Zoufalí eurobankéři chtějí odkupovat prašivé pohledávky
Zoufalí lidé se dopouští zoufalých činů. A šéf Evropské centrální banky (ECB) Mario Draghi je momentálně jedním z nich, zdá se. Jak jinak si totiž vysvětlit jeho tlak v rámci vedení centrální banky, aby instituce začala za stovky miliard eur odkupovat balíky pohledávek řeckých a kyperských bank, které jsou hodnoceny jako „prašivé“.
Návrh sice počítá s tím, že by ECB odkupovala pouze méně rizikové části těchto balíků, avšak i tak lze očekávat silný odpor zejména Německa. Šéf Bundesbanky Jens Weidmann, který rovněž zasedá v řídícím výboru ECB a bude tak o Draghiho návrhu hlasovat, se už k odkupu podobných balíků vyjádřil odmítavě. Vystavuje prý Evropskou centrální banku přílišným rizikům. Pro Draghiho návrh musí hlasovat většina z 24členného řídícího výboru banky, jinak neprojde.
Ovšem i pokud by prošel, zůstává otázkou, zda odkup něčemu prospěje. Uvolnil by sice dodatečnou likviditu pro řecké a kyperské banky, ovšem za tu cenu, že prašivé cenné papíry – tedy vysoce rizikové cenné papíry – už budou mít ve své rozvaze nejen řecké nebo kyperské banky, ale rovnou i ECB.
Draghi však sází na to, že dodatečná likvidita, poskytnutá tímto odkupem oběma periferním ekonomikám, v posledních letech těžce zkoušeným, by zažehla úvěrovou činnost tamních bank a příslušné ekonomiky postavila na nohy.
Že k tomu dojde, je však značně nejisté. ECB stejně jako při uvádění jiných svých nekonvenčních měnověpolitických opatření z poslední doby vychází z přesvědčení, že úvěrová činnost neprobíhá optimálně předně z toho důvodu, že ekonomické subjekty jsou stále až příliš znejistělé na to, aby podnikaly větší investice a poskytovaly větší objemy úvěrů.
Skutečný problém ale nespočívá v obecné nejistotě na trzích. Neleží tedy v psychologické oblasti, nýbrž v oblasti strukturálního stavu daných ekonomik. Ona nejistota je spíše jen symptomem neutěšeného strukturálního stavu, nikoli prvotní příčinou, jejíž odstranění postačí k tomu, aby se dané ekonomiky dostaly na růstovou trajektorii.
Vyřeší snad odkup prašivých cenných papírů Řecka a Kypru strukturální problémy těchto ekonomik? Vyřeší snad jejich nesnáze s eurem, měnou, která by měla „padnout“ tak rozdílným ekonomikám, jako je Německo a třeba právě Kypr? Vyřeší problémy ve fiskální oblasti, vládní dluhy a deficity? Vyřeší snad problémy plynoucí z přerozdělování a přeregulovanosti ekonomik eurozóny?
To všechno jsou negativní faktory strukturálního rázu, které v lidech vyvolávají onu nejistotu. Nejdříve je třeba vyřešit je, nejistota pak sama opadne. Jejich řešení však není a nemůže být úkolem centrální banky. Centrální banka může nejvýše „kupovat čas“ politikům, aby rázné strukturální reformy provedli. Ti se k tomu zatím až na výjimky nemají. Proto je na tom eurozóna hospodářsky pořád tak mdle.
Kromě toho, že si Draghi proti sobě ještě více popudí Němce, a zadělá tak na silnější tenze v rámci eurozóny, nedosáhne svým navrhovaným krokem nejspíše zhola ničeho.
