a hodnotit svět podle diktátu úzkého kartelu nejsilnějších médií. Proto se v podpoře jednoho hnutí spojí nekonformní intelektuálové, nespokojení dělníci anebo úředníci, experti a politici, kterým se zastavil postup. Není divu, že většinu kádrů hnutí ANO tvoří lidé z nižších pater donedávna dominantních stran ODS a ČSSD.

Babiš není odborník a schopný manažer, který řídí své hnutí pevnou rukou, ale spíše hraje roli geniálního diletanta, který okamžitými nápady řídí koráb své strany na rozbouřeném moři. Pokud by ovšem chtěl vybudovat ve svém hnutí pevnou organizační strukturu nebo zavázat své příznivce jasně definovaným programem, uzavře možnosti neomezeného vzestupu. Pak značná část podporovatelů odpadne k hnutím, která kázeň skutečně nevyžadují, případně se vrátí ke stranám, kde panují nějaké navyklé pořádky a kde nebudou své nápady silou úřadu prosazovat novodobí povýšenci. K čemu by byla ministru Pelikánovi stranická průkazka či přízeň šéfa, když by přišel o „své“ ministerstvo?

Programové porušování jakýchkoli tabu a neexistence pravidel jsou hlavní přitažlivou silou nových hnutí, zároveň však v těchto nových mocenských centrech způsobují nezvladatelný chaos. Saská organizace AfD se snažila vyštípat z kandidátky na volby do Bundestagu Frauke Petryovou, která byla po tři roky hlavní tváří této strany. Porušili tím ale stranickou kázeň, když je k poslušnosti vůdcům nic výslovně nezavazuje? Překročení tabu, že tým prezidentského kandidáta nemůže přijmout v kampani pomoc cizí mocnosti, se stalo příčinou chaosu v Trumpově exekutivě. Úplně všechna pravidla snad nejde porušit, nebo snad ano? Koráb hnutí ANO dosud stoupá vzhůru na vlnách chaosu. Čas přinese odpověď na otázku, jestli se tento koráb v bouři dříve rozpadne zevnitř, anebo narazí na útes nepřekročitelných tabu.