Stává se z nás Německo. A díky němu jsme exportní velmocí

Středoevropské rysy naší ekonomiky se čím dál silněji mění v německé. Hospodářsky jsme fakticky další spolkovou zemí. Jsme východním Německem, jen máme smůlou i výhodou zároveň, že nám nikdo po roce 1989 nedorovnal platy, sociální dávky a důchody na západoněmeckou úroveň. Tím pádem jsme museli pracovat a jsme konkurenceschopní.

Fakticky jsme levnějším přívěsem německé exportní mašiny, které dodalo sílu euro. Berlín těží z podstatně slabší měny, než by byla jeho vlastní, pokud by nevznikla eurozóna. Takhle výkonná země by měla pořádně tvrdou marku a konkurovalo by se jí podstatně hůř než se současným pro ni velmi měkkým eurem, které je naopak pro oslabenou jižní Evropu včetně Francie příliš tvrdé. My patříme mezi ty, kdo na současné podobě eurozóny vydělávají – právě tím, že jsme navázáni na vítězné Němce. A vyděláváme o to víc, když si držíme svoji vlastní měnu a inkasujeme jen výhody (hospodářsky silné Německo).

Tu roli německého přívěsu máme v celé střední Evropě jen my. Patříme díky tomu podle čerstvých čísel Eurostatu mezi pětku nejsilnějších exportérů v Evropě.

Od ledna do června máme čtvrtý největší přebytek obchodní bilance, který dosahuje 8,8 miliardy euro. Jedničkou jsou samozřejmě Němci se 100,7 miliardami. S velkým odstupem následuje Nizozemsko s 31,1 miliardami. Amsterdam se ale těžko srovnává, protože na nizozemském území má formálně sídla mnoho zahraničních holdingů včetně firem z Ruska a dalších zemí mimo Evropu. Trojkou je Itálie s 17,6 miliardami, bezprostředně následovaná Irskem s 17,3 miliardami.

Všechny středoevropské země včetně často oslavovaného Slovenska jsou s velkým odstupem za námi. Maďaři mají přebytek obchodu s cizinou 2,5 miliardy euro, Slováci 1,5, Slovinci 0,8 miliardy. Poláci dovážejí o 5 miliard víc než umí vyvézt.

Ještě větší rozdíly jsou v samotném exportu. Německu s vyvezeným zbožím za 558 miliard euro se nikdo další z velkých zemí EU nemůže rovnat. Britové exportují za 187 miliard, ale u nich hraje podstatnější roli vývoz finančních služeb. Francie, která se po vstupu do eurozóny potácí v obchodních schodcích, prodává v cizině za 217 miliard euro. Ještě před ní jsou zmínění těžko srovnatelní Nizozemci s 253 miliardami. Následuje Itálie s 196 miliardami a Španělsko se 122 miliardami.

My jsme za první polovinu roku prodali za hranicemi zboží za 64 miliard eur. Náš vývoz rostl o 8 procent, spolu s Rumuny a Poláky s velkým náskokem nejrychleji z celé unie. Ostatní země střední Evropy se s námi v exportní síle ani náhodou nemůžou měřit. Do počtu obyvatel skoro čtyřikrát větší Polsko vyveze zboží jen za 80 miliard euro. Poloviční Slováci mají s 32,4 miliardami i přesně poloviční vývoz, ale podstatně nižší přebytek. A protože podobně jako my hrají roli subdodavatele Německa, ukazuje to, že vytvářejí u svého vývozu menší přidanou hodnotu. Stejně velcí Maďaři exportují za 41 miliard eur.

Obstojíme i ve srovnání se sofistikovanými skandinávskými ekonomikami. Stejně velcí Švédové vyvezou s 62,9 miliardami euro lehce méně než my. Dánové (5,6 milionu obyvatel) se svými globálními značkami Lego nebo Bang and Olufsen prodají cizincům zboží za 41 miliard. Jižní Evropa s výjimkou zmíněné Itálie se s námi vůbec nemůže srovnávat.

Propojení s Německem se zjevně stává stále užším. Co si z toho odnést? Potřebu bedlivě sledovat, co se tam děje. Zvlášť teď, když začala největší evropská ekonomika oslabovat. A hlavně na to pamatovat, až zase přijde řeč na euro. Dnes si vlastní měnou můžeme pomoc právě i v obchodu s Německem.