‚Znásilníme tvoji dceru.‘ Děsivé svědectví Brita z Guantanáma
14 let vězněm USA
NOVÉ
4
Shakera Aamera mlátili kabely, opasky a gumovými hadicemi. Celé dny ho nechali hnít v kleci na otevřeném prostranství, kde byl vystaven nemilosrdným přírodním živlům. Když ho chtěli zlomit úplně, řekli mu, že znásilní jeho pětiletou dceru, a ta bude křičet a bezmocně volat: „Tatínku, tatínku!“. Detaily z příběhu muže, kterého bez vznesení obvinění drželi nejprve v tajných věznicích CIA a následně 13 let až dosud v nechvalně proslulé věznici Guantanámo, zveřejnila pro britský The Independent americká doktorka Emily Keramová. Ta měla možnost se s vězněným Britem na několik hodin setkat a provést jeho psychické i fyzické vyšetření.
O propuštění posledního Brita vězněného v Guantanámu usilují i politici, například i britský premiér David Cameron.
Aamera, kterému je nyní 48 let, zadrželi Američané v roce 2001 v Afghánistánu pro podezření ze spolupráce s teroristy. Od té doby navštívil několik zadržovacích zařízení, jež provozují americké ozbrojené složky, včetně nechvalně proslulých „černých věznic“ CIA. Přestože on sám trvá na tom, že do Afghánistánu odjel jako pracovník dětské charity, v roce 2001 podepsal přiznání, podle kterého pomáhal teroristické organizaci Al-Káida shromažďovat zpravodajské informace. Aamer, který sice pochází ze Saúdské Arábie, ale který se ještě před zatčením přestěhoval do Velké Británie, se brání tím, že přiznání podepsal pod nátlakem. Jediné, co ho vedlo k tomu, aby usvědčil sám sebe z hrdelního zločinu, prý bylo soustavné mučení, jemuž byl vystaven.
Mučení přitom bylo podle lékařské zprávy, kterou vypracovala doktorka Keramová z organizace Reprieve, opravdu nelidské a Aamera poznamenalo na zbytek života. Dřív, než se dostal k Američanům, byl totiž zadržen bojovníky z organizace Severní aliance (za vlády Tálibánu se takto nazývaly vládní jednotky, jež ovládaly severní Afghánistán). Hned po zadržení byl s dalšími podezřelými muži doslova „nacpán“ do jednoho sklepa.
„Ztratil jsem pojetí o čase. Dnem i nocí jsem slyšel řev mučených lidí. Dvě až tři hodiny denně mě bili kabely, opasky a gumovými hadicemi. Kopali mě do hlavy, trupu i obličeje,“ vylíčil Aamer, jak vypadaly první hodiny a dny po té, co byl zadržen. Zpočátku se ho prý nikdo na nic neptal. Jen ho bili. Změna přišla po několika dnech, kdy mu věznitelé oznámili, že se na něho zítra přijde podívat jistý muž. Jak se však později ukázalo, nebyla to změna k lepšímu.
„Řekli mi, že se na mě další den přijde podívat jistý muž a že když mu řeknu cokoliv, co bude chtít slyšet, tak mě přestanou mučit. Řekl jsem, že to udělám,“ vylíčil Aamer. Dodal, že dostal za úkol přiznat se ke spolupráci s Usámou bin Ládinem. I s tímto prý souhlasil. Druhý den se skutečně dostavil muž v západním oblečení, který si přinesl videokameru a natočil si Aamera spolu s dalšími zadrženými muži. Potom si vyšetřovatel ze Severní aliance sedl ke stolu a příchozí muž si natočil Aamerovo přiznání. Zoufalý muž se přiznal k tomu, že Al-Káidě předával důležité zpravodajské informace. Veškerou nespravedlnost umocnilo to, že jeden z vyšetřovatelů si pochvaloval, že při samotném výslechu stačí jen sedět a klidně mluvit – vězni se po předešlém mučení ke všemu dobrovolně přiznají.
Skončil v „černé věznici“
Když se Aamer přiznával ke zločinům, jež nespáchal, domníval se, že ho – jakožto Saúdského Araba – odešlou do jeho domovské země. Saúdské vězení mu prý přišlo jako přijatelná možnost. Myslel si, že kdyby se dobře choval a řádně si četl v koránu, mohl by v nápravném zařízení strávit 5 až 7 let. Místo toho ho ovšem převezli do jedné z „černých věznic“, jež provozuje americká CIA. Věznice se nacházela na letecké základně Bagram v Afghánistánu a Aamer uvádí, že ani zde se nedočkal lepšího zacházení.
