Cameron chce Unii vyděračů, pak rozloží království

Z požadavků Davida Camerona před britským referendem mne zaujalo především omezení volného pohybu občanů východních států Unie a snížení jejich sociálních benefitů v UK, posílení role národních parlamentů a odpor vůči slovům o stále těsnější unii.

Omezení volného pohybu osob vůči některým členským státům označila Evropská komise za vysoce problematické (rozuměj: odmítnuto), a to zcela správně hned z několika důvodů:

(1) Jde o jednu ze čtyř základních svobod, které jsou ekonomicky vzájemně logicky provázané, a proto tvoří jeden balík. Pokud chce Spojené království omezit tuto svobodu, pak by bylo ekonomicky logické omezit také přístup britských podniků, zboží, služeb a investic do těchto států. Chce-li např. britské zboží konkurovat v oněch státech zboží tuzemskému, způsobí snížení tuzemské výroby, a tak zvýší nezaměstnanost. Kompenzací za to je v EU možnost tuzemských pracovníků ucházet se o práci ve Spojeném království. V rámci jednotného trhu nelze jen brát výhody a náklady odmítat.

(2) Požadavek na snížení sociálních benefitů pracovníkům z některých zemí EU je čistý populismus: i samy britské zdroje uvádějí, že tito unijní pracovníci do britského sociálního systému více přispívají, než z něj čerpají.

(3) Připustit omezování některé ze základních svobod vůči jen některým členským státům by byl krok proti zákazu diskriminace na základě státní příslušnosti, což je nejzákladnější princip fungování nejen EU, ale jakéhokoliv společného trhu na světě. Důsledkem by nutně byl rozval celé EU.

(4) Takové omezení by vyžadovalo změnu zakládacích smluv EU, k čemuž nemá v současné jinými problémy zmítané Evropě nikdo ani tu nejmenší chuť.

Posílení role národních parlamentů je představitelné, příslušné snahy už existují řadu let, takže zde se Cameron vlamuje do otevřených dveří a tváří se přitom, jakoby dělal revoluci. Na nepoučené voliče to ale jistě působit může.

Odpor vůči „stále užšímu svazku“ EU je různými euroskeptiky předkládán jako snaha o stále užší svazek mezi státy, a to ve smyslu stále většího přenášení pravomocí na EU. Je to ale opět jen další populismus, způsobený neochotou dočíst danou větu alespoň o pár slov dále.

Ten, kdo si vzal do ruky Smlouvu o Evropské unii, kde se tento výraz objevuje v bodu 13 preambule („vytváření stále užšího svazku mezi národy Evropy, v němž jsou rozhodnutí přijímána co nejblíže občanům v souladu se zásadou subsidiarity“) a v článku 1, odst. 2 („vytváření stále užšího svazku mezi národy Evropy, v němž jsou rozhodnutí přijímána co nejotevřeněji a co nejblíže občanům“), se musí cítit Cameronem obelhán: vůbec zde nejde o ideu užšího svazku mezi státy, nejde o přenos pravomocí, ale o vztah mezi národy – lidmi, občany, kteří mají být stále úžeji zapojováni do rozhodovacích procesů.

Pokud lze obě citované formulace vyložit ve vztahu k členským státům, tak jen ve zcela opačném směru, než to dělá britský premiér: slova „v souladu se zásadou subsidiarity“ totiž znamenají respektování všech pravomocí, které členské státy vyhradily samy sobě a nepřenesly je na EU. Jenže vysvětlovat, co je to subsidiarita, to se Cameronovi zjevně nehodí do krámu.

Vyhovět Cameronovým požadavkům nelze ještě z jednoho obecného důvodu. Kdyby britský premiér uspěl, vytvoří se nebezpečný precedens: pak jakýkoliv jiný stát může vyhrožovat referendem kvůli svým zájmům – to by ale už nebyla Unie partnerů, kterou si přejeme, to by byla Unie vyděračů.

Lze tedy předpokládat i doufat, že Cameron se svými požadavky neuspěje, a přesto dokáže svoji prohru vydávat za vítězství – to musí, pokud tvrdí, že je pro setrvání UK v EU. Zatím to ale vypadá, že vypustil džina z lahve a už ho neovládá.

Přeji si, aby Spojené království v EU zůstalo z mnoha důvodů, které zde nebudu popisovat. Pokud ale k brexitu dojde, silně prounijní Skotsko se zcela jistě odtrhne a připojí k EU, a tak se David Cameron zapíše do dějin jako ten, kdo ze Spojeného království udělal království rozpojené. Oslabená Británie nebude posilou ani Unii, ani sama sobě. Evropa v krizi potřebuje státníky, kteří vidí dál, než jsou nejbližší volby.