Paní kancléřko, to byl direkt

Není zvykem, aby půl Evropy zíralo na televizi ve chvíli, kdy přicházejí první výsledky jakýchsi zemských voleb v Německu. Tentokrát ale zíralo. Proč má být pro nás Neněmce důležité, že v jedněch volbách získali křesťanští demokraté kancléřky Merkelové pouhých 27 procent, když u nás by 27 procent byl slušný výsledek pro hlavní vládnoucí stranu? Čím je zajímavý úpadek druhé velké strany, sociální demokracie, která v jedněch zemských volbách získala jen 12 procent? Protože toto nebyly jenom troje různé volby o třech politických reprezentacích ve třech spolkových zemích (Bádensko-Württembersko, Porýní-Falc a Sasko-Anhaltsko). Pozornost z domova i ze zahraničí platila kancléřce Angele Merkelové, která oficiálně sice vůbec nekandidovala, ale hlasovalo se i o její politice otevřených hranic v dobách migrační krize.

Od loňského srpna, odkdy kancléřka drží politiku průchodných hranic, neměli Němci možnost, jak nad ní vyslovit verdikt. Ač je to k nevíře, kancléřka za toho půl roku nebyla ani jednou skutečně přinucena obhájit svou politiku v parlamentní rozpravě nebo aspoň v tvrdém rozhovoru s novinářem. Kancléřka občas mluví o jakémsi svém plánu, což asi má být dohoda s Tureckem: jeden v Schengenu chycený a do Turecka deportovaný uprchlík za jednoho uprchlíka dopraveného z Turecka do Schengenu. Demoskopické agentury už řadu měsíců podávají schizofrenický obraz veřejného mínění. Na jedné straně kancléřka a strany podporující otevřené hranice (tedy křesťanští demokraté, sociální demokraté, zelení a postkomunisté) dohromady mají ústavní většinu, na straně druhé jasná většina voličů (70 až 80 procent) nesouhlasí s politikou takto otevřených hranic, kdy do země proudí lidé bez jakýchkoliv dokladů. Tři čtvrtiny příchozích v roce 2015 neměly podle odhadu z nitra policie žádné osobní dokumenty.

Ve všech třech zemích, kde se volilo, dosáhla jediná skutečná opozice, Alternativa pro Německo, dvojciferných výsledků (12, 15 a 24 procent). Z České republiky, kde Angelu Merkelovou odvoláváme od loňského léta opakovaně, to možná nevypadá nijak epochálně, ale německý elektorát je oproti tomu českému, který je mnohem přelétavější (viz volby 2013), pořád ještě strukturálně konzervativní. Typický německý volič je jako medvěd, pomalejší v rozhodování, ale když už se rozhodne, bude to na déle. Pro ustálenější německou politiku je důležitější trend, v tomto případě skutečnost, že AfD se poprvé dostala do zemských parlamentů i v západním Německu. Odteď bude těžší karikovat ji jako východoněmecký, v zásadě lokální fenomén, který se těm 80 procentům občanů spokové republiky, co žijí na západě země, dal vysvětlit jak projev dobře známé zaostalosti východních Němců. Lze předpokládat, že do zemských sněmů v Porýní-Falci a Bádensku-Württembersku byli zvolení lidé, které většinou nebude možné tak lehce karikovat, protože vyrostli na Západě. To by znamenalo, že AfD zapouští kořeny a pravděpodobně bude s novým kolem uprchlické krize, jejíž druhé kolo všichni očekávají na jaře, posilovat. Díváme se na graf, který zřejmě ještě nedosáhl nejvyššího bodu. Proto jsou zemské volby z neděle na poměry německé politky malým zemětřesením.

Velké zemětřesení bude pád Merkelové. Všichni evropští politici by si z toho vzali ponaučení, že když i v nejpravdoláskařstější zemi EU padne kancléř kvůli laxnímu režimu na hranicích, nebudou oni nijak riskovat. Ne že by Angela Merkelová musela z úřadu bezprostředně po této černé neděli, už proto, že ve straně nemá vážnou osobní konkurenci. Odchod Merkelové v příštích měsících vůbec nebyl ve hře. Hraje se o to, jestli bude za rok ještě jednou za CDU kandidovat do kancléřského úřadu, o čemž před rokem touhle dobou vůbec nebylo sporu. Po včerejšku je.