„Už jsem nebyl lidská bytost. Pro ně jsem nebyl ničím. Ztratil jsem svoji důstojnost, svoji hrdost, svoji lidskost. Musel jsem si sundat spodní prádlo a předat jim ho. Ztratíte svoji lidskost. Jste zvíře. Víte, že pokud neuděláte to, co chtějí, donutí vás silou a bude to ještě horší,“ vylíčil Aamer, co to znamená skončit v tajné věznici.
Nátlak, jemuž musel nevinný muž čelit, bohužel nebyl jenom psychický. „11 dní jsem měl spánkovou deprivaci. Dohánělo mě to k šílenství. Lili na mě studenou vodu a nutili mě stát 20 hodin denně. Měl jsem z toho halucinace.“ Když v důsledku špatného zacházení Aamer dostal zácpu, bachaři mu prý dali projímadlo a nutili ho, aby vykonal potřebu před nimi. Dodal že si z něj přitom utahovali, že prý vypadá jako kdyby rodil.
Útlak ze strany dozorců ale nebyl vždy prvoplánově krutý – někdy prý dozorci vymysleli sofistikovaný postup, jak Aamerovu morálku srazit ještě níž. „Nechají vás vzpamatovat se, takže si myslíte, že jste znovu silní. A pak vás zlomí znovu.“ Bylo to právě v Bagramu, kde Aamerovi vyhrožovali, že ublíží jeho dceři. „Jeden vyšetřovatel mi popsal, co udělají mojí dceři tak detailně, že mě to zničilo. Řekl: ‚Ošoustají ji. Bude křičet: Tatínku, tatínku!‘.“
Poté, co Aamer v Bagramu podepsal nějaká další přiznání, byl převezen na letiště v afghánském Kandaháru. Přesun ovšem znamenal to, že vězni včetně Aamera museli podstoupit „rozlučku“ a „party na přivítanou“. V praxi to znamenalo, že si dozorci mohli s vězni dělat co chtěli. „Byl tam sedmnáctiletý vězeň. Do konečníku mu strčili zbraň. Křičel: ‚Nejsem žena! Nejsem žena!‘ Anglicky jsem křičel na stráže, aby toho nechali. Potom, protože jsem mluvil anglicky, vojáci řekli: ‚Je to zrádce, mluví perfektní angličtinou.‘ A zbili mě ještě hůř,“ popsla Aamer, jak vypadala jedna z takových „party“. V Kandaháru jej potom nějaký čas drželi v kleci na volném prostranství, kde byl vystaven na milost a nemilost přírodním živlům. Aamer říká, že přemýšlel o tom, že dozorcům ublíží. Pak si ale řekl, že „násilí je pro zbabělce“ a od svého plánu upustil.
Hladovka mu nepomohla
Následně mu oznámili, že bude převezen na Guantanámo. Tehdy se prý na Aamera – který před zatčením bydlel v Británii – přišel podívat důstojník jejího veličenstva. Na rovinu mu řekl, že mu nemůže nijak pomoci, a proto se s ním Aamer dál nebavil. Čtyři dny nato dozorci pro Aamera uspořádali „rozlučku“ a vypravili ho na cestu.
První věc, která ho čekala na Guantanámu, byla „party na přivítanou“, jež prý byla mnohem horší než „rozlučka“ v Kandaháru. Na americké základně následně strávil třináct let svého života. Zacházení se prý příliš nelišilo od toho, co zažíval v Bagramu a v Kandaháru. Opět musel čelit psychickému i fyzickému mučení, snášet ponižující zacházení a trpět při pomyšlení na svou ženu a děti, po kterých se mu po letech odloučení začalo stýskat. Na Guantanámu se kvůli špatnému zacházení rozhodl s ostatními vězni držet hladovku. Jediné, čeho tím však docílil, bylo to, že se ještě více zhoršil jeho zdravotní stav.
Podle psychiatričky Keramové Aamer v důsledku věznění trpí akutní posttraumatickou stresovou poruchou, migrénami, zažívacími problémy nebo astmatem. Doktorka doporučuje urgentní léčbu a terapii. Podle ní však Aamera zasáhlo nejvíce, že musel žít bez dětí.
V průběhu jeho věznění vznikla řada iniciativ a informačních kampaní, které žádaly Aamerovo propuštění. O propuštění posledního Brita vězněného v Guantanámu usilují i politici. Britský premiér David Cameron toto téma dokonce nadnesl během lednového setkáním s Barackem Obamou. Zformována byla dokonce speciální parlamentní skupina. Poslanci kritizovali presumpci neviny, která v tomto případě nebyla dodržena a volali po spravedlivém procesu. Bez úspěchu.
O jeho propuštění se přitom jednalo už dříve, ale konečný rozkaz, který by to umožňoval, nikdy podepsán nebyl. Americké úřady sice letos naznačily, že Aamera konečně propustí, ale ani tak dosud není na svobodě. Shaker Aamer ja tak stále posledním Britem, kterého Američané na Guantanámu zadržují.
