Urážka úředníka jako nový přestupek

Zákon o některých přestupcích, který začne platit příští rok v červenci, zavede zcela nový přestupek – „znevážení postavení úřední osoby při výkonu její pravomoci“. Pro něj už se ve všeobecném povědomí vžilo označení „urážka úředníka“.

Považuji zařazení tohoto přestupku do zákona o některých přestupcích za naprosto nevhodné a bohužel pouze dokumentující přístup současné vlády k roli státu a správních úřadů vůči svobodným občanům. Státní správa neustále bují, přijímají se další a další státní úředníci, kteří mají kontrolovat často naprosto zbytečné zákonné povinnosti přibývající téměř geometrickou řadou.

Urážka úředníka coby přestupek zapadá do této vládní politiky. Staví úředníky do pozice povýšené nad prostého občana, pro kterého má být přitom primárně státní správa určena, protože v demokratickém právním státě se státní správa musí chápat především jako služba občanům. Tedy těm, bez nichž bychom o žádném státu nemohli hovořit. Kromě těchto principiálních otázek je urážka úředníka v zákoně vyjádřena značně vágně jako „znevážení postavení“, což může být vykládáno velice široce. I v tomto legislativním vyjádření skutkové podstaty přestupku je vidět snaha o co největší možnost postihu občanů.

Nejen z uvedených důvodů jsme navrhli vyškrtnout ustanovení o znevážení postavení úředníka ze zákona o některých přestupcích. Nesouhlasná reakce vlády na tento návrh nebyla překvapivá. Jako jeden z argumentů pro zařazení tohoto přestupku do zákona vláda uvádí, že smyslem tohoto ustanovení je zájem na udržení vážnosti a autority orgánů veřejné moci. Vážnost a autoritu však nelze v žádném případě vynucovat podobnými násilnými ustanoveními. Vážnost a autoritu si musí státní správa zasloužit svým chováním a vystupováním, což se však často neděje. V této souvislosti je zajímavé, že úředníky za nevážné vystupování vláda trestat nehodlá. Zde je opět vidět dvojí metr. Vážnosti a autoritě státní správy by jistě také prospělo, kdyby právní řád České republiky neobsahoval tolik šikanózních a byrokratických povinností, kterými jsou běžní občané zahlcováni. O to však není ze strany vládní koalice sebemenší zájem.

Kamínkem do mozaiky pomalu mizející svobody a nárůstu byrokratických omezení může být i nedávno účinná novela současného zákona o přestupcích, podle které se budou muset veškeré akce, u nichž se poruší stanovená doba nočního klidu, oznamovat dopředu tak, aby byly tyto výjimky uvedeny v obecně závazné vyhlášce. Doposud přitom stačilo požádat o výjimku a obec mohla v řádu dnů vydat patřičné rozhodnutí. Tato povinnost se týká i oslav narozenin, svateb a podobných ryze soukromých akcí. Stanovovat veškeré výjimky pro omezení doby nočního klidu v obecně závazné vyhlášce, která musí projít poměrně nepružným legislativním procesem, je v praxi velice obtížně realizovatelné a neúměrně obtěžující. Jedná se o další z mnoha zbytečných ustanovení, které začínají čím dál víc sešněrovávat život v České republice do balíčku příkazů, zákazů a byrokracie.

Vláda evidentně nechce a nepotřebuje snaživé a osobně zodpovědné občany, kterým by umožňovala svobodný rozvoj, ale naopak se četnými restrikcemi, omezeními a represemi snaží z občanů udělat poslušné poddané.