Ruský styl vyjednávání: tlak a výhrůžky
O současných vztazích Západu a Ruska se někdy hovoří až jako o „nové studené válce“. To je přece jenom dosti přehnané, protože svět se od konce 80. let opravdu dramaticky změnil a obě strany v tomto konfliktu jsou na sobě prostě příliš závislé na to, aby si mohly skutečně dovolit nějakou dlouhodobou konfrontaci. Ale mluvit o psychologické a propagandistické válce, která se v této chvíli logicky dotýká hlavně Ukrajiny (ale ve skutečnosti asi ovlivní vztahy Západu a Ruska na mnoho let dopředu), je zcela na místě.
Zdá se, že zatím v této „válce“ vítězí Kreml, jenž zjevně kalkuluje s nepřipraveností a slabostí Západu, resp. NATO a EU. Ekonomické sankce nakonec Rusko asi poškodí, to je však otázka delšího času, nikoli otázka aktuálně probíhajícího psychologického a mediálního boje, v němž mají své role spíš vojenská než ekonomická témata. Rusko provedlo fakticky vojenskou anexi Krymu a jeho silné ozbrojené jednotky stojí na hranicích Ukrajiny. Je to pouze metoda tlaku a vyhrožování, nebo se opravdu chystá další invaze?
Ruská tradice se váží síly a autority
K pochopení toho, co se děje, je vysoce důležité pochopit ruský styl vyjednávání. Ten západní zahrnuje formulaci požadavků, návrhy kompromisů a racionální hledání dohody. Rusové jsou (navzdory tvrzení některých rusofobů) toho všeho schopni také, ještě před tím však spouští na protivníka drtivou „dělostřeleckou přípravu“ ve formě (někdy dosti tvrdého) tlaku a výhrůžek. Slabší oponent této „palbě“ mnohdy podlehne a přijme všechny požadavky Rusů, kteří pak na něj hledí s pohrdáním. Ruská kultura a tradice si zkrátka váží síly a autority. Respekt Ruska si proto získá jedině ten, kdo počátečnímu nátlaku odolá.
Právě touto „silovou“ optikou je nutno hodnotit či vybírat vhodné způsoby vojenské odpovědi na ruské kroky. Do členských zemí NATO ve střední a východní Evropě se přesunují vybrané síly „starých“ členských států, připravují se velká vojenská cvičení a hovoří se i o vybudování nových základen Aliance. Ozývají se varování, že by Západ neměl Rusko „provokovat“, jenže tato tvrzení ukazují na nepochopení popsané psychologie Rusů. Nereagovat by znamenalo jen utvrdit Kreml v přesvědčení o slabosti Západu.
Nastal čas "srovnat sázky", možností je několik
Vojenskou reakci je ale třeba vybírat uvážlivě. Realizace nápadu umístit ve střední a východní Evropě nukleární zbraně či jejich nosiče by způsobila vystupňování konfliktu, což zajisté není žádoucí. Pokud můžeme použít terminologii hazardních hráčů, nastal čas „srovnat sázky“, což znamená dočasně přisunout konvenční taktické síly, které naznačí potenciál NATO. Možností je mnoho, od jedné či dvou letek stíhaček nebo bitevních vrtulníků, přes obrněnou brigádu, po několik baterií protivzdušných raket. Důležité je rozmístit je rychle a nějakou dobu je na místě také udržovat, aby tak Kreml dostal čas na zamyšlení, jestli se náhodou s hodnocením Západu trochu nezmýlil a nezačal hrát příliš riskantní hru.
Navzdory občasným emotivním hodnocením je prakticky jisté, že Vladimir Putin je racionální pragmatik, který více než dobře chápe realitu mezinárodní scény. Rozhodl se pro tvrdou hru a „otestování“ reakcí Západu. Dle charakteru reakce Západ může získat od Ruska buďto respekt (a posléze věcné jednání), nebo pohrdání (a následně nejspíše „další kolo“ tlaku a požadavků). Západ by tedy nyní neměl podlehnout ruskému „psychologickému dělostřelectvu“, naopak by měl dát najevo vůli a přiměřeně demonstrovat sílu. Jakkoli to třeba zní paradoxně, právě to by ruský tlak zastavilo a přispělo by k urovnání konfliktu.
